Antiarytmika
Antiarytmika (též antidysrytmika) jsou léčiva používaná k terapii poruch srdečního rytmu, v některých případech i preventivně. Ovlivňují srdeční kontraktilitu a hemodynamiku. [1]
Farmakoterapie arytmií závisí na typu arytmie, délce jejího trvání, závažnosti a stavu srdečního svalu. Artymie dělíme na tachyarytmie a bradyarytmie.
Mechanismy vzniku tachyarytmií mohou být zvýšená dráždivost, zvýšená automaticita nebo reentry. Z diagnostiky mechanismu vzniku arytmie se odvíjí léčba – snížení excitability a automaticity, léčba ischémie.[2]
Podrobnější informace naleznete na stránce Arytmie.Terapeutické použití
Hlavním cílem léčby antiarytmiky je znovunastolení normálního srdečního rytmu a převodu; případně alespoň k prevenci těžších až smrtelných arytmií. Snižují či zvyšují rychlost vedení vzruchu, mění vzrušivost buněk srdce a potlačují abnormální automacii.
Všechna antiarytmika mění membránovou vodivost následujícími mechanismy:
- Blokádou rychlých sodíkových kanálů. Tyto kanály určují rychlost depolarizuace membrány během akčního potenciálu, což může pomáhat odstranit tachyarytmie způsobené mechanismem reentry.
- Ovlivněním průběhu akčních potenciálů a zejména relativní refrakterní periody. Prodlužováním relativní refrakterní periody může často docházet k odstranění tachykardií. Tyto léky ovlivňují draselné kanály a oddalují fázi repolarizace.
- Blokádou pomalých kalciových kanálů. Tyto léky snižují sinusovou frekvenci zpomalováním depolarizace pacemakerových buněk. Rovněž snižují rychlost vedení vzruchu AV uzlem.
- Blokádou aktivity sympatiku, která může být rovněž příčinou vzniku arytmií, proto léky blokující β1–adrenergní receptory jsou užívány k potlačení tohoto vlivu sympatiku na srdce. Jelikož jsou β-adrenoceptory spřažené s iontovými kanály, β-blokátory nepřímo mění i tok iontů přes membránu, zejména kalcia a draslíku.
- V případě AV blokády se někdy používají léky inhibující vagové vlivy (například atropin, antagonista muskarinového receptoru). AV blokáda se může objevit během léčby β-blokátory.
- V některých případech je komorová frekvence nepřiměřená, jelikož je iniciována síňovým flutterem či fibrilací síní. Vzhledem k tomu, že je velice důležité zamezit komorové tachykardii, léky se často používají ke zpomalení vedení vzruchu AV uzlem. K tomuto se často používají blokátory kalciových kanálů a β-blokátory. Ze stejného důvodu lze využít i parasympatomimetického účinku digitalisu. [3] [4]
Antiarytmika mají často proarytmický efekt, proto je vhodné je užívat pouze u symptomatických arytmií, zhoršujících kvalitu života nebo prognózu nemocného.[2]
Třídy léčiv používaných k terapii arytmií[4]
- Třída I – Blokátory rychlých sodíkových kanálů – kardioverze fibrilace síní aj.
- Ia – blokáda Na+ kanálů – chinidin
- Ib – blokáda Na+ kanálů – lidokain
- Ic – blokáda Na+ kanálů
- Třída II – β-blokátory (viz výše) – kontrola komorové odpovědi při supraventrikulární tachykardii
- Třída III – Blokátory draselných kanálů (např. amiodaron) – supraventrikulární i komorová tachykardie
- Třída IV – Blokátory vápníkových kanálů (viz výše) – supraventrikulární i komorová tachykardie
- Další
- adenosin
- doplnění elektrolytů (soli hořčíku a draslíku)
- srdeční glykosidy (digitalis)
- atropin (antagonista muskarinového receptoru)
- bradiny (blokátory SA uzlu)[2]
Antiarytmika třídy Ia
Blokáda sodíkového kanálu antiarytmiky třídy Ia prodlužuje trvání akčního potenciálu a mírně prodlužují repolarizaci.[1]
- Chinidin
K farmakologické kardioverzi fibrilace a flutteru síní. Má mnoho nežádoucích účinků.
- Prokainamid
Užíván k léčbě komorových a supraventrikulárních arytmií.
- Disopyramid
K léčbě tachyarytmií, zejména po infarktu.
Antiarytmika třídy Ib
Blokují sodíkový kanál, ale mají malý vliv na rychlost nárůstu akčního potenciálu. Zkracují dobu repolarizace.[1]
- Lidokain, trimekain
Užívány zejména v terapii komorové tachykardie.
Antiarytmika třídy Ic
Blokují sodíkový kanál, výrazně zpomalují rychlost nástupu akčního potenciálu a vedení vzruchu. Doba repolarizace je jimi málo ovlivněna.[1]
- Propafenon
Užíván k léčbě fibrilace síní a komorové tachykardie.
Antiarytmika třídy I se v dnešní době nepoužívají, kromě propafenonu a flecainidu (obě ze třídy Ic).[2]
Antiarytmika třídy II
Jde o β-–adrenergní blokátory. Snižují fosforylaci vápníkového kanálu. Negativně ovlivňují frekvenci spontánní depolarizace v SA a AV uzlu. Dobu repolarizace neovlivňují.[1]
Antiarytmika třídy III
Blokují draslíkové kanály, prodlužují akční potenciál a tlumí působení sympatiku. Prodlužují refrakteritu síní, převodního systému a komor.[2] Užívají se při fibrilaci síní a komorové tachykardii.
- Amiodaron
Má pomalý nástup účinku a mimořádně dlouhý poločas eliminace, musíme proto monitorovat jeho plazmatickou hladinu. Jde o nejúčinnější antiarytmikum při potlačení komorových a supraventrikulárních tachykardií. Je indikován po akutním infarktu myokardu, u vysokého rizika náhlé smrti srdeční a poruše systolické funkce levé komory srdeční. Amiodaron má nežádoucí negativně inotropní efekt, což vyžaduje opatrné užití u srdečního selhání.Zároveň je ale jediné antiarytmikum, které snižuje riziko vzniku fibrilace síní (např. opět u srdečního selhání). [2]
- Sotalol
Prodlužuje trvání akčního potenciálu a zpomaluje fázi repolarizace. Používání se omezuje z důvodu jeho nižšího antiarytmického působení.[2]
Antiarytmika třídy IV
Blokátory vápníkových kanálů verapamil a diltiazem inhibují vedení v AV uzlu. Dobu repolarizace neovlivňují. Užívají se zejména u supraventrikulárních tachykardií.[1]
Adenosin
Adenosin působí stimulací draselných kanálů. Podává se nitrožilně pro své krátké působení. Snižuje automacii sinusového uzlu a zpomaluje vedení vzruchu v síňokomorovém vzruchu. Zpomaluje odpověď srdečních komor při supraventrikulární arytmii (je lékem první volby). Je možné ho podat i v těhotenství.
Bradiny[2]
Bradiny působí selektivně v sinusovém uzlu, kde zpomalují spontánní diastolickou depolarizaci. Jejich efekt je pouze na zpomalení srdeční frekvence. Hlavní indikací bradinů je angina pectoris.
Shrnutí tříd antiarytmik[4]
| chinidin | anticholinergní (střední) | cinchonismus (poruchy zraku, tinnitus, bolest hlavy); nauzea; potencuje digitalisovou toxicitu |
| prokainamid | anticholinergní (slabý); relativně krátký poločas | lupus-like syndrom u 25–30 % pacientů |
| disopryamid | anticholinergní (silný) | negativní inotropní účinek |
| lidokain | IV pouze; VT a PVC | vysoká účinnost u ischemického myokardu |
| mexiletin | orálně aktivní analog lidokainu | vysoká účinnost u ischemického myokardu |
| fenytoin | digitalisem indukované arytmie |
| flekainid | SVT | může indukovat život ohrožující VT |
| propafenon | SVT & VT | β-blokující a Ca2+–kanál blokující aktivita může zhoršit srdeční selhání |
| moricizin | VT | aktivita IB |
Léčba arytmií – shrnutí[4]
| Stav | Lék | Komentář |
|---|---|---|
| Sinusová tachykardie | Třída II, IV | I další související stavy mohou vyžadovat léčbu. |
| Fibrilace síní / flutter | Třída IA, IC, II, III, IV, digitalis, adenosin | Cílem je kontrola komorové frekvence; nezbytná antikoagulační léčba. |
| Paroxysmální supraventrikulární tachykardie | Třída IA, IC, II, III, IV, adenosin | |
| AV blokáda | atropin | Akutní zvrat. |
| Ventrikulární tachykardie | Třída I, II, III | |
| Předčasné komorové komplexy (PVC) | Třída II, IV; Soli Mg2+ | Často benigní a nevyžadují léčbu. |
| Digitalisová toxicita | Třída IB, Soli Mg2+; KCl |
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. s. 248 – 252. ISBN 80-7254-181-1.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010.
- ↑ SCHROETER, Ute a James ROGERS. Cardiovascular pharmacology for anaesthetists (World Anaesthesia Online, issue 11) [online]. ©2000. [cit. 22.4.2010]. <http://www.nda.ox.ac.uk/wfsa/html/u11/u1102_01.htm>.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d KLABUNDE E., Richard. Cardiovascular Pharmacology Concepts [online]. ©2005. Poslední revize 2009, [cit. 22.4.2010]. <http://www.cvpharmacology.com/>.
