Chirurgická léčba hydrocefalu
Feedback

Z WikiSkript
CT – obstrukční hydrocefalus zapřičiněný stenózou aquaeductus Sylvii

Hydrocefalus (HC) je označením pro abnormální hromadění likvoru (CSF) v komorách mozku. Následkem toho může dojít k útlaku okolní mozkové tkáně.

Detailnější klasifikaci, příčiny a symptomatologii HC naleznete na stránce hydrocefalus.

HC je možné chirurgicky řešit třemi základními způsoby:

  1. drenáží,
  2. odstraněním obstrukce (v případě obstrukčního HC, nejčastěji se jedná o tumory),
  3. endoskopicky [1].


Na této stránce jsou představeny základní typy drenáží a endoskopická metoda ve formě ventrikulostomie III. komory. Řešení obstrukčního HC (odstranění specifické obstrukce) je popsáno individuálně v jednotlivých kapitolách neurochirurgie.

Diagnostika

  • CT – první volba, dle typu HC jsou zobrazitelné patologie (dilatace komor, původ obstrukce atd.);
  • MR – v porovnání s CT má výhodu zejména T2 MR, na níž je zobrazitelný CSF (fluid-sensitive T2);
  • ultrazvuk – zejména u kojenců a mladších pediatrických pacientů;
  • LIT (lumbální infuzní test) – zjištění poruch resorpce CSF, provádí se zejména u pacientů s normotenzním hydrocefalem (NHP);
  • LD (lumbální drenáž) – slouží ke zjištění pacientovy reakce na drenáž a zhodnocení následných postupů v léčbě (hlavně před definitivní aplikací VP shuntu u NHP pacientů) [2][3].

Klasifikace drenážní léčby

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Drenáž.


Chirurgická léčba HC drenáží přímo závisí na daném typu hydrocefalu:

  1. v případě akutního HC je indikována dočasná drenáž,
  2. v případě chronického HC je cílem léčby dlouhodobá drenáž.


Tabulka shrnující jednotlivé typy drenáží v závilosti na době drenážní léčby:

Typ léčby Dočasná Dlouhodobá
Typ drenáže zevní komorová drenáž ventrikuloperitoneální drenáž
zevní lumbální drenáž ventrikuloatriální drenáž
ventrikulosubgaleální drenáž lumboperitoneální drenáž

Léčba akutního hydrocefalu

Zevní komorová drenáž (EVD)

V případě akutních HC se dle individuálních predispozic pacienta může indikovat k dočasné drenáži. Nejčastěji se jedná o komorovou nebo lumbální drenáž, popř. ventrikulosubgaleální drenáž.

Zevní komorová drenáž

Zevní komorová drenáž (EVD – external ventricular drain) je využívána především v případě akutních obstrukčních HC, u kterých je zřetelné omezení toku CSF v likvorových cestách [4]. Z laterální komory nedominantní hemisféry je CSF odváděn do rezervoáru.

Indikace

Indikace aplikace EVD (nemusí vždy jít pouze o akut. HC) jsou:

  1. snížení intrakraniálního tlaku (např. akutní hydrocefalus, kraniotrauma);
  2. odvod zánětlivého CSF (infekce CNS – důvodem je prevence vzniku pozánětlivého obstrukčního HC, popř. vznik akutní obstrukce vývodných cest);
  3. odvod krvavého CSF (nejčastěji po krvácení nebo operaci (posthemorhagický HC), opět chceme předejít rizika vzniku obstrukčního HC či akutní obstrukce vývodných cest);
  4. odklonění přirozeného toku CSF (nejčastěji u hojení ran v oblasti fossa posterior) [5].


EVD je možné využít i perioperativně. Indikuje se tak v případě nutnosti docílení dekomprese u operací mozku (zejména u chirurgických resekcí lézí v oblasti fossa posterior).

Zevní lumbální drenáž

Kromě využití diagnostického má zevní lumbální drenáž (LD – lumbal drain) využití i v léčbě akutního komunikujícího HC. Likvor je drénován z lumbální sekce páteře a stejně jako v případě EVD je odváděn do rezervoáru. Aplikuje se mezi L3–L5. [6][7]

Indikace

Indikace jsou v porovnání s EVD velmi podobné, rozhodnutí o výběru typu drenáže je přímo úměrná individuálním projevům a komorbiditám jednotlivých pacientů:

  1. snížení intrakraniálního tlaku;
  2. odvod zánětlivého CSF;
  3. odvod krvavého CSF;
  4. odklonění přirozeného toku CSF [8].


LD stejně jako EVD je možné využít i perioperativně pro docílení dekomprese u operací mozku (nejčastěji u resekcí lézí v oblasti fossa posterior, mozkového kmene). V určitých případech se aplikuje při likvoree, která může vzniknout jakožto postoperativní komplikace v případě nedokonalého uzavření dury aj., a pokud není nutná celková revize rány.

Ventrikulosubgaleální drenáž

Tento typ drenáže se podobá zevní komorové drenáži, protože i v tomto případě je CSF drénován z laterální komory nedominantní hemisféry. Tentokrát ale likvor není odváděn do rezervoáru, ale do kapsy vytvořené v subgaleálním prostoru hlavy. Tam dochází k resorpci likvoru, případně může být punktován. [9]

Komplikace

Mezi nejčastěji přítomné komplikace drenážní léčby řadíme:

  • krvácení [10],
  • infekce,
  • mechanické komplikace drenáže,
  • předrénování systému,
  • chirurgické komplikace – malpozice drenáže, epidurální hematom atd. [11][12]

Léčba chronického hydrocefalu

I v případě léčby chronického hydrocefalu se k chirurgii indikuje na základě individuální prezentace pacientů. Neplatí pravidlo, že se každý chronický hydrocefalus musí chirurgicky léčit. Léčba chronického HC je dlouhodobá.

Ventrikulostomie III. komory

Jedná se o neuroendoskopické vytvoření otvoru ve spodině III. komory, je řešením obstrukčního HC (někteří autoři uvádějí možnost aplikace ventrikulostomie III. komory i u jiných typů hydrocefalu, není to ale obvyklé). [13]

Ventrikulostomie III. komory – umělé vytvoření další komunikace v rámci cirkulace CSF.

Technika

Provádí se cerebrotomie v blízkosti sutura coronalis, endoskop se zavede přes laterální komoru do III. komory. Následkem HC dochází k rozšíření foramen intraventriculare, je tedy možné provést revizi baze III. komory a perforaci arachnoidální blány. Pro perforaci je využíváno monopolární elektrokoagulace. [14]

Důležitá je následná dilatace otvoru, aby nedošlo k jeho uzavření díky regeneraci tkáně. Docílíme možnosti cirkulace CSF přes III. komoru do interpedunkulárních cisteren na bazi, skrz otvor ve spodině III. komory je možné vidět a. basilaris. [15]

MRI – postoperativní snímek ventrikulostomie III. komory. Příčinou obstrukčního hydrocefalu byla stenóza aquaeductus Sylvii.

Princip

Principem je opětovné umožnění cirkulace CSF, jež byla následkem obstrukce omezena.

Indikace

Primárně je ventrikulostomie III. komory aplikována u specifického obstrukčního HC, který vznikl sekundárně následkem například:

Výhody

Například:

  • efektivní kauzální léčba,
  • narozdíl od shuntu pacient není vystaven riziku dysfunkce ventilu.
Nevýhody

Nevýhody III. ventrikulostomie můžeme rozdělit do dvou základních bodů:

  • vysoké riziko komplikací (jak morbidita, tak mortalita),
  • invazivní výkon.

Shunt

Dlouhodobá drenáž, jejíž principem je implantace dvou katetrů společně s ventilem, jenž reguluje cirkulaci CSF. Nadměrný CSF v mozkových komorách, popř. v lumbální části páteře, se pomocí shuntu odvádí do jiné části těla, kde je likvoru umožněna absorpce.

Ventrikuloperitoneální shunt (VP shunt)
Požadavky na ventil

Ventil musí reagovat na otevírací tlak a musí být jednocestný. Průtok CSF je regulován dle nastavení otevíracího tlaku ventilu, který má různé hodnoty. Ventily dle hodnot otevíracího tlaku dělíme na vysokotlakové, střednětlaké a nízkotlaké. [19]

Ventrikuloperitoneální shunt (VP shunt)

CSF je katetrem vedoucím z laterální komory dále pod kůží odváděn do peritoneální dutiny.

Je ze shuntů nejfrekventovaněji aplikovaný [20][21].

  • RTG – VP shunt
  • RtgVPshunt1.jpg
  • RtgVPshunt.jpg

Ventrikuloatriální shunt (VA shunt)

CSF je odváděn z laterálních komor žilním systémem do atrium dextrum.

CT – Ventrikuloperitoneální shunt

Není tak častý jako VP shunt, záleží na individuálních dispozicích pacienta a jeho komorbiditách – často je k VA shuntu indikováno kvůli kontraindikacím nebo předešlé neúspěšné aplikaci VP shuntu.

Lumboperitoneální shunt (LP shunt)

CSF je odváděn z durálního vaku (subarachnoidálního prostoru) v oblasti lumbální sekce páteře do peritoneální dutiny. Zavedení katetru se provádí pod úrovní obratle L2. [22]

Kromě zmíněných tří typů shuntů existují i další, např. ventrikulopleurální shunty (VPL shunt) aj. [23]

Ventrikulocisternální shunt (Torkildsenův shunt)

Pomocí implantovaného katetru je CSF odváděn z laterální komory do cerebellomedulární cisterny [24][25].

Komplikace

I jako v případě léčby akutního HC, drenážní léčba v podobně aplikace shuntů je doprovázená spektrem možných komplikací:

Videotéka

Lumbální drenáž

Aplikace LD, video s komentářem v anglickém jazyce.

Ventrikulostomie III. komory

Video v anglickém jazyce s komentářem.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ ASCHOFF, A., Paul KREMER a Bahram HASHEMI. The scientific history of hydrocephalus and its treatment. Neurosurgical Review. 1999, roč. 2-3, vol. 22, s. 67-93, ISSN 0344-5607. DOI: 10.1007/s101430050035.
  2. ↑ GREITZ, Dan. Radiological assessment of hydrocephalus: new theories and implications for therapy. Neurosurgical Review. 2004, roč. 3, vol. 27, s. ?, ISSN 0344-5607. DOI: 10.1007/s10143-004-0326-9.
  3. ↑ GRAFF-RADFORD, Neill R a David T JONES. Normal Pressure Hydrocephalus. Continuum Minneap Minn [online]. 2019, vol. 25, no. 1, s. 165-186, dostupné také z <https://doi.org/10.1212/CON.0000000000000689>. ISSN 1080-2371 (print), 1538-6899. 
  4. ↑ BENDER, Michael, Frank SCHWARM a Marco STEIN, et al. Placement of External Ventricular Drain: Comparison of Two Methods. J Neurol Surg A Cent Eur Neurosurg [online]. 2019, vol. 80, no. 2, s. 116-121, dostupné také z <https://doi.org/10.1055/s-0038-1676576>. ISSN 2193-6315 (print), 2193-6323. 
  5. ↑ FRIED, Herbert I., Barnett R. NATHAN a A. Shaun ROWE. The Insertion and Management of External Ventricular Drains: An Evidence-Based Consensus Statement. Neurocritical Care. 2016, roč. 1, vol. 24, s. 61-81, ISSN 1541-6933. DOI: 10.1007/s12028-015-0224-8.
  6. ↑ DOUBI, Aseel, Dana ALJOMAH a Alanood ALHARGAN. The Effect of lumbar drains on spontaneous cerebrospinal fluid leak repair. Neurosciences. 2018, roč. 4, vol. 23, s. 281-285, ISSN 1319-6138. DOI: 10.17712/nsj.2018.4.20180116.
  7. ↑ GANTI, Latha. External Ventricular Drain Placement. Atlas of Emergency Medicine Procedures. 2016, roč. ?, vol. ?, s. 241-245, ISSN ?. DOI: 10.1007/978-1-4939-2507-0_40.
  8. ↑ MOZA, Kapil, Sean O. MCMENOMEY a Johnny B. DELASHAW. Indications for Cerebrospinal Fluid Drainage and Avoidance of Complications. Otolaryngologic Clinics of North America. 2005, roč. 4, vol. 38, s. 577-582, ISSN 0030-6665. DOI: 10.1016/j.otc.2005.01.001.
  9. ↑ KUO, Meng-Fai. Surgical management of intraventricular hemorrhage and posthemorrhagic hydrocephalus in premature infants. Biomedical Journal. 2020, roč. 3, vol. 43, s. 268-276, ISSN 2319-4170. DOI: 10.1016/j.bj.2020.03.006.
  10. ↑ BAUER, David F, Shantanu N RAZDAN a Alfred A BARTOLUCCI. Meta-Analysis of Hemorrhagic Complications From Ventriculostomy Placement by Neurosurgeons. Neurosurgery. 2011, roč. 2, vol. 69, s. 255-260, ISSN 0148-396X. DOI: 10.1227/neu.0b013e31821a45ba.
  11. ↑ MURALIDHARAN, Rajanandini. External ventricular drains: Management and complications. Surgical Neurology International. 2015, roč. 7, vol. 6, s. 271, ISSN 2152-7806. DOI: 10.4103/2152-7806.157620.
  12. ↑ DOUBI, Aseel, Dana ALJOMAH a Alanood ALHARGAN. The Effect of lumbar drains on spontaneous cerebrospinal fluid leak repair. Neurosciences. 2018, roč. 4, vol. 23, s. 281-285, ISSN 1319-6138. DOI: 10.17712/nsj.2018.4.20180116.
  13. ↑ ALGIN, Oktay, Murat UCAR a Evrim OZMEN. Assessment of third ventriculostomy patency with the 3D-SPACE technique: a preliminary multicenter research study. Journal of Neurosurgery. 2015, roč. 6, vol. 122, s. 1347-1355, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/2014.10.jns14298.
  14. ↑ STACHURA, Krzysztof, Ewelina GRZYWNA a Borys M. KWINTA. Endoscopic third ventriculostomy – effectiveness of the procedure for obstructive hydrocephalus with different etiology in adults. Videosurgery and Other Miniinvasive Techniques. 2014, roč. ?, vol. 4, s. 586-595, ISSN 1895-4588. DOI: 10.5114/wiitm.2014.46076.
  15. ↑ YADAV, Yad Ram, Vijay PARIHAR a Sonjjay PANDE. Endoscopic third ventriculostomy. Journal of Neurosciences in Rural Practice. 2012, roč. 02, vol. 03, s. 163-173, ISSN 0976-3147. DOI: 10.4103/0976-3147.98222.
  16. ↑ CINALLI, Giuseppe, Pietro SPENNATO a Anna NASTRO. Hydrocephalus in aqueductal stenosis. Child's Nervous System. 2011, roč. 10, vol. 27, s. 1621-1642, ISSN 0256-7040. DOI: 10.1007/s00381-011-1546-2.
  17. ↑ SPENNATO, Pietro, Giuseppe MIRONE a Anna NASTRO. Hydrocephalus in Dandy–Walker malformation. Child's Nervous System. 2011, roč. 10, vol. 27, s. 1665-1681, ISSN 0256-7040. DOI: 10.1007/s00381-011-1544-4.
  18. ↑ MARX, Sascha, Maresa REINFELDER a Marc MATTHES. Frequency and treatment of hydrocephalus prior to and after posterior fossa tumor surgery in adult patients. Acta Neurochirurgica. 2018, roč. 5, vol. 160, s. 1063-1071, ISSN 0001-6268. DOI: 10.1007/s00701-018-3496-x.
  19. ↑ KUO, Meng-Fai. Surgical management of intraventricular hemorrhage and posthemorrhagic hydrocephalus in premature infants. Biomedical Journal. 2020, roč. 3, vol. 43, s. 268-276, ISSN 2319-4170. DOI: 10.1016/j.bj.2020.03.006.
  20. ↑ CHOUDHURY, Subhasis Roy. Hydrocephalus. Pediatric Surgery. 2018, roč. ?, vol. ?, s. 55-59, ISSN ?. DOI: 10.1007/978-981-10-6304-6_9.
  21. ↑ MAZZOLA, Catherine A., Asim F. CHOUDHRI a Kurtis I. AUGUSTE. Pediatric hydrocephalus: systematic literature review and evidence-based guidelines. Part 2: Management of posthemorrhagic hydrocephalus in premature infants. Journal of Neurosurgery: Pediatrics. 2014, roč. Supplement_1, vol. 14, s. 8-23, ISSN 1933-0707. DOI: 10.3171/2014.7.peds14322.
  22. ↑ KARAHAN, Oguz, Celal YAVUZ a Sinan DEMIRTAS. Reasons, procedures, and outcomes in ventriculoatrial shunts: A single-center experience. Surgical Neurology International. 2013, roč. 1, vol. 4, s. 10, ISSN 2152-7806. DOI: 10.4103/2152-7806.106284.
  23. ↑ ROBLES, Luis A. a Mario MESSINA-LOPEZ. Spontaneous Extrusion of Ventriculopleural Shunt Catheter Associated with Pleural Effusion. World Neurosurgery. 2020, roč. ?, vol. 139, s. 4-6, ISSN 1878-8750. DOI: 10.1016/j.wneu.2020.03.208.
  24. ↑ FOX, John L. a Ossama AL-MEFTY. Percutaneous ventriculocisternal shunt. Technical note. Surgical Neurology. 1985, roč. 2, vol. 24, s. 184-186, ISSN 0090-3019. DOI: 10.1016/0090-3019(85)90183-1.
  25. ↑ CANBOLAT, A., Ç. ÖNAL a K. HEPGÜL. A new ventriculocisternal shunt technique in treatment of noncommunicating hydrocephalus: A technical note with a brief discussion of the literature. Acta Neurochirurgica. 1996, roč. 4, vol. 138, s. 466-469, ISSN 0001-6268. DOI: 10.1007/bf01420310.
  26. ↑ GOESER, C D, M S MCLEARY a L W YOUNG. Diagnostic imaging of ventriculoperitoneal shunt malfunctions and complications.. RadioGraphics. 1998, roč. 3, vol. 18, s. 635-651, ISSN 0271-5333. DOI: 10.1148/radiographics.18.3.9599388.
  27. ↑ KALE, H.A., A. MUTHUKRISHNAN a S.V. HEGDE. Intracranial Perishunt Catheter Fluid Collections with Edema, a Sign of Shunt Malfunction: Correlation of CT/MRI and Nuclear Medicine Findings. American Journal of Neuroradiology. 2017, roč. 9, vol. 38, s. 1754-1757, ISSN 0195-6108. DOI: 10.3174/ajnr.a5291.
  28. ↑ STARREVELD, Y, D POENARU a P ELLIS. Ventriculoperitoneal shunt knot: a rare cause of bowel obstruction and ischemia. Can J Surg [online]. 1998, vol. 41, no. 3, s. 239-40, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3950169/?tool=pubmed>. ISSN 0008-428X. 
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Chirurgická_léčba_hydrocefalu&oldid=448992“