Tonsilla palatina

Tonsilla palatina (patrová mandle) patří mezi důležité lymfatické orgány, které se podílejí na tvorbě imunologické bariéry těla, a to zejména kontrolou přijímané potravy a vdechovaného vzduchu.

Topografie

Je uložena ve fossa tonsillaris v isthmus faucium mezi arcus palatoglossus a arcus palatopharyngeus. V tomto výklenku je přichycena poměrně širokou stopkou, ale na okrajích je volná. Tonsilla i její stopka je kryta sliznicí, která na ni přechází z fossa tonsillaris.
Svou laterální stěnou naléhá na vazivovou capsulu tonsillae, jejíž výběžky tvoří uvnitř mandle vazivová septa.
Prostor za pouzdrem je vyplněn řídkým vazivem a tvoří spatium peritonsillare, které komunikuje s jazykem, měkkým patrem a prestyloidním prostorem.
Plica semilunaris je místem přechodu arcus palatoglossus a palatopharyngeus a tvoří kraniální ohraničení drobného prostoru zvaného fossa intratonsillaris.
Často je tonsilla rozdělena řasou (plica tonsillaris) na kraniální volnější část a kaudální pevněji fixovaný hilus, kam přichází většina cév a nervů, jedná se o místo podvazu cév při tonsilektomii.

Uložení tonsill

Povrch

Sliznice je pokryta mnohovrstevným dlaždicovitým epitelem.
Velikost je závislá na věku (největší v pubertě) a zánětlivých změnách.
Mandle je oploštělá, rozbrázděný povrch tvoří jamky a prohlubně, které do hloubky mandle pokračují jako krypty (lakuny).
Pod epitelem tonsily chybí bazální membrána, z toho důvodu mohou lymfocyty volně přecházet až do sliznice.
Pokud je mandle vazivově změněná (např. z důvodu opakovaných angín) dochází v kryptách k tvorbě tonzilárních čepů, protože mandle se již fyziologickou masáží polykáním nezvládá zbavit obsahu krypt (odloupané epitelové buňky, zbytky potravy, mrtvé lymfocyty), dále se na tvorbě čepů podílí perzistující bakteriální osídlení krypt (např. β–hemolytické streptokoky)

Stroma

Tvořeno řídkým retikulárním vazivem, na povrchu se z epitelu tvoří retikulární buňky hvězdicovitého tvaru díky prostupu imunoblastů mezi nimi.
Folikuly jsou složeny hlavně z B–lymfocytů, uprostřed se nachází světlejší zárodečná centra s blastovými imunitními buňkami.
Tonsilla palatina může splývat s tonsillou lingualis.
Je součástí Waldeyerova lymfoepitelového okruhu.

Pohled na tonsilly

Cévy

Tepny

Tepnami zásobujícími patrové mandle jsou:

arteria pharyngea ascendens,
arteria palatina ascendens,
arteria lingualis,
arteriae palatinae minores.

Žíly

Odvádějí krev do plexus tonsillaris a vena palatina externa.

Lymfatické cévy

Tonsilla palatina nemá vlastní přívodné lymfatické cévy, odvodné cévy vedou lymfu přes nodus lymfaticus tonsillaris a dále pak do nodi lymfatici jugulares interni.

Nervy

Sensitivní inervace

Sympatická inervace

plexus tonsillaris
plexus facialis

Odkazy

Související články

Zdroj

ŠEDÝ, Jiří. Kompendium stomatologie I. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. 1200 s. ISBN 9788073875435.

GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.