Placenta

Krevní oběh plodu

Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Spolu s plodovou vodou zajišťuje správný vývoj a růst plodu.

Anatomie placenty

Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15–20 cm a tloušťce 2–3 cm. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu); z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví.

S plodem je spojená pupečníkem (umbilicus) o průměru 1–2,5 cm a průměrné délce 50 cm (30–100 cm). Cévy obsažené uvnitř pupečníku (jedna vena umbilicalis, dvě arteriae umbilicales) mají spirálovitý průběh a jsou obklopené Whartonovým rosolem.

Schéma placentární krevní cirkulace

Vývoj placenty

Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vzniku tzv. choriové plotny. Na plodové straně atrofuje a vytváří se amniový kryt přecházející v pupečník.

Cirkulace krve v placentě

Mateřská krev je v přímém kontaktu s klkovitým povrchem placenty („hemochoriální typ placenty“) – mateřská krev omývá choriové klky, ve kterých koluje fetální krev. V choriových klcích poté dochází k výměně plynů, živin a produktů metabolismu.

Okysličená krev je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou. Ta vede matčinu krev plnou živin a kyslíku do jater. Játra by ale všechny živiny strávila, což je důvod, proč krev obchází částečně játra pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény – vena umbilicalis a vena cava caudalis), a tím se část krve dostane do vena cava inferior. Až do jater jde čistá okysličená krev, dále se smísí s venózní krví plodu. Proto se u plodu nepopisuje okysličená a odkysličená krev, okysličená je jen ve vena umbilicalis a ductus venosus. Dále je krev všude smíšená, včetně krve v arteriae umbilicales. Po narození ductus venosus zaniká a stává se z něj ligamentum venosum, které je důležitým mezníkem mezi levým a pravým lalokem jater.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu.

Plodová plocha placenty s marginálním úponem pupečníku (nahoře), mateřská plocha placenty (dole).

Funkce placenty

Placentární trofoblast a cévní endotel mají vlastnosti semipermeabilní membrány s aktivní transportní funkcí. Propustnost pro některé látky se v průběhu těhotenství mění (např. k přestupu železa, vápníku a IgG dochází až ve 3. trimestru gravidity).

Mezi základní funkce placenty patří

• Výměna krevních plynů (nízká arteriovenózní diference – transport kyslíku u plodu je usnadněn fetálním hemoglobinem a vyšší tepovou frekvencí).
• Dodávka živin od matky k plodu.
• Exkrece degradačních produktů metabolismu.
• Hormonální produkce: proteohormony a steroidy (choriový gonadotropin, placentární laktogen, choriový tyreotropin, estrogeny, progesteron).
• Imunologická bariéra.

Insuficience placenty

• Plod je ohrožen nedostatkem kyslíku a energetických zdrojů.
• Chronická insuficience placenty – trvá podstatnou část gravidity, je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty.
  • Příčiny: gestóza, hypertenze matky, degenerativní změny na placentě.
• Akutní insuficience placenty – je výsledkem komplikací před porodem nebo během porodu.
  • Může způsobit asfyxii plodu.

Endokrinní funkce placenty

Placenta je zdrojem hormonů udržujících a podporujících těhotenství. Patří mezi ně zejména

• hCG potlačuje produkci dalších folikulů ve vaječnících a zároveň stimuluje růst žlutého tělíska, které produkuje estrogeny a progesteron. V kůře nadledvin u plodu stimuluje produkci DHEA, DHEA-S. Průkaz hCG v krvi nebo moči značí těhotenství.
• Progesteron udržuje u ženy těhotenství a stimuluje růst prsou. Je výchozím substrátem kortizolu, který vzniká ve fetálních nadledvinách. U mužského plodu je ve varlatech přeměňován na testosteron. Produkce progesteronu probíhá nejprve ve žlutém tělísku, následně se přesouvá do placenty. Tento proces se nazývá luteo-placentární zkrat a je ukončen 8. týden těhotenství.
• Estrogeny se tvoří v závislosti na produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v nadledvinách plodu. DHEA zde vzniká z progesteronu, který je transportován krví z placenty. V dalším kroku se DHEA vrací zpět do placenty, kde je přeměňován na estrogeny. Účinky jsou zejména na růst prsou, a to jak přímo, tak nepřímo, zvyšováním hladiny prolaktinu. Dále stimulují průtok krve placentou a tvorbu prostaglandinů. Ovlivňují pozitivně počet receptorů pro oxytocin v buňkách děložní svaloviny. Ke konci těhotenství hladina prudce stoupá a působí antagonisticky na progesteron.
• Choriový somatomamotropin (hCS) je označován také jako placentární laktogen (HPL) a působí na metabolismus živin. Stimuluje anabolismus bílkovin a katabolismus lipidů (lipolýzu). U ženy stimuluje růst a vývoj prsní žlázy. U plodu zvyšuje dostupnost glukózy.
• Kortikoliberin (CRH) se uplatňuje zejména při regulaci délky těhotenství a následného porodu. U předčasných porodů stoupá hladina CRH rychleji než u porodu v termínu. Kortikoliberin působí u plodu na sekreci ACTH v hypofýze a ovlivňuje také produkci DHEA, DHEA-S v nadledvinách.

Odkazy

Související články

• Placenta (histologie)
• Plodove obaly a placenta
• Patologické uložení placenty

Externí odkazy

• JĚŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas fetální patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2008. Poslední revize 2.2.2010, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-463-hypertextovy-atlas-fetalni-patologie.html>.

• SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.
• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.

Reference

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.