Průmyslové látky

Hlavními zdroji antropogenního znečištění ovzduší jsou:

spalování fosilních paliv
automobilová doprava
výrobní procesy v petrochemickém a hutním průmyslu
lesní požáry a sopečná činnost

Mnoho průmyslových zemí reguluje předpisy maximální povolenou koncentraci vybraných polutantů v atmosféře.

Tvorba smogu:

Zimní smog – typický pro zimní období, kdy se intenzivně topí (v teplárnách, v domácnostech). Vzniká v období inverzního počasí. Spaliny zůstávají v přízemní vrstvě atmosféry.

Letní (ozónový smog) – vytváří se zejména ve městech s hustým automobilovým provozem při horkém letním počasí s intenzivním slunečním zářením. Hlavní příčinou jsou výfukové plyny, které obsahují oxidy dusíku a zbytky organických sloučenin. Za těchto podmínek vzniká ozón.

Škodlivé sloučeniny vznikající ve spalovacích procesech (Horák et al. 2004)
Produkt spalování	Podmínky ovlivňující tvorbu	Účinek
CO₂	Vzniká vždy.	Je netoxický, běžná součást atmosféry, ovlivňuje skleníkový efekt.
H₂O	Vznik závisí na obsahu vodíku v palivu.	Neškodná součást paliva.
CO	Obsah závisí na přebytku vzduchu a na úrovni řízení spalovacího procesu.	Váže se na krevní barvivo a snižuje schopnost krve přenášet kyslík, je škodlivou složkou výfukových plynů.
NO_x	Vznikají reakcí vzdušného N s kyslíkem, vzniklé množství je závislé na teplotě a režimu spalování. Při vysoké teplotě jich vzniká více.	Jsou dráždivou složkou spalin, jsou složkou způsobující tvorbu zimního i letního smogu. V ovzduší přecházejí na kyselinu dusičnou a jsou složkou kyselých dešťů.
SO₂	Vzniká ze sloučenin síry přítomných v palivu, do spalin přejde prakticky veškerá síra v palivu.	Je dráždivou součástí spalin, v ovzduší přechází rychle na kyselinu sírovou, jednou ze součástí způsobující tvorbu zimního smogu. Je základní složkou kyselých dešťů.
Zbytky paliva	Zbytky nespálených a nedokonale spálených organických sloučenin.	Mají dráždivé vlastnosti. Jsou součástmi způsobujícími tvorbu zimního i letního smogu.
Prachové částice	Tvořeny popílkem a zbytky nespálených látek, jejich vznik je závislý na použitém palivu.	Mají dráždivé účinky. Spolupůsobí při tvorbě zimního i letního smogu. Někdy obsahují karcinogenní kondenzované PAH.

Perzistentní organické polutanty (POP)

Perzistentní organické polutanty jsou látky, které se do životního prostředí dostávají pouze vlivem lidské činnosti, a to buď úmyslně (např. pesticidy) nebo jako únik z antropogenních aktivit (výroba, transport, doprava, chemické havárie apod.) Hlavním důvodem jejich sledování je prokázané široké spektrum toxických účinků těchto látek.

Perzistentní organické polutanty:

polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH = polycyclic aromatic hydrocarbons)
polychlorované bifenyly (PCB = polychlorinated biphenyls)
organické pesticidy (OCP = organophosphate and carbamate pesticides)
polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD)
polychlorodibenzofurany (PCDF)

POP jsou silně rezistentní vůči degradacím (chemickým i biologickým), mají nepolární molekuly kumulující se v tukových tkáních. Proto dochází k jejich silnému průniku do potravních řetězců.

Polycyklické aromatické uhlovodíky PAH

Uvolňují se při nedokonalém spalovacím procesu:

do prostředí se dostávají při výrobě energie, spalování odpadů, ze silniční dopravy, při krakování ropy, při výrobě hliníku, při výrobě koksu, asfaltu cementu, z metalurgie, z rafinérií, krematorií, z požárů, vulkanické činnosti při kouření, uzení masa apod.

Molekuly PAH jsou tvořeny dvěma nebo více kondenzovanými benzenovými jádry s konjugovaným systémem dvojných vazeb
Jsou prokázanými karcinogeny
Sledováním PAH v ekosystémech bylo zjištěno, že z atmosférického množství PAH 10% vstupuje přímým spadem do půdy, 45% zachytí ve formě spadu vegetace, 5% je deponováno do vodních ploch, zbytek podléhá chemické transformaci v atmosféře

Polychlorované bifenyly (PCB)

Jsou synteticky vyráběné chemické látky, substituované 2 – 10 atomy chloru
V 70. letech 20. století se rozšířily jako výborné nehořlavé teplonosné kapaliny v transformátorech a těžkých strojních zařízeních, chladící oleje v elektrických zařízeních, plastifikátory polymerů, přísada do barev, nátěrových hmot, tiskařských barev, součást přípravku na ochranu rostlin, složka nátěrů v zemědělství
Ukládají se v tělesných tucích, odkud se jen velmi pomalu vylučují
K otravě může dojít po dlouhodobé exposici nízkým dávkám
Při chronickém působení způsobují ekzém, dermatitidy
PCB jsou neurotoxické, hepatotoxické a patří mezi podezřelé karcinogeny
Účinek závisí na zastoupení jednotlivých PCB ve směsi
Toxicita jednotlivých zástupců ve směsi se kvantitativně značně liší
Spalováním PCB vznikají ještě mnohem toxičtější látky:

- polychlorované dibenzo-p- dioxiny (PCDD)

- dibenzofurany (PCDF)

V současnosti je použití PCB povoleno jen pro speciální aplikace, např. v důlních zařízeních v prostředí nebezpečí požáru
Dnes je koncentrace PCB v mléku, mase a másle sledována

Organické pesticidy (OCP)

Látky nebo směsi látek používaných proti organismům, které poškozují kulturní rostliny, zásoby zemědělských produktů, potravinářské produkty, průmyslové materiály a výrobky.
Toxický účinek pesticidů je založen na extrémním toxickém zásahu do metabolismu organismu.
Děli se na:

- fungicidy

- insekticidy

- herbicidy

- ostatní zooticidy

DT (dichlorodifenyltrichloethan) organochlorovaný insekticid

Objeveno r. 1939 P. Müller - Nobelova cena
Po objevu masově rozšířený insekticid (hubení komárů přenášejících malárii, hubení vší)
V přírodě se šíří s koloběhem vody, významně těká s vodní párou
Pomalá eliminace (1% denně), dosud se rozšiřuje potravním řetězcem
Pomalá degradovatelnost je nebezpečná pro životní prostředí
V ČR zakázáno od r. 1974, jeho rezidua se objevila v orgánech savců neodbourává se, kumuluje se v tukových tkáních, proniká do potravního řetězce
Při akutní otravě jsou příznaky excitace a dysfunkce CNS, u perorální otravy nauzea, zvracení, desorientace, závratě, slabost, křeče, kóma
Při chronické otravě působí neurotoxicky a imunotoxicky, je to podezřelý karcinogen, přestože karcinogenita byla prokázána pouze u zvířat
Při podezření na profesionalitu intoxikace je třeba mít na paměti relativně nízkou toxicitu

Odkazy

Související články

Zdroj

MAREŠOVÁ, Věra. Ekotoxikologie. Kovy. Průmyslové látky [online]. [cit. 2012-03-13]. <https://el.lf1.cuni.cz/p79657934/>.