Lysozomy: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

Bez shrnutí editace
(Opraveno: vznik lysosomů)
 
Řádek 14: Řádek 14:
'''Lysozomy''' jsou sférické membránové organely vyskytující se u mnoha eukaryotních organismů.
'''Lysozomy''' jsou sférické membránové organely vyskytující se u mnoha eukaryotních organismů.


Obsahují přes 50 typů [[enzym]]ů (kyselé hydrolázy) sloužících rozkladu extra- i intracelulárního materiálu – [[sacharidy|sacharidů]], [[bílkoviny|proteinů]], [[lipidy|lipidů]] a [[nukleové kyseliny|nukleových kyselin]]. Vnitřní [[pH]] 5,0–6,0 – je udržováno protonovou pumpou v membráně lysozomu. Vznikají zpravidla oddělením se z hladkého [[Endoplazmatické retikulum|endoplazmatického retikula]] či [[Golgiho aparát]]u.
Obsahují přes 50 typů [[enzym]]ů (kyselé hydrolázy) sloužících rozkladu extra- i intracelulárního materiálu – [[sacharidy|sacharidů]], [[bílkoviny|proteinů]], [[lipidy|lipidů]] a [[nukleové kyseliny|nukleových kyselin]]. Vnitřní [[pH]] 5,0–6,0 – je udržováno protonovou pumpou v membráně lysozomu. Vznikají syntézou lysozomálních enzymů v [[Endoplazmatické retikulum#Granulární endoplazmatické retikulum|hrubém endoplazmatickém retikulu]], následným transportem těchto enzymů v malých vezikulech do [[Golgiho aparát|Golgiho komplexu]] a poté oddělením lysozomů z GK.


Rozlišujeme lysozomy:
Rozlišujeme lysozomy:

Aktuální verze z 7. 4. 2024, 12:30

Eukaryotní buňka – 1. jadérko, 2. jádro, 3. ribozom, 4. váček, 5. hrubé endoplaztmatické retikulum, 6. golgiho aparát, 7. cytoskelet, 8. hladké endoplazmtické retikulum, 9. mitochondrie, 10. vacuola, 11. cytozol, 12. lysozom, 13. centriol

Lysozomy jsou sférické membránové organely vyskytující se u mnoha eukaryotních organismů.

Obsahují přes 50 typů enzymů (kyselé hydrolázy) sloužících rozkladu extra- i intracelulárního materiálu – sacharidů, proteinů, lipidů a nukleových kyselin. Vnitřní pH 5,0–6,0 – je udržováno protonovou pumpou v membráně lysozomu. Vznikají syntézou lysozomálních enzymů v hrubém endoplazmatickém retikulu, následným transportem těchto enzymů v malých vezikulech do Golgiho komplexu a poté oddělením lysozomů z GK.

Rozlišujeme lysozomy:

  • primární – váčky s enzymy, bez materiálu;
  • sekundární – podstatně větší, vznikají splynutím primárního lysozomu s fagozomem;
  • terciární – obsahují zbytky materiálu, který už nejde rozložit, např. lipofuscin.

Autofagii využívá buňka k recyklaci vlastních opotřebovaných struktur. Onemocnění na podkladě defektu lysozomů:

Vrozená – genetické poruchy jejich enzymů či regulačních proteinů, dochází k postupnému hromadění materiálu, zejm. v CNS a makrofázích. Asi 40 chorob, frekvence 1 / 100 000 porodů, většinou neléčitelné.

Získaná – většinou jen relativní poruchy, z nadbytku přijímaného materiálu, často u makrofágů, např. foamy cells při ateroskleróze, ale postiženy mohou být i hepatocyty, epitel. bb. proximálních tubulů ledvin. Při dně jsou membrány lysozomů rozrušovány krystalky kyseliny močové, což vede k uvolnění enzymů, které se projeví kloubní zánětlivou reakcí.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • LANGMEIER, Miloš, et al. Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2009. 320 s. ISBN 978-80-247-2526-0.
  • FUCHS, O a R NEUWIRTOVÁ. Ubikvitiny, proteazomy, sumoylace a použití dnes a zítra v terapii nádorů i jiných chorob I. Ubikvitin−proteazomový systém a transkripční faktor NF−κB [online]. ©2006. [cit. 5. 12. 2009]. <http://www.vnitrnilekarstvi.eu/pdf/vl_06_06_44.pdf>.