Degradace proteinů
Z WikiSkript
V eukaryotních buňkách existují dva hlavní způsoby, jimiž dochází k rozkladu proteinů na peptidové zbytky:
- Autofagie (z řečtiny „sebepojídání“), při níž se odstraňují proteiny s dlouhou životností nebo větší struktury, jako jsou organely, jejich transportem do lyzozomu, kde jsou rozštěpeny[1].
- Proteiny, které mají kratší dobu životnosti, a to je drtivá většina (cca 90 %) všech degradovaných proteinů, nejsou rozkládány v nějaké membránové organele, jakou je lysozom, nýbrž volně v cytozolu nebo v jádře pomocí multiproteinového komplexu zvaného proteazom.
Podrobnější informace o degradaci proteinů naleznete na následujících stránkách:
- Fyziologie
- Lyzosomy
- Proteasomy (obecný základ)
- Degradace proteinů na proteazomech
- Patologie
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Bílkoviny
- Ubikvitinace
- Deubikvitinace
- Historie ubikvitin-proteazomového systému
- Inhibitory proteazomu
- Proteazom (podrobně)
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- CVEK, Boris. Od ubikvitinu k antabusu. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2011, roč. -, s. -, dostupné také z <https://blisty.cz//legacy.blisty.cz/art/56680.html>. ISSN 1213-1792.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ TODDE, Virginia, Marten VEENHUIS a Ida J VAN DER KLEI. Autophagy: principles and significance in health and disease. Biochim Biophys Acta [online]. 2009, vol. 1792, no. 1, s. 3-13, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19022377>. ISSN 0006-3002.
