Slinné žlázy: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

(→‎Myoepitelové buňky: oprava preklepu)
(pořadí odstavců)
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Dutina ústní obsahuje '''malé [[slinné žlázy]]''' ve slizničním vazivu a '''velké slinné žlázy''', které jsou uloženy kolem [[Dutina ústní|dutiny]]. Mezi velké slinné žlázy patří: '''''glandula parotis''''' (příušní žláza), '''''glandula submandibularis''''' (podčelistní) a '''''glandula sublingualis''''' (podjazyková)'''.'''
__notoc__
Dutina ústní obsahuje '''[[Slinné žlázy#Malé slinné žlázy|malé slinné žláz]]''' ve slizničním vazivu a '''[[Slinné žlázy#Velké slinné žlázy|velké slinné žlázy]]''', které jsou uloženy kolem [[Dutina ústní|dutiny ústní]]. Mezi velké slinné žlázy patří: '''''glandula parotis''''' (příušní žláza), '''''glandula submandibularis''''' (podčelistní) a '''''glandula sublingualis''''' (podjazyková)'''.


==Obecná histologie žláz==
==Obecná histologie slinných žláz==
===Obecná charakteristika===
===Obecná charakteristika===
Velké slinné žlázy jsou obaleny pouzdrem, které je tvořeno hustým [[Kolagen|kolagenním]] vazivem. Z pouzdra vybíhají vazivová septa, která dělí žlázu na jednotlivé lalůčky (''lobuli''). V septech probíhají četné [[cévy]] a nervová vlákna. Jedná se o žlázy '''exokrinního typu''', což znamená, že sekret, který produkují, je dopraven systémem vývodů do cílového místa. Jsou tedy složeny ze systému vývodů a složky sekreční, která je tvořena exokrinními buňkami. Tyto buňky jsou dvojího typu '''[[Serózní buňka|serózní]]''' a '''[[Pohárková buňka|mucinózní]]'''. Podle převažujícího počtu daného typu buněk rozlišíme, o jaký typ žlázy se jedná.
[[Soubor:SerouseCellNumbered.svg|náhled|Schéma serózní buňky: 1 – bazální membrána, 2 – drsné endoplasmatické retikulum, 3 – serózní granula, 4 – Golgiho aparát, 5 – jádro s jadérkem, 6 – mitochondrie]]
'''Velké slinné žlázy''' jsou obaleny pouzdrem. To je tvořeno hustým [[Kolagen|kolagenním]] vazivem. Z pouzdra vybíhají vazivová septa, která dělí žlázu na jednotlivé lalůčky (''lobuli''). V septech probíhají četné [[cévy]] a nervová vlákna. Jedná se o žlázy '''exokrinního typu''', což znamená, že sekret, který produkují, je dopraven systémem vývodů do cílového místa. Slinné žlázy ''jsou tedy složeny ze systému vývodů a sekreční složky'', jež je reprezentována buňkami dvojího typu: '''[[Serózní buňka|serózními]]''' a '''[[Mucinózní buňka|mucinózními]]'''. Podle převažujícího počtu daného typu buněk rozlišujeme, zda se jedná o žlázu muciózní, serózní či seromuciózní (též smíšené). U smíšených žláz ještě určujeme, která ze složek (serózní/mucioózní) převažuje.


===Serózní buňky===
===Serózní buňky===
Serózní buňky tvoří '''serózní alveoly ([[Serózní acinus|aciny]])'''. Tyto buňky mají obvykle pyramidovitý tvar, jsou bazofilní, mají světlé jádro lokalizované v centrální části buňky, svojí širokou bazí nasedají na bazální laminu a v apikální části se vyskytují zymogenní granula, která tyto buňky uvolňují exocytózou. V oblasti pod jádrem mají bohatě vyvinuté [[endoplazmatické retikulum]], což značí, že secernují proteiny. Mají mohutně vyvinutý [[Golgiho aparát|Golgiho komplex]] a málo [[Mitochondrie|mitochondrií]].
'''Serózní buňky''' často tvoří '''serózní alveoly ([[Serózní acinus|aciny]])'''. Tyto buňky se vyznačují pyramidovitým tvarem, bazofilií a světlým jádrem lokalizovaným v centrální části buňky. Svojí širokou bazí nasedají na bazální laminu. V apikální části se vyskytují zymogenní granula, ty jsou z buňky uvlňovány [[Exocytóza|exocytózou]]. V oblasti pod jádrem mají bohatě vyvinuté [[endoplazmatické retikulum]], což značí, že secernují proteiny. Mají mohutně vyvinutý [[Golgiho aparát|Golgiho komplex]] a málo [[Mitochondrie|mitochondrií]].


===Mucinózní buňky===
===Mucinózní buňky===
Mucinózní buňky jsou typické hlen secernující buňky. Jsou kubického nebo cylindrického tvaru a tvoří '''mucinózní tubuly'''. Jádra mají oválná, uložená v bazi. Stejně jako serózní buňky, i tyto buňky produkují proteiny a mají bohatě vyvinuté endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex a navíc se zde nacházejí četné mitochondrie. V apikální části se vyskytují světlá mucinózní granula.
[[Soubor:MucoseCellNumbered.svg|náhled| Schéma mucinózní buňky: 1 – bazální membrána, 2 – jádro, 3 – granula s hlenem (mucinem), 4 – Golgiho aparát, 5 – drsné endoplasmatické retikulum, 6 – mitochondrie]]
'''Mucinózní buňky''' jsou typické hlen secernující buňky. Jsou kubického nebo cylindrického tvaru a tvoří '''mucinózní tubuly'''. Jádra mají oválná, uložená při bazi buňky. Stejně jako serózní buňky i muciózní produkují proteiny a mají bohatě vyvinuté endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex a navíc se zde nacházejí četné mitochondrie. V apikální části se vyskytují četná světlá mucinózní granula s obsahem hlenu. Ten se špatně barví bazickými barvivy, pro jejich lepší znázornění tedy používáme [[Histochemie#PAS reakce|PAS reakci]] či [[Barvení ve světelné mikroskopii#Selektivní barvení|alciánovou modř]].
 
===Myoepitelové buňky===
Žlázy obsahují i '''myoepitelové buňky''', což jsou ploché epitelové buňky, které leží mezi bazální laminou a sekreční buňkou, kterou obemykají svými tenkými výběžky. Obsahují aktinová a myosinová filamenta, která jim umožňují schopnost kontrakce. Výběžky mírně,,zmáčknou" sekreční buňku, aby se sekret rychleji vypudil. Díky přítomnosti filament odpovídajících za kontrakci se tento typ buněk označuje jako svalový epitel (má stejnou strukturu jako buňky [[Hladké svalstvo|hladké svaloviny]]).


===Vývody===
===Vývody===
Systém žlázových vývodů začíná '''vsunutými vývody''', které jsou vystlány [[mezotel]]em. Spojují se ve vývody '''intralobulární, vývody žíhané'''. Buňky, které vystýlají žíhané vývody mají eosinofilní cytoplazmu a v bazální oblasti podélné žíhání, které tvoří tzv. '''bazální labyrint'''. Jsou to záhyby buněčné membrány, na kterých se uskutečňuje aktivní přenos iontů pomocí sodíkové pumpy. Kolmo k lamině basalis jsou orientovány četné mitochondrie. Žíhané vývody se spojují ve vývody '''interlobulární''', uložené v tenkých septech, které oddělují jednotlivé lalůčky slinných žláz. Jsou vystlány jednovrstevným cylindrickým epitelem. Interlobulární vývody se dále spojují, tvoří '''vývody lobární''' a nakonec jeden '''hlavní vývod'''. Ve větších vývodech se vyskytuje epitel vrstevnatý cylindrický. Hlavní vývod, který ústí do ústní dutiny je vystlán epitelem vícevrstevným dlaždicovým nerohovějícím.
Systém žlázových vývodů začíná '''vsunutými vývody''', které jsou vystlány [[mezotel]]em. Spojují se ve vývody '''intralobulární, vývody žíhané'''. Buňky, které vystýlají žíhané vývody mají eosinofilní cytoplazmu a v bazální oblasti podélné žíhání, které tvoří tzv. '''bazální labyrint'''. Jsou to záhyby buněčné membrány, na kterých se uskutečňuje aktivní přenos iontů pomocí sodíkové pumpy. Kolmo k lamině basalis jsou orientovány četné mitochondrie. Žíhané vývody se spojují ve vývody '''interlobulární''', uložené v tenkých septech, které oddělují jednotlivé lalůčky slinných žláz. Jsou vystlány jednovrstevným cylindrickým epitelem. Interlobulární vývody se dále spojují, tvoří '''vývody lobární''' a nakonec jeden '''hlavní vývod'''. Ve větších vývodech se vyskytuje epitel vrstevnatý cylindrický. Hlavní vývod, který ústí do ústní dutiny je vystlán epitelem vícevrstevným dlaždicovým nerohovějícím.
===Myoepitelové buňky===
Žlázy obsahují i '''myoepitelové buňky''', což jsou ploché epitelové buňky, které leží mezi bazální laminou a sekreční buňkou, kterou obemykají svými tenkými výběžky. Obsahují aktinová a myosinová filamenta, která jim umožňují schopnost kontrakce. Výběžky mírně,,zmáčknou" sekreční buňku, aby se sekret rychleji vypudil. Díky přítomnosti filament odpovídajících za kontrakci se tento typ buněk označuje jako svalový epitel (má stejnou strukturu jako buňky [[Hladké svalstvo|hladké svaloviny]]).


==Velké slinné žlázy==
==Velké slinné žlázy==
[[Soubor:Gray1024.png|thumb|Uložení velkých slinných žláz]]
[[Soubor:Gray1024.png|thumb|Uložení velkých slinných žláz]]
[[Soubor:Illu quiz hn 02.jpg|thumb|right|1. Gl. parotis 2. Gl. submandibularis 3. Gl. sublingualis]]
[[Soubor:salivary glands numbered.svg|thumb|right|1. Gl. parotis 2. Gl. submandibularis 3. Gl. sublingualis]]


*inervace z [[ganglion pterygopalatinum]]
*inervace z [[ganglion pterygopalatinum]]
Řádek 42: Řádek 45:
</div>
</div>


==Malé žlázy==
==Malé slinné žlázy==


*inervace z [[ganglion pterygopalatinum]]
*inervace z [[ganglion pterygopalatinum]]
Řádek 80: Řádek 83:


===Použitá literatura===
===Použitá literatura===
* {{Citace
* {{Citace
  | typ = kniha
  | typ = kniha
Řádek 93: Řádek 95:
  | isbn = 978-80-247-2393-8
  | isbn = 978-80-247-2393-8
}}
}}
* {{Citace
* {{Citace
  | typ = kniha
  | typ = kniha
Řádek 107: Řádek 108:
  | vydavatel = H&H
  | vydavatel = H&H
  | isbn = 80-86022-80-3
  | isbn = 80-86022-80-3
}}
* {{Citace
| typ = kniha
| příjmení1 = Mescher
| jméno1 = Anthony L.
| titul = Základy Histologie
| vydání = 1
| rok = 2018
| vydavatel = Galen
| isbn = 978-80-7492-324-1
}}
}}
</noinclude>
</noinclude>

Aktuální verze z 13. 3. 2025, 15:02

Dutina ústní obsahuje malé slinné žláz ve slizničním vazivu a velké slinné žlázy, které jsou uloženy kolem dutiny ústní. Mezi velké slinné žlázy patří: glandula parotis (příušní žláza), glandula submandibularis (podčelistní) a glandula sublingualis (podjazyková).

Obecná histologie slinných žláz[upravit | editovat zdroj]

Obecná charakteristika[upravit | editovat zdroj]

Schéma serózní buňky: 1 – bazální membrána, 2 – drsné endoplasmatické retikulum, 3 – serózní granula, 4 – Golgiho aparát, 5 – jádro s jadérkem, 6 – mitochondrie

Velké slinné žlázy jsou obaleny pouzdrem. To je tvořeno hustým kolagenním vazivem. Z pouzdra vybíhají vazivová septa, která dělí žlázu na jednotlivé lalůčky (lobuli). V septech probíhají četné cévy a nervová vlákna. Jedná se o žlázy exokrinního typu, což znamená, že sekret, který produkují, je dopraven systémem vývodů do cílového místa. Slinné žlázy jsou tedy složeny ze systému vývodů a sekreční složky, jež je reprezentována buňkami dvojího typu: serózními a mucinózními. Podle převažujícího počtu daného typu buněk rozlišujeme, zda se jedná o žlázu muciózní, serózní či seromuciózní (též smíšené). U smíšených žláz ještě určujeme, která ze složek (serózní/mucioózní) převažuje.

Serózní buňky[upravit | editovat zdroj]

Serózní buňky často tvoří serózní alveoly (aciny). Tyto buňky se vyznačují pyramidovitým tvarem, bazofilií a světlým jádrem lokalizovaným v centrální části buňky. Svojí širokou bazí nasedají na bazální laminu. V apikální části se vyskytují zymogenní granula, ty jsou z buňky uvlňovány exocytózou. V oblasti pod jádrem mají bohatě vyvinuté endoplazmatické retikulum, což značí, že secernují proteiny. Mají mohutně vyvinutý Golgiho komplex a málo mitochondrií.

Mucinózní buňky[upravit | editovat zdroj]

Schéma mucinózní buňky: 1 – bazální membrána, 2 – jádro, 3 – granula s hlenem (mucinem), 4 – Golgiho aparát, 5 – drsné endoplasmatické retikulum, 6 – mitochondrie

Mucinózní buňky jsou typické hlen secernující buňky. Jsou kubického nebo cylindrického tvaru a tvoří mucinózní tubuly. Jádra mají oválná, uložená při bazi buňky. Stejně jako serózní buňky i muciózní produkují proteiny a mají bohatě vyvinuté endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex a navíc se zde nacházejí četné mitochondrie. V apikální části se vyskytují četná světlá mucinózní granula s obsahem hlenu. Ten se špatně barví bazickými barvivy, pro jejich lepší znázornění tedy používáme PAS reakci či alciánovou modř.

Myoepitelové buňky[upravit | editovat zdroj]

Žlázy obsahují i myoepitelové buňky, což jsou ploché epitelové buňky, které leží mezi bazální laminou a sekreční buňkou, kterou obemykají svými tenkými výběžky. Obsahují aktinová a myosinová filamenta, která jim umožňují schopnost kontrakce. Výběžky mírně,,zmáčknou" sekreční buňku, aby se sekret rychleji vypudil. Díky přítomnosti filament odpovídajících za kontrakci se tento typ buněk označuje jako svalový epitel (má stejnou strukturu jako buňky hladké svaloviny).

Vývody[upravit | editovat zdroj]

Systém žlázových vývodů začíná vsunutými vývody, které jsou vystlány mezotelem. Spojují se ve vývody intralobulární, vývody žíhané. Buňky, které vystýlají žíhané vývody mají eosinofilní cytoplazmu a v bazální oblasti podélné žíhání, které tvoří tzv. bazální labyrint. Jsou to záhyby buněčné membrány, na kterých se uskutečňuje aktivní přenos iontů pomocí sodíkové pumpy. Kolmo k lamině basalis jsou orientovány četné mitochondrie. Žíhané vývody se spojují ve vývody interlobulární, uložené v tenkých septech, které oddělují jednotlivé lalůčky slinných žláz. Jsou vystlány jednovrstevným cylindrickým epitelem. Interlobulární vývody se dále spojují, tvoří vývody lobární a nakonec jeden hlavní vývod. Ve větších vývodech se vyskytuje epitel vrstevnatý cylindrický. Hlavní vývod, který ústí do ústní dutiny je vystlán epitelem vícevrstevným dlaždicovým nerohovějícím.

Velké slinné žlázy[upravit | editovat zdroj]

Uložení velkých slinných žláz
1. Gl. parotis 2. Gl. submandibularis 3. Gl. sublingualis
  • inervace z ganglion pterygopalatinum
  • produkují na základě nervového podnětu
  • cévní zásobení zabezpečuje a. fascialis (podčelistní žláza), a. temporalis superficialis (příušní žláza), a.lingualis (podjazyková žláza) a v. jugularis externa
  • glandula sublingualis – seromucinózní s převahou mucinózní složky
    • hl. vývod této žlázy vyúsťuje spolu s vývodem gl. submandibularis na dně dutiny ústní na sliznicové papile - caruncula sublingualis
  • glandula submandibularis – seromucinózní s převahou serózní složky
    • vývod žlázy - ductus submandibularis - vyústění má společné s gl. sublingualis - caruncula sublingualis
  • glandula parotis
  • 90% serózní, 10% mucinózní
Mnemotechnická pomůcka
pa-ro-tis = se-ró-zní
sub-man-di-bu-la-ris = se-ro-mu-ci-nó-zní
sub-lin-gua-lis = mu-ci-nó-zní

Malé slinné žlázy[upravit | editovat zdroj]

Syntopie[upravit | editovat zdroj]

  • žlázy submandibulární – mimo dutinu ústní, podél musculus mylohyoideus
  • žlázy sublinguální – uvnitř dutiny ústní
Klinické poznámky
  • sialogram – kontrastní zobrazení slinných žláz s vývody
  • slinivka břišní má podobnou strukturu, z této podobnosti je proto odvozen její název (slinivka)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Procvičování histologických preparátú[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MARTÍNEK, J. a Z. VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2393-8.
  • KONRÁDOVÁ, V. , J. UHLÍK a L. VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. H&H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.