Krevní transfuze

Indikace podání krevních derivátů

• Anémie (obvykle při hemoglobinu pod 80 g/l s manifestním anemickým syndromem)
• Těžká trombocytopenie
• Některé imunodeficience
• Hemofilie a některé další koagulopatie

Druhy transfúze

• Alogenní transfúze – využití krevních produktů jiných lidí
• Autologní transfúze – pacientova vlastní uschovaná krev při plánovaných operacích (menší riziko infekce)

Krevní produkty používané při transfúzích

• Plná krev
• Erymasa (červené krvinky)
• Plazma neboli čerstvě zmražená plazma
• Krevní destičky – (tyto 3 frakce lze získat z plné krve centrifugací)
• Albumin
• Kryoprecipitát (připravuje se z krevní plazmy kryoprecipitací – t.j. „vymrznutím“ – některých proteinů; obsahuje f. VIII, fibrinogen, von Willebrandův faktor, f. XIII; možné použití např. při hemofilii, von Willebrandově chorobě, hypofibrinogenémii)
• Koncentráty srážecích faktorů
• Koncentrát fibrinogenu
• Imunoglobuliny

Krevní skupiny

více viz článek: Krevní skupiny

Nejdůležitější a nejznámější krevní skupiny patří do systému ABO (inkompatibilita způsobuje potransfúzní hemolýzu; protilátky systému ABO jsou třídy IgM a jsou tedy dostatečně velké aby mohly způsobovat aglutinaci – shlukování erytrocytů). Další důležitým typem krevních skupin je Rh faktor (negativita matky z hlediska tzv. antigenu D – t.j. Rh faktoru – a pozitivita dítěte může způsobit hemolytickou nemoc novorozenců). Na povrchu červených krvinek se však vyskytuje více než třicet různých skupin variabilních antigenů, tzn. že můžeme hovořit o více než třiceti typech (systémech) krevních skupin. Příklady: MNS systém, kdy zvláště přítomnost anti-S protilátek u příjemce může způsobit potransfúzní hemolýzu. Systém antigenu Kell (inkompatibilita může způsobit autoimunní hemolytickou anémii a hemolytickou nemoc novorozenců). Přítomnost plazmatických protilátek proti těmto antigenům (jiným než systémů ABO a Rh) je vzácná, avšak pokud se objeví, může způsobit vážné potransfúzní reakce. Tyto protilátky označujeme jako nepravidelné protilátky.

Předtransfúzní vyšetření prováděná v laboratoři

1. Vyšetření krevních skupin ABO a Rh systému jak u dárce, tak u pacienta /příjemce.
2. Screening séra příjemce na přítomnost nepravidelných protilátek. To se děje smícháváním séra pacienta se standardizovanými směsmi erytrocytů, které mají na svém povrch veškeré známé nepravidelné antigeny. Aglutinace znamená přítomnost nepravidelných protilátek v séru příjemce a vynucuje si detailnější testování zaměřené na identifikaci nepravidelných protilátek v séru příjemce i dárcovských krvinek. Screening se provádí každý den, ve kterém je prováděna transfúze, protože nepravidelné protilátky se mohou objevit jako reakce na předchozí transfúzi.
3. Velká křížová zkouška. Červené krvinky dárce jsou testovány proti plazmě příjemce . Pokud se objeví aglutinace, znamená to přítomnost protilátek v séru proti antigenům na povrchu červených krvinek. Aglutinace znamená inkompatibilitu krevní konzervy a daného pacienta. Nepřítomnost aglutinační reakce je předpokladem pro podání transfúze.
4. Screening na infekční onemocnění. Řada infekčních onemocnění je přenositelná transfúzí. Proto se provádí screening potenciálních rizikových faktorů a laboratorní testování dárce na některá infekční onemocnění (HIV, hepatitis A, B a C, treponema palidum, malárie, cytomegalovirus aj.).

Testování u lůžka pacienta

1. Vyšetření příjemce před tranfúzí. Měří se teplota, krevní tlak, pulz. Dále se provádí orientační vyšetření moči.
2. Kontrola dokumentace u lůžka příjemce. Kontrolujeme, zda souhlasí údaje na žádance a krevní konzervě a zda nedošlo k záměně příjemce.
3. Kontrola krevních skupin dárce a příjemce u lůžka příjemce:

SANGVITEST (také název BED-SIDE TEST) – diagnostická souprava se séry: zelená anti – A, červená anti – B, předtištěné Eldonovy kartičky a skleněné tyčinky na promíchání. Do vyznačených kruhů naneseme kapky krve dárce a příjemce, promícháme tyčinkou s nadbytkem příslušného antiséra a odečítáme po 3 minutách při pokojové teplotě.

Shlukování nastalo:	Skupina dárce a příjemce
V kruzích anti-A	A
V kruzích anti-B	B
Ve všech čtyřech kruzích	AB
nenastalo nikde	0

4) Biologický pokus. Asi 20 ml (asi 300 kapek) krve se pustí do žíly proudem a potom se na 1 až 2 min zpomalí na minimum. Neprojeví-li se u nemocného nepříznivá reakce, zkouška se ještě 2x opakuje. Během celého pokusu (10 až 15 min) lékař i sestra příjemce pozorují. Sestra pak pokračuje ve sledování po celou dobu transfúze. Při zjištění subjektivních potíží nebo objektivního zhoršení stavu, ihned zastaví přívod jezdcem (jehlu nechá v žíle) a neprodleně uvědomí lékaře. Transfúzi sestra ukončuje ve chvíli, kdy ve vaku zbývá 10 ml krve. Příjemci změří tep, dech, TK, TT, vyšetří moč (na bílkovinu a žlučová barviva). Hodnoty opět zapíše a přidá i časový údaj, kdy transfúze skončila. Konzervu se zbytkem krve uloží do chladničky na 24 hodiny (opatření pro případ dodatečné kontroly krve při pozdní potransfúzní reakci). Výměna krevních konzerv – každá konzerva je podána novou sterilní převodovou soupravou, z původního převodu může zůstat v žíle původní jehla, u každé konzervy má být znovu provedena kontrola krevních skupin sangvitestem a biologická zkouška.

Vitální indikace vzniká, pokud hrozí nebezpečí z prodlení. Křížová zkouška se vyšetřuje orientačně smícháním krví na sklíčku. Laboratorní testy se dokončí a ověří tak správnost orientačního testu. Biologický pokus se neprovádí.

Možné potransfúzní komplikace

• Akutní hemolytická reakce
• Febrilní nehemolytická potransfúzní reakce
• Infekce, zejména virové
• Anafylaktická reakce
• Potransfúzní akutní poškození plic (Transfusion-associated acute lung injury – TRALI)
• Objemové přetížení
• Přetížení železem – při častých transfúzích
• Opožděná hemolytická reakce
• Potransfúzní reakce štěpu proti hostiteli (Transfusion-associated graft vs. host disease – GVHD) – při imunodeficitu.