Prostatický specifický antigen: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (heslo pryč, členění, stylistika)
m (doplnění odrážky před šablonu citace; kosmetické úpravy)
Řádek 27: Řádek 27:
* [[Karcinom prostaty]]
* [[Karcinom prostaty]]
=== Použitá literatura ===
=== Použitá literatura ===
{{Citace
* {{Citace
| typ = kniha
| typ = kniha
| isbn = 80-7262-324-9
| isbn = 80-7262-324-9
Řádek 44: Řádek 44:


</noinclude>
</noinclude>
[[Kategorie:Onkologie]]
[[Kategorie:Onkologie]]
[[Kategorie:Urologie]]
[[Kategorie:Urologie]]

Verze z 30. 10. 2016, 14:05

Prostatický specifický antigen (PSA, prostate-specific antigen) je serinová proteáza produkovaná buňkami prostaty. Jeho funkce není známá – snad hydrolyzuje proteiny ejakulátu. PSA se vyskytuje trochu i v séru, větší část je vázána na proteiny (inhibitory proteáz), malá část je volná.

Klinický význam

Zvýšenou koncentraci PSA zjišťujeme při ca prostaty, vyšší PSA může být i u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, po palpaci či vyšetření per rectum, katetrizaci močového měchýře, delší jízdě na kole, sexu.

Specifičnost zvýšení PSA k malignitě zvyšuje současné:

  • stanovení referenčních hodnot podle věku (cutt-off roste s věkem);
  • denzita PSA (vztažení kvantity PSA k objemu prostaty dle transrektální USG);
  • stanovení rychlosti růstu koncentrace PSA v séru (také vyšší u pacientů s ca prostaty);
  • u hraniční koncentrace 4–10 ug/l stanovíme poměr volného a celkového PSA (free/total PSA ratio):
    • u nemocných s ca prostaty podíl volné frakce ubývá,
    • při poměru > 25 % je pravděpodobnost karcinomu < 10 %,
    • při poměru < 10 % je pravděpodobnost karcinomu > 80 %.

Někdy je doporučen screening ca prostaty pomocí stanovení PSA u všech mužů starších 50 let.

Prevalence karcinomu prostaty

  • Histologická prevalence ca prostaty je vysoká (ložisko je u 25 % mužů nad 60 let, u všech nad 80 let).
  • Klinická prevalence je mnohem menší – řada případů je klinicky němých a dlouhou dobu výrazně neprogreduje.

Radikální léčba (prostatektomie) přináší řadu komplikací, a proto se ukazuje jako výhodnější hledat marker jeho biologického potenciálu (generalizace a časné progrese) spíše než jeho přítomnosti.


Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • RACEK, Jaroslav, et al. Klinická biochemie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 329 s. s. 252-253. ISBN 80-7262-324-9.