Oko (biofyzika): Porovnání verzí

Verze z 22. 11. 2015, 22:32


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 22. listopadu 2015 v 22:32.

Schéma lidského oka

Oko má přibližně tvar koule o poloměru 12 mm.

Optický systém oka

Podrobněji o optickém systému oka pojednává článek Optický systém oka.

^[1]

Světlo před svým dopadem na fotoreceptory postupně prochází postupně následujícími částmi oka:

rohovka – index lomu 1,377^[1]
přední komora oční – vyplněná očním mokem o indexu lomu 1,336
duhovka, resp. otvor v duhovce zvaný zornička
zadní komora oční – mezi zadní plochou duhovky a ciliárním aparátem, n = 1,336
čočka – n = 1,42^[1], která může prostřednictvím ciliárního aparátu měnit zakřivení a tím i optickou mohutnost
sklivec
sítnice - člověk má tzv. inverzní typ sítnice, tedy fotoreceptory jsou až na straně odvrácené od čočky

Optická mohutnost zdravého oka jako optické soustavy je pro předmět v nekonečnu +60 D^[1], při akomodaci se zvětšuje.

Světlocitlivé buňky a jejich funkce

Podrobněji o světlocitlivých buňkách a jejich funkcích pojednává článek Světlocitlivé buňky a jejich funkce.
Světlocitlivé buňky sítnice jsou buňky vytvářející nervovou stimulaci na základě absorpce fotonu přicházejícího na sítnici. Tyto buňky jsou dvojího typu: tyčinky a čípky. Čípky jsou citlivé na světlo různé barvy, čili různé vlnové délky, různé intenzity a různé sytosti barev. Jsou prvními neurony sítnice. Zajišťují fotopické vidění, jsou zodpovědné za zrakovou ostrost. Nacházejí se v nejhojnějším počtu v centrální jamce (fovea centralis), což je malá jamka ve žluté skvrně. Směrem k periferii sítnice jejich hustota postupně klesá. Celkově nacházíme na sítnici 6 milionů čípků. Rozlišujeme 3 typy čípků, které je možné rozlišit pouze podle pigmentu v cytoplasmě, nikoliv podle tvaru buňky.
Tyčinky jsou světlocitlivé buňky reagující na nižší intenzitu osvětlení než čípky, ale nejsou schopny rozeznávat barvy. Zajišťují skotopické vidění.

Oblasti vidění

Fotopické (denní) vidění

barevné vidění
zajištěné hlavně čípky
vnímaný jas >10² cd/m²
rychlá adaptace na světlo (20–60 s)
maximální citlivost pro vlnovou délku 555 nm
vnímané vlnové délky 400 až 750 nm

Skotopické (noční) vidění

vnímání pouze jasu (změny intenzity)
zajištěno pouze tyčinkami
vnímaný jas 10^-3 cd/m²
adaptace dvoufázová, plná adaptace po 40 až 60 minutách
maximum pro vlnové délky se pohybuje okolo 500nm

Mezopické (soumračné) vidění

jas mezi oběma předchozími hodnotami
vidění zajišťují jak tyčinky, tak čípky
spektrální citlivost oka se liší od spektrální citlivosti při fotopickém vidění

Vady oka

O tomto tématu podrobněji pojednává článek Refrakční vady oka

Refrakční vady oka jsou způsobeny špatnými vlastnostmi jeho lomivých ploch. Rovnoběžné paprsky vstupující do oka nejsou koncentrovány na sítnici. Neleží na ní tedy obrazové ohnisko optické soustavy oka. Tento jev nemusí být způsoben pouze nesprávným lomem světelných paprsků. Častěji jsou problémy způsobené osovými vadami oka – lomivá prostředí jsou v pořádku, ale oko má různou délku. Osové i refrakční vady se projevují stejně a mohou se i kombinovat. Obecně platí, že větší refrakční vady způsobují menší vedlejší obtíže. Obraz je zamlžený, nebo rozmazaný a oko nedokáže tuto vadu korigovat. Jinak je tomu u menších refrakčních vad. Ty je oko schopno do určité míry vykompenzovat, toto úsilí vede k svalovému a nervovému vyčerpání. To má za následek únavu a slzení očí, bolesti hlavy a další projevy. U oka bez refrakční vady se paprsky procházející optickou soustavou protínají v ohnisku na ploše sítnice, takové oko se nazývá emetropické. Velice často se setkáváme s okem ametropickým, kdy se paprsky na sítnici neprotínají. Rozlišujeme vady sférické a asférické. Sférické vady se korigují sférickými čočkami. Patří mezi ně myopie – Krátkozrakost a hypermetropie – Dalekozrakost. Asférické vady korigujeme asférickými, tzv. torickými, čočkami. Nejčastější asférická porucha je Astigmatismus. Mezi oční defekty se řadí i presbyopie (vetchozrakost). Zde se ovšem jedná o přirozený proces ztráty pružnosti optického aparátu oka a tedy snížení akomodačních schopností ve vyšším věku.

Odkazy

Související články

Zdroj

KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <http://uloz.to/1162346/biofot.doc>.

Reference

↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d NÁVRÁTIL, L. a J. ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a. s., 2005. 524 s. s. 257–260. ISBN 80-247-1152-4.

Externí odkazy

Kymplová Jaroslava: Oko a oční vady. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze [online] 19.2.2008, poslední aktualizace 19.2.2008 [cit. 2011-12-22] Dostupný z WWW: <http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-810-oko-a-ocni-vady>. ISSN 1803-6619

[Rosina-1] Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d NÁVRÁTIL, L. a J. ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a. s., 2005. 524 s. s. 257–260. ISBN 80-247-1152-4.

[1]

@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 ==Vady oka==
-<small>O tomto tématu podrobněji pojednává článek [[Refrakční vady oka]]</small>
+<small>O tomto tématu podrobněji pojednává článek [[Refrakční vady oka]]</small><br />
 Refrakční vady oka jsou způsobeny špatnými vlastnostmi jeho lomivých ploch. Rovnoběžné paprsky vstupující do oka nejsou koncentrovány na sítnici. Neleží na ní tedy obrazové ohnisko optické soustavy oka. Tento jev nemusí být způsoben pouze nesprávným lomem světelných paprsků. Častěji jsou problémy způsobené osovými vadami oka – lomivá prostředí jsou v pořádku, ale oko má různou délku. Osové i refrakční vady se projevují stejně a mohou se i kombinovat. Obecně platí, že větší refrakční vady způsobují menší vedlejší obtíže. Obraz je zamlžený, nebo rozmazaný a oko nedokáže tuto vadu korigovat. Jinak je tomu u menších refrakčních vad. Ty je oko schopno do určité míry vykompenzovat, toto úsilí vede k svalovému a nervovému vyčerpání. To má za následek únavu a slzení očí, bolesti hlavy a další projevy. U oka bez refrakční vady se paprsky procházející optickou soustavou protínají v ohnisku na ploše sítnice, takové oko se nazývá emetropické. Velice často se setkáváme s okem ametropickým, kdy se paprsky na sítnici neprotínají. Rozlišujeme vady sférické a asférické. Sférické vady se korigují sférickými čočkami. Patří mezi ně myopie – [[Krátkozrakost]] a hypermetropie – [[Dalekozrakost]]. Asférické vady korigujeme asférickými, tzv. torickými, čočkami. Nejčastější asférická porucha je [[Astigmatismus]]. Mezi oční defekty se řadí i presbyopie (vetchozrakost). Zde se ovšem jedná o přirozený proces ztráty pružnosti optického aparátu oka a tedy snížení akomodačních schopností ve vyšším věku.
+<br />
 == Odkazy ==
 === Související články ===
 * [[Oko (biofyzika)/Vady oka|Vady oka]]