Smrt

Definice

Nevratná ztráta celovztaženého uspořádání organizmu (Šikl) – ireverzibilní, nevratná zástava všech funkcí organizmu.

• Smrt je většinou způsobena porušením některého z řídících systémů (atria mortis – srdce, plíce, mozek).
• Tkáně jsou v okamžiku smrti morfologicky nezměněny, ale postupně u nich dochází k vyrovnání fyzikálních a chemických potenciálů, jež v tkáni způsobují posmrtné (kadaverózní) změny.

Dělení

1. Klinická – zástava dechu a cirkulace, CNS ještě funguje.
2. Biologická – zástava dechu a cirkulace, ireverzibilní poškození CNS.

Kadaverózní (posmrtné) změny

Fyzikální

1. chlad (algor)
2. bledost (palor) + posmrtné skvrny (livor)
3. hypostáza
4. posmrtná difuze tekutin
5. posmrtná difuze plynů
6. vysychání

Chemické

1. ztuhlost (rigor)
2. srážení krve
3. autolýza

Bakteriálně-hnilobné

Fyzikální kadaverózní změny

Chlad (algor mortis)

• Vyrovnání teploty těla s okolím (určení doby smrti podle teploty v rektu).

Bledost (palor mortis) + posmrtné skvrny (livores mortis)

• Zástava cirkulace a kontrakce cév – krev v cévách po smrti klesá především pod vlivem zemské tíže, na kůži tak vznikají posmrtné skvrny (krev žilního charakteru, neboť přežívající orgány spotřebují kyslík – barva namodralá až červenofialová, objevují se asi 1 hodinu po smrti).
• V nejníže položených částech těla (podle polohy umírajícího, většinou na zádech mezi lopatkami a na hýždích, do 24 hodin po smrti je lze vytlačit – na místech, které jsou přímo vystaveny tlaku podložky se nevyskytují).

Hypostáza

• Změny na vnitřních orgánech, jejichž nejnižší části jsou více naplněné krví (např. paravertebrální oblasti plic).

Posmrtná difuze tekutin

• Prosáknutí tkání vystavených tekutinám, které se projeví rozvolněním tkáňových struktur až macerací, kdy je pokožka rozvolněná a odlupuje se v cárech (např. při intrauterinním odumření plodu – fetus maceratus, u utopených)
• V močovém měchýři se odlupování sliznice projeví zkalením moči (jako by v ní byl hnis), difuze žluči do sliznice žlučníku, únik krevního barviva z cév – posmrtné prosvítání cév.

Posmrtná difuze plynů

• Činností střevních bakterií vznikající H₂S difunduje do okolních cév a působí na hemoglobin – vzniká zelený verdohemoglobin, který je příčinou zelenošedého zbarvení břišních orgánů a břišní stěny (pseudomelanóza).

Vysychání

• Zejména na místech, kde byla porušena kůže (u plodu – fetus papyraceus) x suchá gangréna (vzniká zaživa).

Chemické kadaverózní změny

Posmrtná ztuhlost (rigor mortis)

• Dána vyčerpáním ATP nutného pro disociaci aktin-myosinových komplexů, nastupuje asi 2 hodiny po smrti směrem kraniokaudálním (obličej, trup, HK, DK – posmrtná ztuhlost se zjišťuje tak, že uchopíme DK pod kolenem a nadzvihneme – když se koleno neohne „je posmrtná ztuhlost vyznačena“).
• Trvá 2–3 dny (dokud nedojde k autolýze svalových vláken), pak ustupuje opět směrem kraniokaudálním.
• Obdobně se mění též myokard – při pitvě brzo po smrti je srdce kontrahované, do 24 hod. kontrakce mizí a srdce se jeví jako ochablé.

Posmrtné srážení krve

• Vzniká důsledkem poškození endotelu a uvolněním tkáňového tromboplastinu.
• Posmrtně vzniklé krevní sraženiny se označují jako koagula, mohou být červená nebo jantarová (sražená plazma poté, co došlo k sedimentaci krvinek, hlavně v srdci), jsou lesklá, poddajná a z cévní stěny je lze snadno sloupnout.
• Na rozdíl od trombů, které vznikají srážením krve intra vitam, které mají povrch matný, jsou tuhá a nelze je dobře sloupnout ze stěny cév.

Posmrtné samonatrávení – autolýza

• Je způsobeno uvolněnými lysozomálními enzymy, nejvíce v tkáních s vysokým obsahem proteáz (žaludek, střevo, pankreas).
• Makroskopicky se projeví odlupováním sliznic, měknutím orgánů a stíráním jejich struktury.
• Mikroskopicky je nejvíce patrná na jádru – pyknóza (svraštění a ztmavnutní jader), karyolýza, nástěnná hyperchromatóza (chromatin se shlukuje na vnitřní straně jaderné membrány), karyorhexe (rozpad jádra na fragmenty, užívá se i pojmu karyorexe), ribonukleázy štěpící RNA odbarvují původně bazofilní cytoplasmu, glykogenázy jsou příčinou vymizení zrn glykogenu z buněk.
• Později se buňky rozpadají.

Bakteriálně-hnilobné kadaverózní změny

• Hnilobou nazýváme účast mikroorganizmů na posmrtné autolýze.
• Důležité jsou zejména hnilobné bakterie produkující plyn – ve tkáních se hromadí plyn, vznikají dutinky, tkáň se stává křehkou a rozpadá se.
• Mikroskopicky lze prokázat bakterie v cévách.

Odkazy

Externí odkazy

• Smrt (česká wikipedie)
• Death (anglická wikipedie)

Zdroj

PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2009]. <http://langenbeck.webs.com>.