Výplně zhotovené nepřímým postupem

Z WikiSkript

Typy výplní: inlay, onlay, overlay – slouží k rekonstrukci části korunky. Inlay, onlay a overlay patří mezi fixní korunkové náhrady.

Zhotovení[upravit | editovat zdroj]

  1.  Přímo – v ústech pacienta;
  2.  nepřímo – v laboratoři (technika CAD-CAM);
  3.  frézování pomocí NC strojů – rozhraní mezi přímým a nepřímým postupem.

Inlay[upravit | editovat zdroj]

Inlay je čistě intrakoronárně fixovaná výplň, kavity I. a II. třídy.

Onlay[upravit | editovat zdroj]

Onlay nahrazuje jeden hrbolek. Může být i součástí menších můstků.

Overlay[upravit | editovat zdroj]

Overlay je náhrada minimálně dvou (obvykle všech) hrbolků zubu. Do preparace jsou zavzaty obě okluzní plošky, které tvoří plynulý přechod k polokorunce.

Indikace[upravit | editovat zdroj]

  1. Středně velké kavity I. a II. třídy – aproximální defekt překročí cemento-sklovinnou hranici;
  2. silně zeslabené hrbolky s rizikem odlomení;
  3. výborná ústní hygiena pacienta;
  4. nízká kazivost chrupu;
  5. zdravý, nebo ošetřený parodont;
  6. funkční terapie – rekonstrukce okluzního pole (např. po endodontické terapii).
Výhody
delší životnost, lépe drží tvar – mechanická odolnost.
Nevýhody
nutné odstranit větší množství tvrdých zubních tkání.

Indikace nekovových výplní[upravit | editovat zdroj]

  • Střední a velké defekty I. a II. třídy – hlavně u premolárů (estetika);
  • překrytí endodonticky ošetřených zubů;
  • kavity V. třídy;
  • výborná ústní hygiena pacienta.

CAVE!!! CAVE při zakončení cervikálního okraje v cementu nebo dentinu není zaručeno dobré spojení!

Kontraindikace nekovových výplní[upravit | editovat zdroj]

  • Parafunkce (např. bruxismus);
  • nedostatek zbývajících zubních tkání;
  • silně zabarvené zubní tkáně;
  • příliš krátké korunky;
  • příliš malé defekty;
  • neindikovat na sponové zuby – pro retenci sponové snímatelné náhrady.

Preparace[upravit | editovat zdroj]

Kovové výplně[upravit | editovat zdroj]

Okluzní inlay[upravit | editovat zdroj]

  • Kavita I. třídy;
  • šířka kavity = max. ½ bukolinguální vzdálenosti mezi hrbolky;
  • hloubka kavity = min. 1,5 mm;
  • tvar = skříňkový, zavzaty hlavní fisury;
  • stěny lehce divergentní (3° až 6°), u hlubších kavit horní 1/3 více divergentní;
  • všechny vnitřní hrany zaoblené, dno kavity rovné, žádné podsekřiviny;
  • zkosené okluzní okraje (neprovádí se u hlubokých kavit);
  • kontakty antagonistů nikdy nesmí být na hranici výplň-zub – buď na sklovině, nebo na výplni;
  • primární preparace – válcovitý/lehce kónický diamantovaný brousek s rovným čelem;
  • mírná konicita – aby šla výplň vložit, ale aby byla zajištěna dostatečná retence;
  • finýrování stěn a dna – diamantované finýrky stejného tvaru;
  • podložka – GIC, cement s Ca(OH)2 – vyrovnání dna (po odstranění změklého dentinu) a podsekřivin.

Inlay II. třídy – dvouplošková[upravit | editovat zdroj]

  • Rozsah aproximální kavity se řídí rozsahem kariézního defektu;
  • dostatečně zrušit kontaktní plochu se sousedním zubem;
  • divergence stěn – ploché kavity asi 10° (hluboké více);
  • extenční plochy – divergence k okluzi, s vnější stěnou zubu svírají ideálně 40°;
  • gingivální schůdek – supragingiválně, šířka = min. 0,8 mm;
  • utváření okraje – aproximální část kavity + extenční plochy;
  • skříňka se zaobleným schůdkem;
  • skříňka s cervikálním zešikmením – okraje extenčních ploch nezkosit, zarovnat ručním nástrojem;
  • skříňka preparovaná brusnými disky – dnes neužívaná, příliš vysoká extenze;
  • profylaxe kazu (spáry) – preparace na zaoblený schůdek;
  • schůdková preparace se zkoseným schůdkem (zkosení 30–45°);
  • retence – okluzní preparace na rybinu – přídatné retenční prvky (kotvení pomocí čepu).

CAVE!!! CAVE vždy musí být jasně patrná hranice preparace!

Tříplošková (MOD) inlay[upravit | editovat zdroj]

  • Šířka – nesmí být větší než 1/3 vzdálenosti hrbolků CAVE! prasknutí;
  • retenční plocha je dostatečná – tyto inlaye obvykle velmi dobře drží.

Onlay[upravit | editovat zdroj]

  • Pro moláry a premoláry;
  • redukce okluzní plochy o 1 mm;
  • jako na overlay – bez schůdku, nebrousit hrbolky z vnějšku.

Overlay[upravit | editovat zdroj]

  • Pro moláry a premoláry;
  • zahájení preparace – jako na MOD inlay;
  • v okluzi zatížené hrbolky – schůdková preparace se zkosením hran;
  • schůdek – šířka 1 mm;
  • hranice preparace = ekvátor zubu (zahrneme všechny bukální a linguální fisury a rýhy – retence plaku);
  • nástroje – kónické diamantované brousky a finýrky nebo tenké plaménkové diamantované finýrky;
  • v okluzi nezatížené hrbolky – preparace plynule přechází na vnější plochu hrbolku.

Nekovové výplně[upravit | editovat zdroj]

  • Hrubá preparace – odstranění kariézní hmoty;
  • podle pravidel pro lité kovové výplně;
  • zrušit aproximální kontakt – extenční plochy, gingivální schůdek;
  • rozdíl = žádná zkosení (jen zaoblit vnitřní úhly);
  • ponechat okraje kavity dobře přístupné (hygiena);
  • hranice ve sklovině (adhezivní tmelení);
  • rozměry – okluzní kavita – 1,5 mm hloubka i šířka;
  • aproximální kavita – schůdek široký min. 1,5 mm;
  • extenční plochy nesmí svírat se zubem ostrý úhel.

Otiskování[upravit | editovat zdroj]

  • Supragingivální preparace – jen vysušit pracovní pole;
  • ekvigingivální (paragingivální) nebo subgingivální preparace – retrakční vlákno do sulku (pro udržení suchého pracovního pole a pro věrnější otisk), příp. galvanoplastika;
  • materiál: silikonové hmoty, polyétherové otiskovací hmoty.

A-silikony[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Elastomery.

Polyethery[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Elastomery.

Odlití[upravit | editovat zdroj]

  • Speciální supertvrdá sádra (denzit, IV. třídy);
  • výhodné zhotovit 2 pracovní modely – jeden pro modelaci práce, druhý pro kontrolu aproximálních ploch hotové výplně;
  • po otisku dáme provizorní výplň – nejlépe razidlovou technikou (razidlo – silikonový otisk – sejmeme ještě před preparací).

Zkouška a tmelení[upravit | editovat zdroj]

Na tmelení se používá kompozit (u keramických a plastových náhrad) a zinkoxidfosfátový cement a GIC (u kovových náhrad).

Kovové lité výplně[upravit | editovat zdroj]

  • Hrubé leštění – před zkouškou v ústech, neleštit okluzi a aproximální plošky;
  • zkouška – bez anestezie, pacient sedí (prevence spolknutí/aspirace náhrady);
  • aproximální plochy – zkouška zubní nití, proužkem matrice;
  • jak sedí v kavitě – zkouška silikonem;
    • řídkým silikonem potřeme vnitřní plochu výplně a nasadíme ji do kavity;
    • po vyndání výplně musí být vnitřní plocha pokryta rovnoměrně tenkým silikonovým filmem;
    • překážky, které jsou nepokryty (místa lesknoucího se kovu) – okluze a artikulace;
    • artikulační papír;
  • konečné vyleštění – v laboratoři, do vysokého lesku;
  • tmelení – zinkoxidfosfátový cement – odolný proti tlaku, minimální štěrbina;
    • GIC;
    • odstranění přebytků cementu, konečná kontrola okluze a artikulace;
  • životnost kovových výplní činí 10–15 let (i déle).

Nekovové výplně[upravit | editovat zdroj]

  • Odstraníme provizorium a veškeré zbytky cementu;
  • kontrola přesnosti a barvy;
  • zkouška – výplň zavádíme opatrně, bez tlaku;
  • přesnost – zkouška silikonem;
  • aproximální kontakty, okrajový uzávěr (ostrou sondou);
  • kontrola okluze se zatím neprovádí;
  • požívat kofferdam nutné absolutně suché a čisté pracovní pole !!!;
  • opracování inlayí na vnitřní straně – lepší vazba na kompozitní cement;
  • kompozitní inlaye – pískování, zdrsnění finýrkou;
  • keramické inlaye – naleptání speciální kyselinou, silanizace, větší povrch – lépe smáčivý;

CAVE!!! CAVE nesmí dojít k žádné kontaminaci retenčního povrchu !


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.
  • SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. 1984. 392 s. 
  • KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. ISBN 80-902118-9-5.
  • DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.
  • HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. ISBN 80-247-0311-4.