Artikulační nástroje
Z WikiSkript
- Artikulátory
- Simulátory mezičelistních rozměrů a pohybů.
- Pomáhají přenést polohu horního a dolního zubního oblouku, vztaženou k poloze čelistního kloubu.
- Simulují pohyby TMK (temporomandibulárního kloubu).
- Nabízejí kontrolu artikulace.
Rozdělení dle Voldřicha[upravit | editovat zdroj]
1. Okludory[upravit | editovat zdroj]
- Jednoduché artikulátory.
- Dovolují jednoduchý pohyb zavírání a otevírání.
- Neekonomické – lze s nimi pracovat pouze v jednom přístroji, pouze s jednou sadou modelů a s jedním pacientem po celou dobu probíhající práce.
2. Artikulátory[upravit | editovat zdroj]
- Průměrné – vycházejí z průměrných hodnot naměřených u velkých skupiny pacientů.
- Částečně seřiditelné.
- Plně seřiditelné.
- Skládají se z horního a dolního ramene a mechanického skloubení, které představují horní a dolní čelist a čelistní kloub.
- Dělení podle pohyblivosti dolního nebo horního ramene
- Non-arcon – Pohyblivé horní rameno, jehož součástí je kulička, která se pohybuje v uzavřeném kruhu s možností nastavit sklon kloubní dráhy. Pohyblivý může být i spojující sloupek. Nerozpojí se ani při úplném otevření čelistí. Je však zatížen chybou vycházející ze změny pohyblivosti ramene, která by se měla dopočítat pro každého pacienta zvláště.
- Arcon – Pohyblivé dolní rameno. Kloubní hlavici tvoří kulička v dolním rameni. Kloubní jamku similuje systém stavitelných stříšek pro nastavení sklonu kloubní dráhy. Přesnější, ale při větším otevření se rozpadnou obě ramena. Spojení obou řeší guma nebo péro.
- Poloviční arcon – tvar dolního ramene velmi podobný DČ. Lze zablokovat jeho pohyb.
3. Registrátory žvýkací dráhy[upravit | editovat zdroj]
- Jsou to zvláštní přístroje, které umožňují registraci pohybů dolní čelisti, aniž by napodobovaly čelistní kloub.
Práce s artikulátory[upravit | editovat zdroj]
Přenos anatomických třírozměrných struktur.
Roviny a úhly[upravit | editovat zdroj]
- Okluzní rovina – rovina procházející horním řezákovým bodem a mesiobukálními hrbolky zubů 16 a 26, ve frontální rovině rovnoběžná s rovinou bipupilární, v postranním úseku rovnoběžná s rovinou protetickou.
- Protetická rovina – Camperova – probíhá od spina nasalis anterior ke středu zevního zvukovodu, anatomicky je ve sklonu 14 stupňů k horizontále.
- Bipupilární rovina – spojnice procházející středy zornic.
- Horizontální rovina – Frankfurtská horizontála – spojuje dolní okraj očnice s horním okrajem zevního zvukovodu – hmatáme na horním okraji zevního zvukovodu.
- Speeova křivka – vzniká proložením hrbolků dolních zubů předozadně = sagitální kompenzační křivka.
- Wilsonova křivka – vzniká proložením hrbolků v příčném směru = transverzální kompenzační křivka.
- Bonwillův trojúhelník – rovnoramenný trojúhelník vzniklý spojením dolního řezákového bodu se středy kloubních hlaviček (10.6 cm).
Simulace pohybů kloubu[upravit | editovat zdroj]
- TMK (temporomandibulární kloub) je složený kloub (hlavička je nepravidelného tvaru a jamka průřezu,,s,, mezi nimi discus articularis).
- Tonus kloubu a jeho pohyby ovlivňují lig. temporomandibulare, lig. sphenomandibulare, lig. stylomandibulare a svaly m. temporalis, m. masseter a m.pterygoideus lat. a med.
- Při simulaci musíme dosáhnout dvou fenoménů daných tvarem kloubu:
- Podélný pohyb dopředu a dolů v esovitém zakřivení– podélný sklon kloubní dráhy (30–40 °).
- Současný příčný pohyb a také zpětný pohyb – příčný sklon kloubní dráhy (15–30 °).
U individuálních artikulátorů se podélný a příčný sklon dají nastavit pomocí grafického záznamu pohybu, pří registračních skusů, odečtu panoramatického RTG s registrací kloubních hlavic, počítačovou simulací.
Artikulace chrupu[upravit | editovat zdroj]
- Okluze je statický vztah horní a dolní čelisti ve skusu.
- Artikulace je dynamický vztah horní a dolní čelisti.
Pro artikulaci chrupu je základem balanční teorie, kdy požadujeme, aby při pohybech dolní čelisti docházelo k plynulému klouzavému styku žvýkacích ploch zubů v rozsahu 1–2 mm do strany.
- Retrudovaná poloha mandibuly = posun zubů z centrální okluze o 1 mm dorzálně.
Z centrální okluze jde provádět šarnýrový pohyb otevírání a zavírání (abdukce a addukce) a 3 pohyby do stran vlevo, vpravo a dopředu (sinistropulze, dextropulze a propulze).
- Předozadní pohyb je pro protetiku nejdůležitější – eliminuje pružení oblouku.
- Artikulační papírky slouží ke kontrole artikulace.
Cílem je: dosáhnout současný kontakt hrbolků na straně pracovní i balanční příčně i podélně.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. ISBN 80-902118-9-5.
- DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.
- HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. ISBN 80-247-0311-4.