Artikulační nástroje

Z WikiSkript

Artikulátory
  • Simulátory mezičelistních rozměrů a pohybů.
  • Pomáhají přenést polohu horního a dolního zubního oblouku, vztaženou k poloze čelistního kloubu.
  • Simulují pohyby TMK (temporomandibulárního kloubu).
  • Nabízejí kontrolu artikulace.

Rozdělení dle Voldřicha[upravit | editovat zdroj]

1. Okludory[upravit | editovat zdroj]

  • Jednoduché artikulátory.
  • Dovolují jednoduchý pohyb zavírání a otevírání.
  • Neekonomické – lze s nimi pracovat pouze v jednom přístroji, pouze s jednou sadou modelů a s jedním pacientem po celou dobu probíhající práce.

2. Artikulátory[upravit | editovat zdroj]

Artikulátor.
  • Průměrné – vycházejí z průměrných hodnot naměřených u velkých skupiny pacientů.
  • Částečně seřiditelné.
  • Plně seřiditelné.
  • Skládají se z horního a dolního ramene a mechanického skloubení, které představují horní a dolní čelist a čelistní kloub.
Dělení podle pohyblivosti dolního nebo horního ramene
  1. Non-arcon – Pohyblivé horní rameno, jehož součástí je kulička, která se pohybuje v uzavřeném kruhu s možností nastavit sklon kloubní dráhy. Pohyblivý může být i spojující sloupek. Nerozpojí se ani při úplném otevření čelistí. Je však zatížen chybou vycházející ze změny pohyblivosti ramene, která by se měla dopočítat pro každého pacienta zvláště.
  2. Arcon – Pohyblivé dolní rameno. Kloubní hlavici tvoří kulička v dolním rameni. Kloubní jamku similuje systém stavitelných stříšek pro nastavení sklonu kloubní dráhy. Přesnější, ale při větším otevření se rozpadnou obě ramena. Spojení obou řeší guma nebo péro.
  3. Poloviční arcon – tvar dolního ramene velmi podobný DČ. Lze zablokovat jeho pohyb.

3. Registrátory žvýkací dráhy[upravit | editovat zdroj]

  • Jsou to zvláštní přístroje, které umožňují registraci pohybů dolní čelisti, aniž by napodobovaly čelistní kloub.

Práce s artikulátory[upravit | editovat zdroj]

Přenos anatomických třírozměrných struktur.

Roviny a úhly[upravit | editovat zdroj]

  • Okluzní rovina – rovina procházející horním řezákovým bodem a mesiobukálními hrbolky zubů 16 a 26, ve frontální rovině rovnoběžná s rovinou bipupilární, v postranním úseku rovnoběžná s rovinou protetickou.
  • Protetická rovinaCamperova – probíhá od spina nasalis anterior ke středu zevního zvukovodu, anatomicky je ve sklonu 14 stupňů k horizontále.
  • Bipupilární rovina – spojnice procházející středy zornic.
  • Horizontální rovina – Frankfurtská horizontála – spojuje dolní okraj očnice s horním okrajem zevního zvukovodu – hmatáme na horním okraji zevního zvukovodu.
  • Speeova křivka – vzniká proložením hrbolků dolních zubů předozadně = sagitální kompenzační křivka.
  • Wilsonova křivka – vzniká proložením hrbolků v příčném směru = transverzální kompenzační křivka.
  • Bonwillův trojúhelník – rovnoramenný trojúhelník vzniklý spojením dolního řezákového bodu se středy kloubních hlaviček (10.6 cm).

Simulace pohybů kloubu[upravit | editovat zdroj]

  • TMK (temporomandibulární kloub) je složený kloub (hlavička je nepravidelného tvaru a jamka průřezu,,s,, mezi nimi discus articularis).
  • Tonus kloubu a jeho pohyby ovlivňují lig. temporomandibulare, lig. sphenomandibulare, lig. stylomandibulare a svaly m. temporalis, m. masseter a m.pterygoideus lat. a med.
  • Při simulaci musíme dosáhnout dvou fenoménů daných tvarem kloubu:
  1. Podélný pohyb dopředu a dolů v esovitém zakřivení– podélný sklon kloubní dráhy (30–40 °).
  2. Současný příčný pohyb a také zpětný pohyb – příčný sklon kloubní dráhy (15–30 °).

U individuálních artikulátorů se podélný a příčný sklon dají nastavit pomocí grafického záznamu pohybu, pří registračních skusů, odečtu panoramatického RTG s registrací kloubních hlavic, počítačovou simulací.

Artikulace chrupu[upravit | editovat zdroj]

  • Okluze je statický vztah horní a dolní čelisti ve skusu.
  • Artikulace je dynamický vztah horní a dolní čelisti.

Pro artikulaci chrupu je základem balanční teorie, kdy požadujeme, aby při pohybech dolní čelisti docházelo k plynulému klouzavému styku žvýkacích ploch zubů v rozsahu 1–2 mm do strany.

  • Retrudovaná poloha mandibuly = posun zubů z centrální okluze o 1 mm dorzálně.

Z centrální okluze jde provádět šarnýrový pohyb otevírání a zavírání (abdukce a addukce) a 3 pohyby do stran vlevo, vpravo a dopředu (sinistropulze, dextropulze a propulze).

  • Předozadní pohyb je pro protetiku nejdůležitější – eliminuje pružení oblouku.
  • Artikulační papírky slouží ke kontrole artikulace.

Cílem je: dosáhnout současný kontakt hrbolků na straně pracovní i balanční příčně i podélně.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. ISBN 80-902118-9-5.
  • DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.
  • HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. ISBN 80-247-0311-4.