Zlomeniny kostí nohy
(přesměrováno z Zlomeniny patní kosti)
Mezi zlomeniny kostí nohy patří zlomeniny kosti patní, hlezenní, dalších tarzálních kostí, metatarzálních kostí a článků prstců. Dalšími poraněními nohy mohou být luxace talu a dalších tarzálních kostí.
Zlomeniny patní kosti[upravit | editovat zdroj]
Calcaneus se láme díky převaze spongiózní kostní tkáně poměrně často. Zlomeniny patní kosti tvoří 2% všech fraktur.[1] Zlomeniny calcaneu vznikají většinou dopadem na patu při seskoku z velké výšky. Toto poranění je mnohdy spojeno se zlomeninami bederních obratlů a dalších kostí nohy.
Klasifikace podle Essex-Loprestiho[upravit | editovat zdroj]
- Typ I – mimokloubní zlomeniny
- Typ II – nitrokloubní zlomeniny, které se dělí na kloubně-depresní a jazykový typ
Klinický obraz a diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Končetina se nedá kvůli extrémní bolesti zatěžovat, talokrurálním kloubem lze pohybovat jen velmi omezeně. Vše je doprovázeno mohutným otokem, občas až kompartment syndromem. V místě poranění se vytváří hematom a buly. Diagnostika se provádí pomocí RTG vyšetření, patní kost se snímá v axiální a předozadní projekci. Provádí se i CT vyšetření a 3D rekonstrukce.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
U nedislokovaných zlomenin a mimokloubních dislokovaných zlomenin se noha znehybňuje modelovanou sádrou. Jedná se o konzervativní terapii. Nitrokloubní zlomeniny se řeší operací. Patní kost se stabilizuje pomocí šroubu, vějíře Kischnerových drátů nebo zevního fixátoru. Během operace se calcaneus také reponuje a remodeluje.
Zlomeniny kosti hlezenní[upravit | editovat zdroj]
U talu dochází ke zlomeninám hlavice, krčku a těla, popřípadě zadního či laterálního výběžku. Zlomeniny této kosti tvoří méně než 1% všech fraktur.[1]
Zlomeniny krčku[upravit | editovat zdroj]
Krček kosti hlezenní se láme o tibii při dopadu z výšky, když dojde k násilné dorzální flexi nohy. Kvůli střižným silám někdy dochází k dislokaci fragmentů.
Noha extrémně bolí, otéká a nemůže se používat k pohybu.
K diagnostice se používá RTG. Konkrétně se provádí předozadní, boční a šikmý dorzoplantární snímek.
Pokud nedošlo k dislokaci fragmentů, používá se k léčbě sádrová fixace. Dislokované fraktury je třeba co nejrychleji reponovat, poté fixovat sádrou a kontrolovat pomocí RTG.
Zlomeniny těla[upravit | editovat zdroj]
Tělo kosti hlezenní se láme přenesením energie, která vznikne při prudkém nárazu nohy o zem, z holenní kosti na talus. V mnoha případech vznikají tříštivé zlomeniny.
Mezi klinické příznaky patří bolestivost, deformita, otok, hematom a omezená schopnost pohybu.
Nedislokované fraktury se léčí konzervativně. Dislokované fraktury jsou stabilizovány osteosyntézou.
Zlomeniny dalších tarzálních kostí[upravit | editovat zdroj]
Kromě calcaneu a talu patří mezi tarzální kosti os cuboideum, os naviculare a ossa cuneiformia. Zlomeniny těchto kostí vznikají většinou přímým mechanismem. Díky pevným interoseálním vazům obvykle nedochází k dislokaci fragmentů.
Klinický obraz a diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Noha je bolestivá, dochází k otoku a tvoří se hematom. Diagnóza se potvrzuje RTG snímky.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Nedislokované zlomeniny se fixují modelovanou sádrou, léčí se tedy konzervativně. Dislokované zlomeniny se musí reponovat, fixovat zkříženými Kirschnerovými dráty do sousedních kostí.
Zlomeniny metatarzálních kostí[upravit | editovat zdroj]
Vznikají většinou přímým mechanismem – přejetím či pádem těžké věci na nohu. Specifickými zlomeninami jsou zlomeniny báze V. metatarsu, které vznikají tahem šlachy m. fibularis brevis, a tzv. pochodové (únavové) zlomeniny II., III. a IV. metatarzu.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Zlomeniny jsou doprovázeny bolestivostí a otokem.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Nedislokované zlomeniny se léčí konzervativně. Dislokované zlomeniny se řeší transfixací Kirschnerovými dráty, případně jsou stabilizovány malými dlahami. Báze V. metatarzu se fixuje nitrodřenově pomocí šroubu.
Zlomeniny článků prstců[upravit | editovat zdroj]
Tyto zlomeniny vznikají obdobně jako zlomeniny metatarzálních kostí přímým mechanismem.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
U zlomenin základního článku palce se používá fixace Kirschnerovými dráty či malou dlahou. Ostatní zlomeniny článků prstců se ošetřují pouze náplasťovou fixací.
Luxace kosti hlezenní[upravit | editovat zdroj]
- Subtalární luxace – Poloha tibiotalárního kloubu se nemění, dochází pouze k vykloubení v subtalárním a případně i v talonavikulárním kloubu. Podle toho, v jakém směru se nachází noha proti kosti hlezenní, se jedná o přední, zadní, mediální nebo laterální peritalární luxaci.
- Úplná (dvojitá) luxace – Dochází k vykloubení v dolním i horním kloubu hlezenním. Dojde k úplnému přerušní cévního zásobení talu. Může se jednat o otevřené poranění.
Klinický obraz a diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Noha je bolestivá a její tvar je značně deformován. Diagnostika se provádí RTG vyšetřením.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Urgentně se provádí repozice luxací. Poté se noha znehybňuje sádrou.
Luxace dalších tarzálních kostí[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji dochází k luxacím v Chopartově a Lisfrankově kloubu. Poměrně často se vyskytuje i izolovaná luxace kosti loďkovité.
Luxace v Chopartově kloubu[upravit | editovat zdroj]
Většinou se u luxací v Chopartově kloubu používá konzervativní terapie, provádí se repozice ideálně v celkové anestezii. Následuje sádrová fixace, která kloub znehybní.
Luxace v Lisfrankově kloubu[upravit | editovat zdroj]
V Lisfrankově kloubu dochází k úplným a částečným luxacím a k luxačním zlomeninám. Léčba se zakládá na brzké repozici a následné sádrové fixaci. Pokud je kloub nestabilní, transfixuje se Kirschnerovými dráty.
Izolovaná luxace kosti loďkovité[upravit | editovat zdroj]
Úplná izolovaná luxace os naviculare se také nazývá enukleace. Dochází k ní při násilné plantární flexi nohy. Při tomto poranění lze kost loďkovitou nahmatat, vyčnívá nad okolní kosti. Provádí se časná repozice a sádrová fixace.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH, et al. Traumatologie dospělých : učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2004. 157 s. s. 114-116. ISBN 80-7345-034-8.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOUDELA, Karel, et al. Ortopedická traumatologie. 1. vydání. Karolinum, 2002. 147 s. ISBN 80-246-0392-6.
- VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH, et al. Traumatologie dospělých : učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.