Zevní léčiva v dermatologii

Zevní léčba (lokální léčba, léčba pomocí místních léků - extern) je nejčastěji používaná terapie v dermatologii. Dostupná jsou hromadně vyráběná léčiva - HVLP i léčiva připravovaná v lékárně - IVLP. S výhodou využíváme jejich lokálního působení s žádným nebo minimálním celkovým.

Externa se většinou skládají z lékového základu (vehikula), vlastní účinné (aktivní) látky a z látek pomocných (emulgátory, konzervanty, stabilizátory).

 externum = vehikulum + aktivní látka + pomocné látky 

Pokud aplikujeme pouze vehikulum, označujeme léčbu jako indiferentní (např. promazávání, vysýchavé obklady). Při diferentní léčbě aplikujeme externa s účinnou látkou (např. lokální kortikosteroidy).

Vehikula

Lékové základy jsou tekuté, pevné a masťové, jejich kombinací vznikají další formy.

Tekuté základy

Tekutými základy jsou vodné či alkoholové roztoky.

Vodné roztoky (např. Jarischův) se používají hlavně u mokvajících lézí. Kromě účinku adstringentního (omezujícího mokvání) mají ještě chladivý, protizánětlivý a antipruriginózní účinek. Aplikace je možná formou nátěrů, koupelí nebo obkladů. Obklady mohou být vysýchavé (používané např. u mokvajícího ekzému) nebo naopak zapařovací (s hyperemizujícím účinkem, používané k urychlení hojení zánětů, např. u furunklu).

Alkoholové roztoky silně vysušují a používají se hlavně jako vehikula antimikrobiálních látek.

Masti

Masťové základy mohou být minerálního (vazelína), živočišného (vepřové sádlo) či rostlinného (vosk neboli cera alba) původu. Mají pomalý, ale hluboký průnik do kůže a používají se u léčby chronických papul, hrbolů nebo hyperkeratóz. Nejsou vhodné k ošetřování mokvajících projevů. Pro větší účinek je můžeme aplikovat formou masťové náplasti, masťových obvazů nebo tzv. okluzních obvazů (překrytí namazané partie neprodyšným materiálem na až 24 hod).

Pevné základy

Pevné základy – zásypy a pudry – mají vysušující, chladivý a antipruriginózní účinek a snižují tření. Používají se k léčbě erytémů, papul a pomfů v intertriginózních oblastech.

Další formy

Krémy vznikají mísením vodných a tukových vehikul. Používají se k léčbě subakutních mekulopapul a zánětů. Můžeme je rozdělit na mastné (oleokrémy) mající převahu tukové složky (emulze typu v/o – voda v oleji) a na suché (hydrokrémy) s převahou vodné složky (emulze typu o/v – olej ve vodě).

Pasty jsou směsí mastí a pevného vehikula.Používají se k léčbě nemokvajících zánětlivých erytémů a papul pro svůj vysušující, chladivý a protizánětlivý účinek. Můžeme je rozdělit na pasty měkké (léčebné) a tuhé (krycí).

Další formou vehikul jsou např. tekuté pudry, pěny nebo gely.

Účinné látky

Nejrozšířenější účinnou látkou jsou lokální kortikosteroidy.

Keratolytika

Užívají se k odstranění šupin a hyperkeratóz.

• Kyselina salicylová v koncentraci 10 %.

• Urea

• Chlorid sodný

• α-hydroxylové kyseliny

• Propylenglykol

Keratoplastika

Podporují tvorbu rohové vrstvy.

• Kyselina salicylová v koncentraci 1-2 %.

Antibiotika

Recept

Antiparazitika

antiseptika kortikoidy lokální imunomodulátory

Retinoidy

Jedná se o deriváty vitamínu A. Uplatňují se při léčbě akné, psoriázy, chronického erytematoidu a kožních T-lymfomů.

dehty

cignolin

Hlavní zásady zevní léčby

• Není-li jednoznačně stanovena diagnóza, volíme externa indiferentní,
• vždy respektujeme vývojové stadium choroby,
• musíme pamatovat na resorpci a riziko systémových účinků,
• je nutné dostatečně instruovat pacienta, jak externum používat,
• na akutní potíže volíme spíše povrchněji působící formy (zásypy, tekuté pudry, obklady), na subakutní pak lotia, krémy, gely,
• u chronických potíží volíme formy působící do hloubky (masti, lipogely, pasty).

Odkazy

Související články

• Systémová léčba v dermatologii
• Fyzikální léčba v dermatologii

Zdroj

• PLZÁKOVÁ, Zuzana. Úvod do dermatologie - zásady klinického vyšetření a terapie [přednáška k předmětu Dermatovenerologie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 4. 1. 2016. Dostupné také z <http://kozni.lf1.cuni.cz/prednasky-a-seminare-2892013-190315>. 

• BENÁKOVÁ, Nina. Zásady léčby v dermatologii [přednáška k předmětu Dermatovenerologie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 16. 1. 2016. Dostupné také z <http://kozni.lf1.cuni.cz/prednasky-a-seminare-2892013-190315>. 

Použitá literatura

• ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. ISBN 978-80-7262-371-6.

• JIRÁSKOVÁ, Milena. Dermatovenerologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Professional Publishing, 2001. ISBN 80-86419-07-X.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.