Zdravotnické systémy založené na všeobecném zdravotním pojištění
Zdravotnické systémy založené na všeobecném zdravotním pojištění jsou založeny na myšlence všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Zdravotní péče je hrazena z veřejného (povinného) zdravotního pojištění. Platí princip solidarity, kdy každý občan přispívá do základního fondu zdravotní pojišťovny dle svých možností (obvykle určité procento z vyměřovacího základu) a zdravotní péči čerpá dle svých potřeb. V Evropě je pravidlem státní garance za zdravotní péči pro všechny obyvatele. Tomuto modelu se také říká bismarckovský.
Charakteristiky bismarckovského modelu zdravotnictví[upravit | editovat zdroj]
Zdravotnický systém založený na veřejném (povinném) zdravotním pojištění byl uplatňován nejdříve těchto zemích: Německo, Francie, Rakousko, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko. V 90. letech byl zaveden také v ČR, na Slovensku, Polsko, Maďarsku aj.
- Bismarckovský model je historicky nejstarším zdravotnickým systémem;
- založen na principu solidarity;
- vznikl koncem 19. století v Německu, zakladatel Otto von Bismarck;
- zdravotní pojištění je součástí komplexního sociálního zabezpečení, které se stalo povinným (spolu s nemocenským, úrazovým a důchodovým pojištěním);
- povinnost zaměstnavatelů a zaměstnanců platit sociální/zdravotní pojištění jako určité procento příjmu;
- zdravotní pojišťovny jsou většinou veřejné a neziskové, někdy také soukromé (Holandsko); jejich počet variuje (v Německu okolo tří set pojišťoven, v Rakousku osm, v Maďarsku jedna);
- rozsah garantované péče je vesměs podobný, existují však určité rozdíly mezi jednotlivými státy.
Výhody bismarckovského modelu zdravotnictví[upravit | editovat zdroj]
- Všeobecná dostupnost zdravotní péče, rovný přístup;
- jistota pojištěnce, že bude poskytnuta potřebná péče;
- vysoká kvalita péče;
- svobodný výběr a pluralita poskytovatelů zdravotní péče;
- spokojenost pacientů;
- výrazná decentralizace, významnou roli mají regionální orgány a poskytovatelé, méně pravomocí centrální vláda;
- povinnost zdravotní pojišťovny občana pojistit, ať je jeho zdravotní stav jakýkoliv.
Nevýhody bismarckovského modelu zdravotnictví[upravit | editovat zdroj]
- Vysoká cena péče (dlouhodobě v řadě zemí přesahuje 10 % HDP, přesto jsou však náklady na zdravotnictví nižší, než v zemích s tržním zdravotnictvím – např. v USA 17 % HDP);
- velké administrativní náklady (provoz pojišťoven, IT technologie, velký počet administrativního personálu);
- složitost vztahů pacient–poskytovatel zdravotní péče–pojišťovna.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Zdravotnické systémy
- Základní modely zdravotnických systémů ve světě, kategorie, srovnání
- Národní zdravotní služba
- Tržní zdravotnictví, liberální model
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Výukové materiály Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK [1];
- přednáška „Zdravotnické systémy“, PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.