Komplement
(přesměrováno z Vyšetření komplementu)
Komplement tvoří asi 30 sérových a membránových glykoproteinů a je součástí nespecifické humorální imunitní odpovědi. Složky komplementu se kaskádovitě aktivují a tím spouštějí imunitní reakci.[1]
Hlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 − C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a inaktivátory (H, I). Většina jich je syntetizována v játrech, ostatní v makrofázích, fibroblastech a některých epitelových buňkách gastrointestinálního, močového a pohlavního ústrojí. Různé podněty spouští kaskádovitou aktivaci jednotlivých složek.
Ústřední složkou je C3 (fragment C3b se kovalentně váže na mikrobiální povrch). Meziprodukty této kaskádovité reakce mají výrazné biologické funkce, jako jsou opsonizace a chemotaxe. Terminálním produktem kaskády je komplex proteinů C5b, C6, C7, C8, C9 nazývaný MAC (membrane attack complex). Ten perforuje cytoplasmatické membrány některých buněk, bakterií či virů a působí jejich lýzu.
Hlavní funkce komplementu[upravit | editovat zdroj]
- Opsonizace (C3b): komplement se aktivuje po vniknutí bakterie; složka A se uvolní, B opsonizuje,
- chemotaxe (C3a, C5a),
- prozánětlivé funkce (C3a, C5a): anafylatoxiny (mediátory zánětu, způsobují vazodilataci, zvyšují permeabilitu cévních stěn uvolňováním histaminu),
- osmotická lýza (C5b − C9): cytotoxické působení membranolytického komplexu.
Existují specifické receptory pro aktivované složky C3, C5. CR1-receptor se vyskytuje na erytrocytech, slouží pro transport imunokomplexu do sleziny ze tkání. Imunokomplex aktivuje komplement a naváže se na receptor B složky a je pak ve slezině odstraněn. Při poškození této funkce dochází k imunopatologickým stavům.
Některé složky komplementového systému mají význam i při jiných dějích. Imunokomplexy, obsahující C3dg, stimulují aktivaci lymfocytů. Imunokomplexy s C3b regulují transport antigenů do sleziny a uzlin. Některé komplementové receptory slouží jako adhezivní molekuly.
Inhibice komplementu inhibuje hemostázu × poranění aktivuje oba systémy současně (hemostáza zabrání vnikání dalších částí do systému).
Aktivace komplementu[upravit | editovat zdroj]
Rozeznáváme 3 způsoby aktivace:
Lektinová cesta je variantou klasické.
Dysregulace komplementu[upravit | editovat zdroj]
Rozeznáváme 2 hlavní dysregulace:
- Nedostatek některých komponentů komplementu
- Nedostatek či defekt v regulačních proteinech komplementu
Nedostatek C2 nebo C4 je spojen s častějšími bakteriálními a virovými infekcemi (mnoho pacientů je nicméně asymptomatických a to pravděpodobně díky funkční alternativní cestěxkomplementu). U některých pacientů s nedostatkem C2, C4 nebo C1q je hlavním projevem autoimunitní onemocnění podobné SLE (pravděpodobně díky tomu, že tyto faktory hrají roli v clearance imunitních komplexů). Deficit C3 je vzácný. Deficity C5, C6, C7, C8 a C9 jsou spojeny s rekurentními především gonokokovými a meningokokovými infekcemi).
Nedostatek C1 inhibitoru dává vzniknout autosomálně domninantní poruše s názvem hereditární angioedém. Získaná mutace PIGA genu vede k vyšší náchylnosti erytrocytů vůči lýze MAC komplexem a dává tak vziknout paroxysmální noční hemoglobinurii.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Klasická cesta aktivace komplementu
- Alternativní cesta aktivace komplementu
- Lektinová cesta aktivace komplementu
- Regulace komplementu
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ ŠVÍGLEROVÁ, Jitka. Komplement [online]. Poslední revize 2009-02-19, [cit. 2010-11-15]. <https://web.archive.org/web/20160416224313///wiki.lfp-studium.cz/index.php/Komplement>.
- ↑ KALOUSOVÁ, Marta. Zánět [přednáška k předmětu Patobiochemie 3, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská Univerzita Karlova]. Praha. 4.12.2015.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.
- KINDT,, GOLDSBY a OSBORNE. Kuby Immunology. 6. vydání. W. H. Freeman & Company, 2006. 574 s. ISBN 978-1429202114.
- KUMBAR,, ABBAS a ASTER. Robbins basic pathology. 10. vydání. Elsevier, 2008. 935 s. ISBN 978-0-323-48054-3.