Alternativní cesta aktivace komplementu
Alternativní cesta aktivace komplementu je neadaptivní, nespecifická imunitní reakce, která začíná u C3 přímým kontaktem s chemickými látkami, endotoxiny, ve stěnách bakterií apod. Je starší než klasická aktivace.
Klíčová složka komplementu (C3) se s nízkou frekvencí samovolně štěpí na větší fragment C3b a menší C3a. Ve vzniklém C3b se odhalí reaktivní cyklická thioesterová skupina, která rychle reaguje s hydroxy- a aminoskupinami v blízkém okolí. Pokud tyto skupiny leží na povrchu buněk organismu vlastních nebo na mikroorganismu, naváže se C3b kovalentně. Většinou thioesterová skupina reaguje s vodou, čímž se inaktivuje. C3b je inaktivována faktorem H a I.
C3b navázaná na povrch částice zahájí kaskádu dalších reakcí. Připojí se sérový protein faktor B. Ten je štěpen sérovou proteázou zvanou faktor D (závislý na přítomnosti iontů hořčíku) na Ba a Bb. Komplex C3bBb je stabilizován faktorem P (properdin). Působí jako alternativní C3-konvertáza. Štěpí velmi účinně C3 na C3a a C3b.
Vzniklé fragmenty C3b se kovalentně zachycují na povrchu kolem enzymově aktivního komplexu – slouží jako významné opsoniny. Z některých vznikají další C3-konvertázy (mnohonásobné zesilování původního podnětu). C3a působí chemotakticky na fagocyty. Z některých molekul C3-konvertázy vznikají složitější komplexy C3bBbC3b (odlišná enzymatická aktivita). Štěpí C5 na C5b a menší C5a (silné chemotaktické účinky). C3bBbC3b (resp. C3bnBb) = alternativní C5-konvertáza.
Vznikem C5b začíná terminální (lytická) fáze komplementové kaskády společná pro obě cesty.
Tyto děje iniciovány spontánním, nespecifickým způsobem. Může se dít jak na povrchu cizorodých částic (užitečné), tak na povrchu vlastních buněk (sebepoškozování).
Na povrchu vlastních buněk proto několik ochranných regulačních proteinů (plazmatické a membránové inhibitory) – brání rozvoji kaskády. Nejdůležitějším je faktor H a faktor I.
Dále viz odstavec Terminální (lytická) fáze komplementové kaskády.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.
