Vezikoureterální reflux

Z WikiSkript

(přesměrováno z Vesikouretrální reflux)

Jako vezikoureterální reflux se označuje nález zjištěný při klasické rentgenové mikční cystouretrografii (MCUG) – po zacévkování měchýře s infúzí krystaloidu s jodovým kontrastem (v poloze na zádech). Má 5 stupňů dle mezinárodní klasifikace:

I – reflux do dolní části nerozšířeného ureteru,
II – reflux až do pánvičky, která není rozšířena,
III – ureter a pánvička jsou rozšířeny, kontury kalichů zachovány,
IV – výrazné rozšíření, kontura kalichů otupena,
V – masivní dilatace dutého systému, kalichy jsou konvexní.
Pasivní reflux

moč se vrací směrem k ledvině již v průběhu plnění měchýře.

Aktivní reflux

objevuje se až při mikci.

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Vyskytuje se často u pacientů s močovou infekcí – u pyelonefritid je přítomen až v 50 %, dále u vrozených vývojových vad (ureter duplex, ektopie ureterálních ústí,...).

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

Reflux má patrně i genetický podklad – pokud je u jednoho dítěte, pravděpodobnost, že bude i u dalších je asi 25 %.

  • Hlavní mechanismus uzávěru ureteru je jeho šikmý průchod stěnou močového měchýře a tlak detrusoru a trigona,
  • u dětí toto ústí často maturuje opožděně, nižší stupně refluxu často spontánně mizí,
  • samotný reflux patrně není nebezpečný pro vznik jizev, poškozuje ledvinu, když je přítomna močová infekce.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Klinicky se projevuje jako recidivující močové záněty, často pod obrazem pyelonefritidy. Při velkých refluxech – dvojí mikce – při močení se dostane hodně moče do ureterů, vymočí se málo a poté přichází další nutkání na močení. Prvním příznakem může být i hypertenze a ji provázející symptomy.

Vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Vezikoureterální reflux III.stupně, MCUG
  • Cystografie,
  • uroflowmetrie,
  • IVU (stav HCM),
  • radioizotopový scan ledvin DMSA (funkční stav ledvin, pyelonefritické jizvy).

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Dříve se reflux řešil spíše chirurgicky – vytvořit ventilový mechanismus prodloužením intramurální části močovodu. V posledních 10 letech se doporučuje konzervativní terapie – dlouhodobá aplikace profylaktických dávek antibakteriálních léků. Po eradikaci infekce se podává profylakticky nejčastěji furantoin nebo kotrimoxazol (asi 20–30 % běžné léčebné dávky),

  • u VUR I–III lze očekávat spontánní ústup,
  • IV a V. stupeň se většinou neupraví, ale i zde je operace sporná, antirefluxová plastika je pak efektivní asi v 95 %, dále by se mělo myslet na riziko možné stenózy a městnání.

Novějšími metodami jsou endoskopická aplikace kolagenu do oblasti ureterálního ostia – jsou šetrnější, ale zatím chybí studie. Při konzervativní terapii je třeba kontrolovat bakteriurii a močový sediment. Ústup refluxu nekontrolujeme klasickou cystoureterografií, ale tzv. izotopovou cystografií (menší radiační zátěž), při které se do měchýře napustí roztok krystaloidu s radiofarmakem a detekujeme reflux.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]