Všeobecná stavba autonómneho nervového systému

Sympatikus (červená) a parasympatikus (modrá)

Autonomní nervový systém (ANS) zahrnuje neurony centrálního a periferního nervstva. Název autonomní nervstvo poukazuje na nezávislost jeho funkcí na centrálním nervovém systému (ANS pracuje reflexivně, není ovladatelný naší vůlí). Činnost systému ovlivňuje základní životní funkce spojené s přijímáním potravy, cirkulací, metabolismem a funkcemi spojenými s udržením života. ANS je označovaný jako vegetativní nervový systém (zejména ve starší literatuře).

Funkce

Funkcí ANS je regulace vnitřního prostředí organismu, zabezpečování správného fungování a činností vnitřních orgánů, inervace hladkého svalstva, srdce, cév a žláz. Autonomní neuropatie (kardiovaskulární autonomní neuropatie, gastrointestinální, atd.) může způsobovat poruchy funkce ANS.

Struktury tvořící ANS se nacházejí ve specializovaných útvarech – gangliích, truncus sympathicus a autonomních nervových pletení vnitřních orgánů, v mozku a míše ( jako eferentní neurony) a také v periferním NS v orgánech a tkáních.

Uspořádání do řetězce: senzitivní neuron — interneuron — motorický neuron. Eferentní (motorický) neuron nekomunikuje s cílovým orgánem nebo tkání přímo, ale přes nejméně jeden vsunutý neuron.

Stavba

Mateřské buňky autonomního (vegetativního) nervového systému se nacházejí v buněčných shlucích ganglií mozku a míchy. Nervy ANS jsou tvořené minimálne dvěma neurony. Nervy tvoří visceromotorické systémy, které začínají v CNS. Na rozdíl od somatomotorických nervů neputují z CNS přímo, ale jsou v průběhu dráhy přepojované na další neurony v gangliích. Proto existují tzv. pregangliové neurony (aferenty), které jdou do ganglia a postgangliové neurony (eferenty) odcházející z ganglia dále - k dalšímu neuronu nebo do inervované tkáně.

Dělení

Autonomní nervovou soustavu rozdělujeme na dvě funkční skupiny:

• sympatikus (pars sympathica) – připravuje organizmus k útoku, obraně nebo k útěku
• parasympatikus (pars parasymphatica) – udržuje organizmus v klidu při oddychu a trávení

Dále se sem někdy řadí enterický nervový systém (ENS), ale to je spíše samostatný systém

Pars sympathica má jadra v CNS, které tvoří nucleus intermediolateralis po stranách pátěře v rozmezí segmentů C₈ – L₃ (proto označujeme sympatikus jako thorakolumbální systém).

Pars parasymphatica má jadra v CNS v blízkosti hlavových nervů (tzv. hlavový parasympatikus) a v nucleus intermediolateralis po stranách pátěře v rozmezí segmentů S₂ – S₄ (tzv. sakrální parasympatikus). Proto parasympatikus označujeme ako kraniosakrální systém.

Kromě sympatiku a parasympatiku existuje ješte třetí složka ANS – enterický (intramurální) systém. Enterický systém se skládá z nervových pletení a malých ganglií ve stěně orgánů trávicí trubice, přibližně od kardie žaludku k hornímu okraji vnitřního svěrače anu. Řídí svalové napětí (tonus) a pohyby stěn trávicí trubice a sekreční aktivitu jejich žláz. Po přerušení sympatických a parasympatických vláken velká čast funkcí enterického systému zůstává zachována. Je to díky tomu, že pouze malá čast neuronů enterického systému je přímo inervovaná vlákny sympatiku a parasympatiku.

Porovnání sympatiku a parasympatiku

Na většinu orgánů působí sympatikus a parasympatikus antagonistický (protichůdně). Např. sympatikus zvyšuje výkon srdce, parasympatikus ho snižuje. Sympatikus zvyšuje teplotu těla, parasympatikus ji snižuje. Naopak parasympatikus zvyšuje sekreci žláz a pohyb trávící trubice a sympatikus zase působí tlumivě. Obecně platí že sympatikus působí na organizmus ve vysoce stresových situacích tkzv. fight or flight, oproti tomu parasympatikus působí pokud je organizmus v klidu tkzv. rest and digest.

Základní neurotransmiter pregangliového neuronu sympatiku i parasympatiku je acetylcholin, neurotransmiterem postgangliového sympatiku je noradrenalin a postgangliový neurotransmiter parasympatiku je acetylcholin.

Odkazy

Související články

• Vegetativní nervová soustava (fyziologie)
• Truncus sympaticus
• Hlavový parasympatikus
• Sakrální parasympatikus
• Kardiovaskulární autonomní neuropatie

Externí odkazy

• Vegetatívny nervový systém (slovenská wikipedia)

Použitá literatura

ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.

UŠÁKOVÁ, Katarína, et al. Biológia pre gymnáziá 6. 3. vydání. 2010. ISBN 9788080912178.

PETROVICKÝ, Pavel, et al. Klinická neuroanatomie CNS s aplikovanou neurologií a neurochirurgií. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-039-3.