Výplach žaludku
Z WikiSkript
Indikace[upravit | editovat zdroj]
- eliminace toxické látky do 60 minut od požití
- eliminace látky, která zpomaluje žaludeční motilitu
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
- požití kyselin/louhů
- saponátů
- kerosenů
- relativní kontraindikací je porucha vědomí pacienta; v takovém případě musí být pacient zajištěn k výplachu endotracheální intubací
Postup[upravit | editovat zdroj]
- výplach provádíme u pacienta buď ve stabilizované poloze na boku (nebo vsedě, kdy malé dítě drží sestra na klíně)
- pacientovi zavedeme dostatečně silný katétr s centrálním otvorem
- katétr zavádíme tak, že koncovou část zvlhčíme hydrosolubilním lubrikantem (v nouzi vodou), uchopíme ji mezi palec a ukazovák pravé ruky jako pero a zvolna zavedeme do žaludku (sonda by měla být zavedena přibližně do vzdálenosti shodné se vzdáleností mezi kořenem nosu a processus xiphoideus)
- po zavedení do žaludku obvykle ze sondy vytéká žaludeční obsah, pokud se tak nestane, aplikujeme do sondy malé množství vzduchu, přičemž fonendoskopem přiloženým nad epigastriem při správném zavedení sondy slyšíme jasné bublání
- na zavádění sondy do dýchacích cest pacient reaguje prudkým kašlem → sondu pak ihned vytáhneme
- vlastní výplach provádíme aplikací fyziologického roztoku: 200 až 300 ml u dospělého a 10 ml/kg u dětí pro dosi ohřátého na tělesnou teplotu (nemusí být sterilní), obsah následně aspirujeme zpět
- "čistou" vodu nepoužíváme pro riziko hyponatrémie
- není vhodné překračovat doporučené objemy, neboť větší množství naráz aplikované tekutiny může kontraproduktivně akcelerovat pasáž žaludečního obsahu do duodena
- první dávku výplašku posíláme na toxikologii, s výplachem pokračujeme dokud neaspirujeme čirou tekutinu
- snahou je, aby množství vypláchnuté tekutiny odpovídalo zhruba instilovanému množství
- na závěr do sondy aplikujeme carbo animalis
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- HAVRÁNEK, Jiří: Výplach žaludku. (upraveno)