Uniparentální disomie
Uniparentální dizomie (UPD) je definována jako přítomnost dvou homologních chromozomů (nebo jejich částí), které pocházejí od jednoho rodiče. Uniparentální dizomie byla popsána např. u části pacientů s Praderovým-Williho syndromem (UPD mateřská – oba chromozomy 15 pocházejí od matky) a s Angelmanovým syndromem (UPD otcovská – oba chromozomy 15 od otce), u části pacientů s Beckwithovým Wiedemannovým syndromem (UPD otcovská chromozomu 11), u pacientky s cystickou fibrózou a malým vzrůstem (UPD mateřská chromozomu 7).
Mechanismy vzniku UPD[upravit | editovat zdroj]
Mechanizmů, kterými UPD může vzniknout, je několik. Patrně nejčastějším je ztráta jednoho chromozomu z trizomické zygoty (korekce pomocí Anaphase lag), kdy se ztratí ten chromozom, který je z hlediska rodičovského původu zastoupen jednou.
Důkazem tohoto mechanizmu je nález mozaiky trizomie 15 při prenatálním vyšetření buněk choriových klků. Opakované vyšetření buněk plodu (amniových buněk) prokázalo normální karyotyp, u dítěte pak byl zjištěn Prader-Willi syndrom s mateřskou UPD.
Dalším důkazem existence tohoto mechanismu je popsaný neobvyklý přenos hemofilie z otce na syna, kdy muselo dojít ke vzniku zygoty s XXY chromozomy a pak ke ztrátě mateřského chromozomu X, nebo přenos homologní translokace 22/22 z rodiče na dítě v balancované podobě, kdy se z trizomické zygoty ztratil volný 22. chromozom. Důkazem ztráty chromozomu z trizomické zygoty je i vyšší věk rodičů u dětí s UPD.
Dalším možným mechanizmem je gametická komplementace (splynutí dizomické a nulizomické gamety – obě vzniklé nondisjunkcí), duplikace chromozomu monozomické zygoty nebo postfertilizační chyba, kdy dojde k postzygotické nondisjunkci a následné duplikaci chromozomu nebo k mitotické rekombinaci.
Souvislost s imprintingem[upravit | editovat zdroj]
Uniparentální disomie je jedním z průkazů existence imprintovaných genů – genů, které mají aktivní jen jednu alelu, a to alelu určitého rodičovského původu. Kdyby neexistovaly imprintované geny, velmi pravděpodobně by UPD byla bez klinických projevů a zřejmě mnohé UPD chromozomů, na kterých nejsou imprintované geny, zůstávají nepoznány.
Důsledky UPD[upravit | editovat zdroj]
Klinické projevy UPD těch chromozomů, které nesou imprintované geny, jsou spojeny s chyběním funkce aktivních alel (Praderův-Williho a Angelmanův sy), ev. s nadbytkem funkce aktivních alel (Beckwithův-Wiedemannův sy) při UPD. Dalším důsledkem je možnost vzniku homozygozity recesivních alel, jak tomu bylo v případě pacientky s cystickou fibrózou a malým vzrůstem, jejíž matka byla nosičkou mutace.
Existence UPD prokazuje, že pro normální vývoj je potřeba komplementárního působení obou rodičovských sad chromozomů. Za situace, kdy tato podmínka není splněna, dochází k poruchám vývoje i při numericky a strukturně zcela normálním karyotypu, neboť je narušen důležitý mechanismus regulace genové exprese, kterým je imprinting genů.
Podobné situace, kde se ale jedná o přítomnost všech chromozomů od jednoho rodiče jsou u ovariálního teratomu, benigního tumoru, který vzniká partenogenetickým dělením neoplozeného vajíčka a jsou tedy přítomny pouze mateřské chromozomy nebo u kompletní hydatiformní moly (hyperplasie trofoblastu bez přítomnosti fetálních tkání s rizikem choriokarcinomu), která vzniká oplozením enukleovaného vajíčka spermií, jejíž chromozomy zduplikují, nebo dispermií enukleovaného vajíčka, je tedy přítomen pouze otcovský genom. Příčinou těchto patologií je rovněž porucha imprintingu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Genový imprinting
- Genový imprinting a lidské patologie
- Angelmanův syndrom
- Prader-Williho syndrom
- Beckwithův-Wiedemannův syndrom
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- THOMPSON, James Scott, Margaret Wilson THOMPSON a Robert L NUSSBAUM, et al. Klinická genetika: Thompson & Thompson. 6. vydání. Praha : Triton, 2004. 426 s. ISBN 80-7254-475-6.
- NUSSBAUM, R., R. R. MCINNES a H. F WILLARD. Thompson & Thompson: Genetics in Medicine. 7. vydání. Saunders, 2007. 600 s. ISBN 1416030808.