Ulcus pepticum chronicum (preparát)
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Na vzniku se podílí řada faktorů, které se často kombinují. Roli hrají věk, pohlaví, genetické predispozice, kouření a emoční stres. Dále existují místní škodlivé faktory, jako je bakterie Helicobacter pylori, hypersekrece kyseliny chlorovodíkové (např. u Zollinger-Ellisonova syndromu) a nesteroidní antiflogistika. Tyto škodlivé faktory působí narušení ochranné bariéry žaludeční sliznice s následným rozpadem tkáně.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Peptické vředy duodena jsou nejčastěji spojeny s helikobacterovou gastritidou.
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Okrouhlý, ostře ohraničený defekt sliznice (průměrně 2 cm[1]), s navalitými okraji, pronikající do submukózy nebo i hlouběji. Jsou patrné slizniční řasy, které se sbíhají směrem k centru vředu. V žaludku se nejčastěji vyskytuje v antru na malé kurvatuře, v duodenu pak v jeho počátečním úseku (bulbus).
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Na spodině defektu je možno rozlišit několik zón: na povrchu je exsudát složený z fibrinu a leukocytů, pod ním je vrstva buněčného detritu a fibrinoidní nekrózy (způsobená působením žaludeční šťávy), následuje vrstva nespecifické granulační tkáně, přecházející v jizevnaté vazivo. Cévy na spodině mají fibrózně ztluštělou intimu (reakce na dráždění) a jejich lumen je zúžené nebo uzavřené trombem. Nervové pleteně jsou zbytnělé. Seróza je vazivově ztluštělá, protože zánětlivé změny mohou zasahovat až na serózu.
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mezi komplikace patří krvácení, penetrace (průnik do sousedních orgánů – nejčastěji pankreatu a jater), perforace (následovaná peritonitidou), jizvení (pylorostenóza) a vzácně maligní zvrat (ulcus karcinom). Komplikace peptického vředu mohou být život ohrožující.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Nejčastější je u lidí ve středním věku a u starších osob, častěji se vyskytuje u mužů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.