Teratologie

Teratologie je vědní disciplína studující příčiny a mechanizmy vzniku vývojových vad. Bezprostředně souvisí s pojmy teratogeneze, což je proces indukující vznik vývojové vady, a teratogen, což je agens indukující vznik vývojové vady. Všechny tyto pojmy mají základ v řeckém slově teras/teratos, které znamená zrůdnost či obludnost.

S pojmem teratologie také souvisí pojem vývojové vady. Vývojová vada je hrubá odchylka od normální stavby těla či orgánů, která vznikla v průběhu zárodečného vývoje. Mnoho takových odchylek je neslučitelných se životem a vedou k prenatální eliminaci plodu respektive embrya.

Vývojová vada, která nebyla prenatálně letální a je registrovaná při narození je vrozená vývojová vada. Často bývá příčinou trvalého poškození zdraví a snížení životaschopnosti.

Odchylka od obvyklé strukturální konstituce, která nepoškozuje zdraví a přežití se nazývá vývojová odchylka.

Historie

Vrozené vady se objevují od počátku lidské existence. Doklady nalézáme ve starých příbězích a výtvarných projevech mnoha civilizací. Vrozené malformace byly spojovány se zásahy boha či ďábla a takto postižení jedinci byli buď uctívání nebo zavržení či dokonce likvidováni.

Vývoj experimentální teratologie

• Počátky teratologie jako experimentálního vědního oboru se datují do konce 19. století, kdy byly provedeny a zdokumentovány pokusy, které prokazují teratogenní účinky teploty a některých chemikálií při vývoji plazů, ptáků a ryb. V té době se však ještě předpokládalo, že savčí zárodky jsou chráněny mateřským organismem a že jim nebezpečí nehrozí.
• První zprávy o vrozených vadách savců byly publikovány ve 20. letech 20. století, kdy byl prokázán teratogenní účinek přebytku vitaminu A v potravě matky.
• V roce 1929 prokázali pánové Goldstein a Murphy, že ionizující záření je pro člověka teratogen.
• V roce 1941 upozornil Gregg na souvislost mezi zvýšeným výskytem vrozených malformací a epidemií zarděnek v Rakousku.
• K opravdu rychlému rozvoji teratologie došlo až po zjištění účinků thalidomidu v 60. letech v Německu. Thalidomid se v té době doporučoval matkám v raných stádiích těhotenství jako sedativum a hypnotikum. Brzy poté bylo zjištěno výrazné zvýšení počtu narozených dětí s vážnými malformacemi končetin. Takové vývojové vady jsou v populaci vzácné, takže zvýšená frekvence vyvolala pozornost. Než nezávisle na sobě Lenz v Německu a McBride v Austrálii objevili, že na vině je thalidomid, narodilo se asi 8000 malformovaných dětí. Po této kauze následoval prudký rozvoj teratologie. Byly formulovány základní principy teratogeneze a vypracována bezpečnostní opatření.

Základní principy teratogeneze

Formuloval je v roce 1959 J.G. Wilson ve svém díle Environment and Birth Defects, ale v dalších letech byly dále rozpracovány.

1. citlivost k teratogenezi je určována genotypem zárodku a způsobem jeho interakce s faktory zevního prostředí
   • citlivost k teratogenezi je druhově a individuálně specifická
2. citlivost k teratogennímu agens se mění v závislosti na vývojovém stádiu zárodku v době expozice
   • kritická perioda je období, kdy je možné zevním zásahem narušit vývoj daného orgánu
   • po uplynutí kritické periody již nelze vyvolat strukturální vadu daného orgánu
   • kritická perioda je determinovaná obdobím morfogeneze orgánu
3. teratogenní agens působí na vyvíjející se tkáně a buňky specifickým způsobem
   • perioda senzitivity je období citlivosti buněk vyvíjejícího se orgánu k působícímu agens a závisí na charakteru teratogenu
   1. obecně cytotoxické teratogeny
   2. specifické teratogeny

Odkazy

Související články

• Vrozené vývojové vady
• Teratogeny
• Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí

Externí odkazy

• Teratologie na stránkách Wikipedie (en)
• Seznam teratogenů na stránkách A.V. Spirova
• Stránky teratologické společnosti

Použitá literatura

• NOVOTNÁ, Božena a Jaroslav MAREŠ. Vývojová biologie pro mediky. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 99 s. ISBN 80-246-1023-X.