Akutní laryngitida
(přesměrováno z Subglotická laryngitida)
Akutní zánět hrtanu neboli subglotická laryngitida či pseudokrup (MKN-10: J04) je otok hrtanu v subglotické oblasti. Bývá virového původu (parainfluenza, adenoviry, RSV), ale mohou se uplatňovat také alergeny. Vyskytuje se častěji než akutní epiglotitida a mívá méně dramatický průběh, objevuje se zejména v zimních měsících (listopad–duben). Nejčastěji jsou postiženy děti od kojeneckého věku do cca 6 let, ale výjimky jsou pravidlem.[1]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Začíná náhle z plného zdraví nebo navazuje na katar horních cest dýchacích. Nejčastěji se objevuje v noci ve formě záchvatovité inspirační dušnosti s inspiračním stridorem. Je provázen typickým štěkavým kašlem. Dítě je neklidné, subfebrilní a má hrubý hlas (chraptí). Někdy také zatahuje jugula, interkostální prostory a epigastrium. V těžkých případech se objevuje cyanóza, neklid a agitovanost. Nejsou obtíže při polykání, bolest v krku rovněž není přítomna. Dítě je celkově v dobrém stavu (při nízkém stupni dušnosti). K progresi stavu může dojít během desítek minut. Klinický stav se hodnotí podle Downese (0–10 bodů).[3][1]
Přiznak | 0 bodů | 1 bod | 2 body |
---|---|---|---|
Poslech nad plícemi | normální | oslabený, vrzoty | ticho |
Stridor | není | inspirační | inspirační i expirační |
Dechová námaha | dýchání je volné | zatahuje jugulum, má alární souhyb | zatahuje všechny měkké části hrudníku, má při dýchání otevřená ústa |
Kašel | není | drsný, neproduktivní | štěkavý, suchý |
Cyanóza | není | při dýchání vzduchu | i při FiO2 > 0,4 |
- Downes skóre < 3 body – dítě možno ponechat v domácí péči (chladný vlhký vzduch, tekutiny).
- Downes skóre 3 a více bodů – nutná hospitalizace, převoz záchrannou službou (dexamethason p.o., i.m. či i.v., inhalace adrenalinu).
- Downes skóre > 7 bodů – zvážit tracheální intubaci v inhalační anestezii[4].
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Klíčové je umět pohotově odlišit akutní laryngitidu a akutní epiglotitidu.
Akutní epiglotitida | Akutní laryngitida[5][6] | |
---|---|---|
Průměrný věk | 3–4 roky | 6–36 měsíců |
Prodromy | – | rýma |
Kašel | – / mírný | štěkavý |
Krmení | ne | ano |
Ústa | vytékají sliny | zavřená |
Toxicita | ano | ne |
Teplota | > 38,5 °C | < 38,5 °C |
Stridor | jemný | skřehotavý |
Hlas | slabý / tichý | chraplavý |
Recidivy | ne | ano |
Diferenciálně diagnosticky je nutno vyloučit kromě epiglotitidy i retrofaryngeální absces, bakteriální laryngotracheitidu, alergický nebo hereditární angioedém dýchacích cest. Vyšetření krku provádíme rychlou aspekcí po stlačení kořene jazyka špátlí.[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- Monitorování vitálních funkcí (puls, dechová frekvence, TK, SaO2);
- studená nebulizace (směs plynů o různé FiO2, kterou dítě dýchá);
- inhalace adrenalinu (nebulizovaný adrenalin) (5 mg v 5 ml 1/1 0,9% NaCl, účinek se dostavuje po 10–30 minutách, po inhalaci trvá 60 minut);
- dexametazon i.v. či i.m. (0,6 mg/kg pro dosi, účinek se dostavuje do 120 min.)[4];
- prednison per rektum;
- sedativa kontraindikována (riziko útlumu dechového centra), k sedaci lze užít antihistaminika (promethazin 1–2 mg/kg/24 hod).
- Naopak nepřínosná jsou u akutní laryngitidy antibiotika, antitusika, antihistaminika, mukolytika, bronchodilatancia či samotná nebulizace různých roztoků bez další farmakologicky účinné látky.[2]
Guideline postupu dle tíže onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- Downes score < 3 body
- ambulantní postup;
- inhalace studeného vzduchu (není EBM);
- dexamethason 0,6 mg/kg p.o. nebo i.m..
- Downes score 3–4 body
- hospitalizace na standardním oddělení;
- studená nebulizace plynů s FiO2 cca 0,3–0,4;
- dexamethason 0,6 mg/kg p.o. nebo i.m..
- Downes score 5–7 bodů
- hospitalizace na JIP, zajištění i.v. vstupu;
- studená nebulizace plynů s FiO2 cca 0,3–0,4;
- dexamethason 0,6 mg/kg i.v.;
- nebulizace adrenalinu 1:1 000 v dávce 5 ml, případně 2 mg nebulizovaného budesonidu;
- opatrná sedace (midazolam).
- Downes score > 7 bodů
- konzervativní terapie (viz předchozí postup) po dobu 20 minut, při nezlepšení stavu tracheální intubace;
- u kritické dušnosti intubujeme ihned, řídíme se klinikou, nelze „čekat“ na hypoxii nebo hyperkapnii;
- intubujeme neapnoickou technikou při inhalační anestezii, alternativně midazolam 0,2 mg/kg + ketamin 3 mg/kg i.v.;
- tracheální rourku volíme bez manžety s průměrem o 0,5–1 mm menším než je průměr rourky pro daný věk;
- po intubaci zahajujeme standardní UPV;
- extubujeme v době, kdy již významně uniká vzduch kolem ET kanyly, zpravidla do 48 hodin.[1]
Velmi varovným příznakem je změna chování (únava, letargie), bledost či cyanóza či prošedivění.
Následná opatření[upravit | editovat zdroj]
Laryngitida se s oblibou opakuje, ale každá ataka může být jinak závažná. Při recidivách vyšetřujeme ev. alergickou složku – „spasmodic croup“. Je třeba dále vyloučit GER, vliv adenoidních vegetací. Při > 3 recidivách ASL nebo atypickém průběhu je zpravidla nutná laryngotracheobronchoskopie.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Akutní laryngitida u dětí – interaktivní algoritmus + test
- Česká společnost dětské pneumologie ČLS JEP - Akutní subglotická laryngitida - OBVYKLÝ POSTUP PRO DIAGNOSTIKU A LÉČBU
- Akutní laryngitis (onemocnění hlasu a řeči)
- Chronická laryngitis (onemocnění hlasu a řeči)
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e HAVRÁNEK, Jiří: Infekce horních dýchacích cest
- ↑ a b Česká společnost dětské pneumologie ČLS JEP Akutní subglotická laryngitida OBVYKLÝ POSTUP PRO DIAGNOSTIKU A LÉČBU Autoři: MUDr. Jana Tuková PhD., prim. MUDr. Petr Koťátko Oponenti: Prof. MUDr. Petr Pohunek CSc., MUDr. Tamara Svobodová, CSc. 2018
- ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 330. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ a b c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 303. ISBN 978-80-7262-512-3.
- ↑ TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 295. ISBN 978-0-19-856573-4.
- ↑ KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 497. ISBN 978-0-8089-2325-1.