Seminom varlete (preparát)
Seminom je germinální nádor vznikající maligní transformací zárodečné buňky. Jeho prekursorem je testikulární germinální neoplazie in situ (GCNIS; dříve nazývaná IGCNU).
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Popsané preparáty fyziologicky vypadajícího varlete naleznete zde.
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Samotná příčina je neznámá, mezi potvrzený rizikový faktor patří kryptorchismus. Stejně jako u ostatních germinálních nádorů je u něj silná familární predispozice.
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Postižené varle je zvětšené, na řezu prostoupené homogenním, šedobílým, měkkým nádorem. Nekrózy ani cysty nebývají obvykle přítomné.
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Pozorujeme ložiskovitě uspořádané shluky nádorových buněk s nápadně světlou cytoplazmou (důvodem je přítomnost glykogenu) a zřetelnými buněčnými membránami. Jádra jsou pravidelná, centrálně uložená s nízkou mitotickou aktivitou. Mezi nádorovými buňkami nalézáme jemná vazivová septa, ve kterých bývají typicky přítomny lymfocytární infiltráty.
Varianty seminomu jsou:
- seminom s buňkami syncitiotrofoblastu produkující beta-hCG;
- extragonadální seminom vzácně se vyskytující v mediastinu.
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Do diferenciální diagnostiky je třeba zahrnout:
- další germinální nádory, například spermatocytární tumor, který má výbornou prognózu, metastazuje pouze vzácně a vyskytuje se ve vyšším věku než „klasický seminom“, nebo embryonální karcinom;
- lymfom varlete.
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Běžné je šíření do semenného provazce prostřednictvím lymfatických cév, posléze do lymfatických uzlin retroperitoneálních a lumbálních. Léčba spočívá v orchiektomii a radioterapii, na kterou jsou seminomy značně senzitivní. Prognóza „čistého“ seminomu (bez známek diferenciace nádoru k neseminomovým strukturám – např. trofoblast) je dobrá.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Tvoří asi 50 % všech germinálních nádorů varlete. Vyskytuje se téměř výhradně u dospělých, většinou ve 3.–4. dekádě.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén : Karolinum, 2007. 430 s. ISBN 978-80-246-1442-7.