Císařský řez
(přesměrováno z Sectio caesarea)
Císařský řez (sectio caesarea/sectio cesara/SC) je jedním z historicky nejstarších porodnických výkonů, jehož kořeny sahají až do starověku. Název je pravděpodobně odvozen od lat. caedere – řezati, nikoli od "císař". Tento názor byl spojen nejspíše s mimořádností tohoto výkonu. V současnosti naopak patří k nejčastějším operacím v porodnictví a jeho indikace stále stoupají. V ČR se již okolo 20 % těhotenství ukončuje císařských řezem.
Historie[upravit | editovat zdroj]
Císařský řez patří k nejstarším operacím, které lidstvo ve svých historických pramenech pamatuje. Již v 7. století před naším letopočtem, vydal panovník antického Říma Numa Pompillius nařízení, že mrtvá těhotná se nesmí pohřbít, aniž by se z jejího těla vyjmul plod. Operace byla vykonávána i u živých žen, již ve starověku. Jako první dokumentovaný případ provedeného císařského řezu na živé ženě pochází z roku 1610. Operatérem byl německý chirurg J. Trautmann a operovanou byla údajně jeho žena, která umřela zřejmě v důsledku embolie 25. den po operaci. Úmrtnost se blížila 100 %, nejčastěji z důvodu zánětu pobřišnice. Úmrtnost u žen později výrazně klesla díky třem zásadním objevům medicíny: zásadám antiseptické práce, objevu krevních skupin, což později umožnilo bezpečnější podmínky pro podávání krevních transfuzí, a objevu penicilinu ve 20. letech 20. století.
- Velká mortalita matek × zavedení antisepse (Semmelweis, Lister);
- sutura děložní stěny (Polin 1852);
- šití stěny ve dvou vrstvách (Sängren 1882);
- řez na dolním děložním segmentu (Frank 1906).
Často se měnily podmínky, indikace i technika.
Moderní podmínky – přísná asepse, zlepšení operační techniky, nové šicí materiály, farmakologické pokroky, zdokonalení anestezie, možnost transfuze, pokroky v dalších směrech medicíny (hematologie, biochemie,...).
Podmínky[upravit | editovat zdroj]
Dnes je již jediná zásadní podmínka – velká část nemá být vstouplá a fixovaná hluboko v pánvi (horní okraj zadní spony stydké by měl být dosažitelný)[1]. Dříve bylo podmínek více, dnes se operuje i při infekčních projevech matky, z vitálních indikací i při neprůkazné životaschopnosti plodu či mrtvém plodu, ve zcela výjimečných případech lze řez provést i při vstouplé hlavičce za její elevace pomocí dalšího porodníka.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
Podle povahy indikací můžeme císařský řez rozdělit na:
- primární (plánovaný) – indikace je předem známa, a již během těhotenství je rozhodnuto o jeho provedení;
- sekundární (neplánovaný) – indikace akutní, matka a/nebo plod ohrožen/a/i.
Některé skupiny indikací[upravit | editovat zdroj]
- Fetopelvický a kefalopelvický nepoměr – je důležité zhodnotit všechny pánevní roviny, velikost hlavičky plodu a případné malformace a rozhodnout o bezpečnosti porodu vaginální cestou;
- vcestné překážky – tumory, vcestné myomy, tumory rekta, ren migrans atp.;
- pelveolýza, symfyzeolýza;
- stavy po operacích dělohy;
- placenta praevia;
- předčasné odlučování lůžka;
- poruchy vypuzovacích sil – primární a sekundární hypokinetické, hyperkinetické a dyskinetické poruchy;
- horečka za porodu;
- nepravidelné uložení plodu;
- poloha koncem pánevním;
- naléhání a výhřez pupečníku;
- vícečetné těhotenství;
- opakovaný císařský řez;
- herpes genitalis;
- umírající žena/mrtvá žena atd.
Operační metody[upravit | editovat zdroj]
- Konzervativní metody:
- supracervikální transperitoneální císařský řez – dnes nejvíce používaný;
- cervikokorporální císařský řez – hlavně při zcela nerozvinutém dolním děložním segmentu;
- korporální (klasický) císařský řez – původně jediný postup, nevýhodou kontraindikace dalšího těhotenství pro riziko ruptury;
- extraperitoneální císařský řez – při intraovulární infekci.
- Radikální metody:
- císařský řez s následnou supravaginální amputací dělohy – zavrhován pro nebezpečí krvácení z ponechaného děložního hrdla;
- císařský řez s následnou hysterektomií – krvácení myomatózní dělohy, nerepalibilní ruptura, DIC, placenta accreta;
- exstirpace těhotné dělohy – dnes se již neprovádí.
Předoperační příprava[upravit | editovat zdroj]
- Základní laboratorní vyšetření krve a moči;
- EKG;
- kompenzace diabetu, hypertenze, léčba infekce, preeklampsie;
- prevence trombózy a embólie;
- klyzma;
- anesteziologická příprava a výběr anestezie (kombinovaná celková, nebo regionální svodná).
Při akutní operaci není na přípravu čas, roste tedy riziko komplikací.
Provedení[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji volenou metodou je supracervikální transperitoneální císařský řez, ke kterému se dají použít dva přístupy:
- dolní střední laparotomie − řez v sagitální rovině mezi pupkem a symfýzou, dnes se používá jen výjimečně (např. původní jizva po předešlých operacích);
- příčná suprapubická laparotomie neboli Pfannenstielův řez − poloobloukovitý řez cca 2 cm nad symfýzou směřující konkavitou k pupku.
Řezem příčně protneme kůži, podkoží a fascii. Podélně protneme mm. recti a otevřeme peritoneum. Sesuneme močový měchýř a krátkým příčným řezem pronikneme myometriem. Prsty rozšíříme řez směrem k děložním hranám, které ale nesmíme porušit! Protrhneme vak blan a šetrně vybavíme naléhající část plodu, poté pomalu celý plod. Podvážeme a přerušíme pupečník a novorozence svěříme do péče neonatologům. Následně aplikujeme uterotonika, manuálně vybavíme placentu, zrevidujeme děložní dutinu a ránu. Sešijeme myometrium ve dvou vrstvách a plicu vesicouterinu. Pak zrevidujeme adnexa a sešijeme vrstvy břišní stěny[1].
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Výskyt komplikací po ukončení těhotenství a porodu císařským řezem je až šestkrát vyšší než při porodu vaginálním.
- Krvácení – arteriální z řečiště aa. uterinae, z venózních plexů, z důvodů poruch hemokoagulace atp.;
- embolie – vzduchová embolie, embolie plodovou vodou, embolie při tromboflebitidě;
- poškození orgánů – močový měchýř, klička tenkého střeva, podvázání ureteru;
- pooperační hematom – subfasciální hematom, krvácení pod plica vesicouterina;
- infekce – od lokálních projevů až po sepsi;
- anesteziologické komplikace;
- hernia in cicatricae – častěji po střední dolní laparotomii, po opakovaných laparotomiích,hojení per secundam.
Příčiny rostoucího podílu císařských řezů[upravit | editovat zdroj]
Stoupající počet rodiček starších 30 let, tedy žen s vyšším rizikem nemoci nesouvisející s těhotenstvím a porodem (nejčastěji diabetes a jeho komplikace a vysoký krevní tlak), s vyšším rizikem abnormálně probíhajícího těhotenství, či opakovaných neúspěchů předchozích těhotenství, kdy se rodička obává o osud budoucího dítěte a naléhá na operační ukončení stávajícího těhotenství.
Nárůst počtu žen preferujících císařský řez při poloze plodu koncem pánevním. Poloha plodu koncem pánevním se v době kolem termínu porodu vyskytuje asi u 3–4 % těhotných (kolem 4000 těhotných ročně). Z toho 80–90 % miminek je porozeno cestou císařského řezu.
V rámci úspěšnosti metod asistované reprodukce u neplodných párů stoupá také počet vícečetných těhotenství, která jsou v mnoha případech indikována k ukončení císařským řezem.
"Císařský řez na přání" – fenomén, o kterém se moc nemluví a který není v odborných kruzích porodníků v Čechách uznávaným termínem (na rozdíl od některých zemí EU). Všeobecně je u nás známý spíše z bulváru v souvislosti s porody tzv. VIP osobností, ale týká se i "obyčejných" rodiček. Důvodem je nejčastěji strach z přirozeného porodu a možných následků pro rodičku (porodní bolesti a poranění) a její dítě, špatná zkušenost s předchozím přirozeným porodem či načasování porodu na konkrétní den. Porodník v takovém případě používá raději termín "psychologická či psychosociální indikace k císařskému řezu".
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Císařský řez — interaktivní algoritmus + test
- Resuscitace těhotné — interaktivní algoritmus + test
- Operace v těhotenství — interaktivní algoritmus + test
- Cesarean Delivery,Medscape
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b ČECH, Evžen, Zdeněk HÁJEK a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 544 s. ISBN 80-247-1313-9.