Rotační nástroje

Mezi rotační nástroje patří vzduchové turbínky a mikromotory, ke kterým se používají různé preparační násadce.

Rozdělení

Turbínka s diamantovaným brouskem

Mikromotor s tvrdokovovou kuličkou (modré kolénko)

Mikromotor s tvrdokovovou kuličkou (detail)

Mikromotor (červené a zelené kolénko)

Rotační nástroje dělíme podle:

• počtu otáček na:

• vysokootáčkové – mezi ně patří vzduchové turbínky, mikromotory s rychloběžnými násadci,
• nízkootáčkové – mezi ně patří mikromotory s přímými nebo redukčními násadci,

• použitého zdroje na:

• vzduchové rotační nástroje – mezi ně patří turbínky a vzduchové mikromotory,
• elektrické rotační nástroje – mezi ně patří elektrické mikromotory,

• vývoje na:

• nástroje 1. generace – bez otočné rychlospojky, jednookruhový systém chlazení, konektor typu Borden se dvěma otvory,
• nástroje 2. generace – s otočnou rychlospojkou, dvouokruhový systém chlazení, konektor typu Ritter-Midwest se čtyřmi otvory,
• nástroje 3. generace – jako nástroje 2. generace navíc s antiaretačním blokováním vody a vzduchu, přepínáním nebo regulací tlakového režimu, vícenásobným chlazením, osvětlením pracovního pole…,

• upínání vrtáčků na:

• frikční – vyžadující speciální přípravek,
• kleštinové – upínající vrtáčky pomocí kleštin,
• tlačítkové – u kterých je tlačítko pro zavedení a vybavení vrtáčku součástí hlavičky (tento typ je v obou praktikárnách preklinického zubního lékařství v Kateřinské).

Vzduchové turbínky

Mezi vlastnosti moderních vzduchových turbínek patří nízký točivý moment, rychlé a spolehlivé upínání preparačních nástrojů, nízká hlučnost. Otáčky se pohybují v rozmezí od 300 000 do 350 000 za minutu, pohánějící tlak mezi 3,0 a 4,2 baru, průtok vzduchu okolo 45 l/min, průtok chladící tekutiny více než 80 ml/min. Výkon je u staších turbínek kolem 10 W, u nových turbínek kolem 17 W. Osvětlení pracovního pole z konce pracovní části turbínky se pohybuje mezi 20 000 a 25 000 luxy.

Mikromotory

Existují dva typy mikromotorů.

• Vzduchové – mají 5 000–25 000 otáček za minutu, mají nižší výkon, používají se u pneumatických zubních souprav - poháněných stlačeným vzduchem.
• Elektrické – mají 2 000–40 000 otáček za minutu.

Preparační násadce

Existují dva typy preparačních násadců, a to rovné a kolénkové. Kolénkové se využívají více. Oba dva typy dělíme podle převodu otáček s výjimkou speciálních násadců.

• Násadce s převodem do rychla – 1:5, 1:4, 1:3, jsou červeně označené.
• Násadce s přímým převodem – 1:1, jsou modře označené.
• Násadce s převodem do pomala – 2:1, 3:1, 5:1, jsou zeleně označené.
• Násadce speciální:
  • endodontické násadce s otáčkami 150–300 za minutu, případně s různou kombinací dopředných a zpětných rotačních pohybů,
  • kondenzátor amalgámu (strojový) a nověji i násadec k aplikaci kompozit - viskózní kompozit se pod vibracemi chová jako zatékavý,
  • profylaktické násadce s redukcí 2:1 a systémem EVA – brousek sypaný diamanty jen z jedné strany, posun 0,4 mm dopředu a dozadu,
  • chirurgické a implantologické násadce – 1:1, 20:1, 40:1,
  • technické násadce.

Použití

• Vzduchové turbínky se užívají na odstraňování starých výplní, otevírání kazivého ložiska, vytvoření základního tvaru kavity, trepanaci zubů a preparaci zubů bez dřeně. Turbínky jsou postupně nahrazovány mikromotory s rychloběžnými násadci hlavně pro nízký točivý moment turbínek, vibrace při preparaci, s tím související poškozování sklovinných prizmat, a v neposlední řadě nemožnost regulace otáček.
• Červené kolénko se používá v protetice, pro trepanaci zubu, pro preparaci základního tvaru kavity i pro jejich dokončování, pro úpravu i odstraňování výplní.
• Modré kolénko se používá na úpravu trepanačního otvoru, dokončování kavit, úpravu výplní.
• Zelené kolénko se používá ošetření kořenového kanálku, preparaci v blízkosti dřeně, odstraňování kazivého dentinu.

Některé zubní soupravy mají tzv. pomaloběžnou regulaci, což rozšiřuje rozsah regulace otáček a umožňuje s pomocí modrého kolénka dosáhnout otáček blízkých zelenému.

Ošetřování

Sled úkonů pro správnou údržbu preparačních rotačních nástrojů je následující: dezinfekce ponořením, důkladné opláchnutí vodou, mechanické očištění, opláchnutí vodou, osušení, balení, sterilizace a následné uložení. Dezinfekční roztok se používá neředěný. Sterilizace probíhá v horkovzdušných sterilizátorech při 180 °C po dobu 20 minut, nebo v parních sterilizátorech při 121 °C, tlaku 2,05 baru s přetlakem 1,05 baru po dobu 20 minut nebo při 134 °C, tlaku 3,04 baru s přetlakem 2,04 baru po dobu 10 minut.

Ošetření preparačních násadců se od předešlého mírně liší. Jako dezinfekční prostředek se zásadně nepoužívá takový, který je na bázi chloru. Nejprve se provede mechanické zevní očištění a poté očištění koncovek zevnitř. Vysokootáčkové koncovky ošetřujeme čistícím a mazacím sprejem po třiceti minutách provozu, nízkootáčkové po šedesáti minutách provozu. Pak použijeme tzv. provozní zkoušku pro odstranění přebytečného oleje postupným zvyšováním otáček. Preparační násadce mohou být sterilizovány v parním sterilizátoru při teplotě 134 °C.

Odkazy

Použitá literatura

• STEJSKALOVÁ, Jitka, et al. Konzervační zubní lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2003. ISBN 80-7262-225-0.