Výplně zhotovené nepřímým postupem

Typy výplní: inlay, onlay, overlay – slouží k rekonstrukci části korunky. Inlay, onlay a overlay patří mezi fixní korunkové náhrady.

Zhotovení

1.  Přímo – v ústech pacienta;
2.  nepřímo – v laboratoři (technika CAD-CAM);
3.  frézování pomocí NC strojů – rozhraní mezi přímým a nepřímým postupem.

Inlay

Inlay je čistě intrakoronárně fixovaná výplň, kavity I. a II. třídy.

Onlay

Onlay nahrazuje jeden hrbolek. Může být i součástí menších můstků.

Overlay

Overlay je náhrada minimálně dvou (obvykle všech) hrbolků zubu. Do preparace jsou zavzaty obě okluzní plošky, které tvoří plynulý přechod k polokorunce.

Indikace

1. Středně velké kavity I. a II. třídy – aproximální defekt překročí cemento-sklovinnou hranici;
2. silně zeslabené hrbolky s rizikem odlomení;
3. výborná ústní hygiena pacienta;
4. nízká kazivost chrupu;
5. zdravý, nebo ošetřený parodont;
6. funkční terapie – rekonstrukce okluzního pole (např. po endodontické terapii).

Výhody

delší životnost, lépe drží tvar – mechanická odolnost.

Nevýhody

nutné odstranit větší množství tvrdých zubních tkání.

Indikace nekovových výplní

• Střední a velké defekty I. a II. třídy – hlavně u premolárů (estetika);
• překrytí endodonticky ošetřených zubů;
• kavity V. třídy;
• výborná ústní hygiena pacienta.

CAVE při zakončení cervikálního okraje v cementu nebo dentinu není zaručeno dobré spojení!

Kontraindikace nekovových výplní

• Parafunkce (např. bruxismus);
• nedostatek zbývajících zubních tkání;
• silně zabarvené zubní tkáně;
• příliš krátké korunky;
• příliš malé defekty;
• neindikovat na sponové zuby – pro retenci sponové snímatelné náhrady.

Preparace

Kovové výplně

Okluzní inlay

• Kavita I. třídy;
• šířka kavity = max. ½ bukolinguální vzdálenosti mezi hrbolky;
• hloubka kavity = min. 1,5 mm;
• tvar = skříňkový, zavzaty hlavní fisury;
• stěny lehce divergentní (3° až 6°), u hlubších kavit horní 1/3 více divergentní;
• všechny vnitřní hrany zaoblené, dno kavity rovné, žádné podsekřiviny;
• zkosené okluzní okraje (neprovádí se u hlubokých kavit);
• kontakty antagonistů nikdy nesmí být na hranici výplň-zub – buď na sklovině, nebo na výplni;
• primární preparace – válcovitý/lehce kónický diamantovaný brousek s rovným čelem;
• mírná konicita – aby šla výplň vložit, ale aby byla zajištěna dostatečná retence;
• finýrování stěn a dna – diamantované finýrky stejného tvaru;
• podložka – GIC, cement s Ca(OH)₂ – vyrovnání dna (po odstranění změklého dentinu) a podsekřivin.

Inlay II. třídy – dvouplošková

• Rozsah aproximální kavity se řídí rozsahem kariézního defektu;
• dostatečně zrušit kontaktní plochu se sousedním zubem;
• divergence stěn – ploché kavity asi 10° (hluboké více);
• extenční plochy – divergence k okluzi, s vnější stěnou zubu svírají ideálně 40°;
• gingivální schůdek – supragingiválně, šířka = min. 0,8 mm;
• utváření okraje – aproximální část kavity + extenční plochy;
• skříňka se zaobleným schůdkem;
• skříňka s cervikálním zešikmením – okraje extenčních ploch nezkosit, zarovnat ručním nástrojem;
• skříňka preparovaná brusnými disky – dnes neužívaná, příliš vysoká extenze;
• profylaxe kazu (spáry) – preparace na zaoblený schůdek;
• schůdková preparace se zkoseným schůdkem (zkosení 30–45°);
• retence – okluzní preparace na rybinu – přídatné retenční prvky (kotvení pomocí čepu).

CAVE vždy musí být jasně patrná hranice preparace!

Tříplošková (MOD) inlay

• Šířka – nesmí být větší než 1/3 vzdálenosti hrbolků CAVE! prasknutí;
• retenční plocha je dostatečná – tyto inlaye obvykle velmi dobře drží.

Onlay

• Pro moláry a premoláry;
• redukce okluzní plochy o 1 mm;
• jako na overlay – bez schůdku, nebrousit hrbolky z vnějšku.

Overlay

• Pro moláry a premoláry;
• zahájení preparace – jako na MOD inlay;
• v okluzi zatížené hrbolky – schůdková preparace se zkosením hran;
• schůdek – šířka 1 mm;
• hranice preparace = ekvátor zubu (zahrneme všechny bukální a linguální fisury a rýhy – retence plaku);
• nástroje – kónické diamantované brousky a finýrky nebo tenké plaménkové diamantované finýrky;
• v okluzi nezatížené hrbolky – preparace plynule přechází na vnější plochu hrbolku.

Nekovové výplně

• Hrubá preparace – odstranění kariézní hmoty;
• podle pravidel pro lité kovové výplně;
• zrušit aproximální kontakt – extenční plochy, gingivální schůdek;
• rozdíl = žádná zkosení (jen zaoblit vnitřní úhly);
• ponechat okraje kavity dobře přístupné (hygiena);
• hranice ve sklovině (adhezivní tmelení);
• rozměry – okluzní kavita – 1,5 mm hloubka i šířka;
• aproximální kavita – schůdek široký min. 1,5 mm;
• extenční plochy nesmí svírat se zubem ostrý úhel.

Otiskování

• Supragingivální preparace – jen vysušit pracovní pole;
• ekvigingivální (paragingivální) nebo subgingivální preparace – retrakční vlákno do sulku (pro udržení suchého pracovního pole a pro věrnější otisk), příp. galvanoplastika;
• materiál: silikonové hmoty, polyétherové otiskovací hmoty.

A-silikony

 Podrobnější informace naleznete na stránce Elastomery.

• Otiskování v konfekčních lžících (případně ji doupravit termoplastem);
• metoda dvojího míchání.

Polyethery

 Podrobnější informace naleznete na stránce Elastomery.

• Otiskování v individuálních lžících;
• metoda jednofázová (monootisk).

Odlití

• Speciální supertvrdá sádra (denzit, IV. třídy);
• výhodné zhotovit 2 pracovní modely – jeden pro modelaci práce, druhý pro kontrolu aproximálních ploch hotové výplně;
• po otisku dáme provizorní výplň – nejlépe razidlovou technikou (razidlo – silikonový otisk – sejmeme ještě před preparací).

Zkouška a tmelení

Na tmelení se používá kompozit (u keramických a plastových náhrad) a zinkoxidfosfátový cement a GIC (u kovových náhrad).

Kovové lité výplně

• Hrubé leštění – před zkouškou v ústech, neleštit okluzi a aproximální plošky;
• zkouška – bez anestezie, pacient sedí (prevence spolknutí/aspirace náhrady);
• aproximální plochy – zkouška zubní nití, proužkem matrice;
• jak sedí v kavitě – zkouška silikonem;
  • řídkým silikonem potřeme vnitřní plochu výplně a nasadíme ji do kavity;
  • po vyndání výplně musí být vnitřní plocha pokryta rovnoměrně tenkým silikonovým filmem;
  • překážky, které jsou nepokryty (místa lesknoucího se kovu) – okluze a artikulace;
  • artikulační papír;
• konečné vyleštění – v laboratoři, do vysokého lesku;
• tmelení – zinkoxidfosfátový cement – odolný proti tlaku, minimální štěrbina;
  • GIC;
  • odstranění přebytků cementu, konečná kontrola okluze a artikulace;
• životnost kovových výplní činí 10–15 let (i déle).

Nekovové výplně

• Odstraníme provizorium a veškeré zbytky cementu;
• kontrola přesnosti a barvy;
• zkouška – výplň zavádíme opatrně, bez tlaku;
• přesnost – zkouška silikonem;
• aproximální kontakty, okrajový uzávěr (ostrou sondou);
• kontrola okluze se zatím neprovádí;
• požívat kofferdam nutné absolutně suché a čisté pracovní pole !!!;
• opracování inlayí na vnitřní straně – lepší vazba na kompozitní cement;
• kompozitní inlaye – pískování, zdrsnění finýrkou;
• keramické inlaye – naleptání speciální kyselinou, silanizace, větší povrch – lépe smáčivý;

CAVE nesmí dojít k žádné kontaminaci retenčního povrchu !

Odkazy

Použitá literatura

• MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.

• SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. 1984. 392 s. 

• KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. ISBN 80-902118-9-5.

• DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.

• HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. ISBN 80-247-0311-4.