Rombergův test

Z WikiSkript

Pomocí Rombergova testu se zjišťují motorické funkce, které se posuzují na základě postoje, rovnováhy a chůze pacienta.

Romberg I.[upravit | editovat zdroj]

Hodnotí se spontánní stoj pacienta s otevřenýma očima.

Zaměřujeme se na :

  • šiřku rozkročení pacienta;
  • celkové držení těla;
  • přítomnost mimovolních pohybů;
  • odchylku od postoje či tendence k pádu.

Romberg II.[upravit | editovat zdroj]

Pacienta vyzveme, aby dal nohy co nejblíže k sobě (špičky i paty). V tomto postoji se zvýrazňuje především problém se stabilitou.

Romberg III.[upravit | editovat zdroj]

Pacienta vyzveme, aby navíc zavřel oči. Pokud se stabilita zhorší při zavřených očích, hovoříme o pozitivním testu. Test je negativní v případě, že u pacienta nedojde ke zhoršení mezi stojem II. a III.

Pozitivní test je typický pro postižení labyrintu.

Postoj a rovnováha
Pro vyšetření se používá Rombergův test se zavřenýma a otevřenýma očima. Pozitivní Rombergův příznak se projeví silným kolísáním (titubace) a neschopností udržet stoj bez ohledu na to, jestli má pacient oči otevřené nebo zavřené. Hovoříme o cerebelární poruše (ataxie, zeslabené držení těla, nedostatečná koordinace svalů, tremor, poruchy rovnováhy).
Rovnováha
Pacient dělá dřepy, chodí po špičkách a po patách a skáče na místě. Vyšetřující lékař posuzuje, zda či nemá přiměřenou rovnováhu a sílu svalů pro vykonávání těchto pohybů.
Chůze
Pacient má vzpřímené držení těla a pravidelný krok s kýváním protilehlé ruky, chodí bez pomoci a udržuje rovnováhu. Nejčastější poruchy chůze jsou: flekční držení kolen a loktů, hypokineticko-rigidní chůze (Parkinsonův syndrom), spasticko-ataktická chůze (skleróza multiplex), cirkumdukce.[1]



Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]


,

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  1. SLEZÁKOVÁ, Zuzana. Neurologické ošetrovateľstvo. - vydání. Vydavateľstvo OSVETA, 2006. Kapitola 2.1 Špecifiká fázy posudzovania. ISBN 80-8063-218-9.