Retroperitoneální fibróza

Z WikiSkript

Sonografický obraz dilatace kalichopánvičkového systému ledviny

Retroperitoneální fibróza je zánětlivá proliferace pojivové tkáně retroperitonea, která svým působením ovlivňuje či utlačuje okolní orgány, nejčastěji močovody.

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Rozlišujeme primární a sekundární fibrózu. Etiologie primární fibrózy (též morbus Ormond) je nejasná, předpokládá se autoimunitní reakce. Oproti tomu příčin sekundární fibrózy je mnoho, například léky (metyldopa, fenacetin, betablokátory, LSD), nádory, infekce a další.

Onemocnění se vyskytuje mezi 40. a 60. rokem života s preferencí u mužů (2,9:1)[1] .

Projevy a diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Nejčastějším projevem je zevní útlak močovodu s poklesem renálních funkcí až do obrazu renálního selhání. Obturovány mohou být i větve velkých cév, případně nervů. Současně můžeme pozorovat nespecifické příznaky jako nauzea, ztráta hmotnosti či subfebrilie.

V diagnostice využíváme zobrazovací metody (USG, CT a vylučovací urografii) ke zhodnocení stavu vývodných močových cest, dilatace kalichopánvičkového systému a celkově stavu retroperitonea. Vyšetřujeme renální funkce a autoimunitní protilátky. Při nejasnostech diagnozu potvrdí biopsie.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Základem léčby je obnovení odtoku moči z ledviny, což vede ke zlepšení její funkce. K derivaci používáme ureterální stenty či nefrostomie. Kauzální léčba primární formy jsou imunosupresiva. Další možností je chirurgické uvolnění močovodu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]


Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. FEDORKO, Michal a Miroslav KRHOVSKÝ. Perirenální retroperitoneální fibróza. Urologie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, vol. 5, s. 299-301, dostupné také z <[https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2009/05/11.pdf>. ISSN 1213-1768.