Repetitivní sekvence v genomu člověka
Lidský genom se skládá z nerepetitivní neboli jedinečné DNA a z repetitivních DNA sekvencí. Repetitivní sekvence mají význam jak při genové expresi, tak například i při determinaci architektury chromozomů nebo buněčného jadérka. [1]
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Pokud jsou repetetivní sekvence v řadě za sebou v blocích, periodicky se opakujících sekvencí, tak se jedná o tandemové repeteticní sekvence. Naopak tomu rozptýlené sekvence jsou v genomu náhodně rozptýlené.
Tandemově opakované[upravit | editovat zdroj]
VNTR (Variable number of tandem repeats) – Polymorfismus detekovatelný Southernovovou metodou, specifickou sondou nebo PCR. Jednotlivé kopie následují jedna za druhou na určitém místě v genomu. Jsou variabilní v počtu opakování jednotek na příslušném lokusu mezi různými chromozómy.
- Dělí se do podskupin podle délky repetetivní sekvence:
- makrosatelitní
- zejména v okolí centromer
- detekovatelné cytogeneticky jako bloky heterochromatinu (zejména chromozomy 1, 9,16 a Y)
- minisatelitní
- opakující se jednotka 5–30 pb
- podkladem řady polymorfismů
- mikrosatelitní
- také podkladem řady polymorfismů DNA (využití pro nepřímou diagnostiku, identifikaci osob)
- existují i polymorfní úseky tvořené jedním nukleotidem (zejména (A)n)
- telomerické repetice
- několik kb dlouhé bloky (TTAGGG)n
- zkracovány během dělení, udržovány telomerázou v některých buňkách (zárodečné, kmenové, některé nádorové).
- makrosatelitní
Rozptýlené[upravit | editovat zdroj]
Rozptýlené repetice vznikají nejčastěji procesem transpozice, "skákání" sekvence DNA na jiné místo genomu. Většina z těchto sekvencí má schopnost se pohybovat v rámci DNA. Sekvence jsou pak nazývány transpozony.
- Retrotranspozony - jejich typickou vlastností je schopnost se „kopírovat“. Tento děj je zahájen transkripcí DNA do RNA a vložením úseku pomocí reverzní transkriptázy zpět do původního řetězce. Typ sekvence LINE - long interspersed nuclear elements (5 – 7 kb) je autonomní. Kóduje tedy proteiny nezbytné pro retrotranspozici. Druhým typem sekvence jsou SINE - short interspersed nuclear elements. Jsou mnohem kratší (100-400 bp). Bývají přidruženy k sekvencím LINE, které umožňuje jejich mobilitu
- DNA transpozony - v tomto případě je sekvence „vystřižena“ a přemístěna na jiný úsek genomu.
Z bezprostředního pohledu nemají transpozony žádnou důležitou funkci v buňce - hovoří se o odpadní DNA (junk DNA); nebo o sobecké DNA, neboť se transpozony propagují na úkor buněčných energetických zdrojů. Z širšího úhlu pohledu může být mobilita retrotranspozonů důležitá pro plasticitu genomu.
Význam[upravit | editovat zdroj]
Přispívají k plasticitě genomu, což je chápáno jako důležitý evoluční přínos. Mohou být ale zdrojem nehomologních rekombinací vedoucích k delecím, inversím apod. Na úrovni jedince mohou také být zdrojem škodlivých mutací. Amplifikací intragenové repetitivní sekvence (většinou trinukleotidové) může vzniknout skupina lidských dědičných chorob.
Syndromy způsobené expanzí trinukleotidových repetic[upravit | editovat zdroj]
Syndromy způsobené expanzí trinukleotidových repetic jsou způsobeny nestabilními/dynamickými mutacemi. Zděděné změny v počtu repetic tří nukleotidů (CAG, CTG, CGC, GAA) uvnitř nebo mimo příslušného genu. Do určitého počtu opakování trinukleotidů se onemocnění neprojeví, hovoříme o tzv. premutaci. V průběhu meiotického dělení se počty repetic mohou zvýšit až k plné mutaci. Plná mutace je následně předána potomku v další generaci, který bude postižen.
Příklady syndromů[upravit | editovat zdroj]
- Huntingtonova chorea
- 5´konec genu – repetice CAG
- normálně 10–34 opakování
- postižení mají 42–100 kopií
- Myotonická dystrofie
- za 3´koncem genu repetice tripletu CTG
- postižení mají 50 repetic a více
- Friedreichova ataxie
- GAA opakování v intronu genu
- Syndrom fragilního X (fraX)
- Amplifikace tripletů CCG v genu FMR1 v regionu FRAXA (fragilní místo), který se nachází na dlouhých raménkách chromozomu X.
- Do 50 repetic – normální alela
- 50–200 repetic – premutace, zpravidla bez fenotypového projevu
- 200–230 repetic – plná mutace
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOČÁREK, Eduard, Martin PÁNEK a Drahuše NOVOTNÁ. Klinická cytogenetika I : úvod do klinické cytogenetiky, vyšetřovací metody v klinické cytogenetice. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 120 s. ISBN 80-246-1069-8.
- GOETZ, Petr. Vybrané kapitoly z lékařské biologie I. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1994. 176 s. ISBN 80-85787-56-3.
- GOETZ, Petr, et al. Vybrané kapitoly z lékařské biologie II. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 139 s. ISBN 80-246-0320-9.
- MOYZIS, R K, K L ALBRIGHT a M F BARTHOLDI, et al. Human chromosome-specific repetitive DNA sequences: novel markers for genetic analysis. Chromosoma [online]. 1987, vol. 95, no. 6, s. 375-86, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3677921>. ISSN 0009-5915.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ MOYZIS, R K, K L ALBRIGHT a M F BARTHOLDI, et al. Human chromosome-specific repetitive DNA sequences: novel markers for genetic analysis. Chromosoma [online]. 1987, vol. 95, no. 6, s. 375-86, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3677921>. ISSN 0009-5915.