Radionuklidová vyšetření skeletu

Nejčastěji používanou metodou nukleární medicíny pro zobrazení skeletu je scintigrafie, pomocí které jsme schopni zobrazit patologický proces již na metabolické úrovni. I po čtyřiceti letech využívání této metody v indikovaných případech, je scintigrafie skeletu nejdostupnější a nejcitlivější zobrazení a překoná i dokonalejší zobrazovací metody jako jsou CT či MR vyšetření . Změny v kostní tkáni zobrazuje dříve než rentgenové vyšetření a v důsledku nízké radiační zátěže nemá žádné zásadní kontraindikace a může tedy být opakována. Metoda je vysoce senzitivní, ale málo specifická. Její specifita však stoupá po korelaci s jinými vyšetřeními skeletu (planární rtg, CT, MR).

Princip metody[upravit | editovat zdroj]

Metoda je založena na důkazu změny distribuce osteotropního radiofarmaka a detekce jeho gamma záření scintilační kamerou. Scintigrafie skeletu se provádí ve vícero provedeních:

trojfázová kostní scintigrafie,
celotělová kostní scintigrafie,
cílená kostní tomografická scintigrafie SPECT,
cílená statická planární kostní scintigrafie.

Radiofarmaka[upravit | editovat zdroj]

Pro scintigrafii se nejvíce využívají osteotropní radiofarmaka na základě fosfátových komplexů značených ^99mTc − nejčastěji ^99mTc-MDP (metylendifosfát) a ^99mTc-HDP (oxidronát). Tato farmaka se po parenterální aplikaci vážou na krystalky hydroxyapatitu. Tato vazba je značně silnější než vazba na organickou část kostní matrix. Faktory, které ovlivňují kumulaci radiofarmaka jsou: průtok krve kostí a osteoblastická aktivita. Nenavázané radiofarmakum se z těla vyloučí pomocí ledvin.

Scintigrafie skeletu – mnohočetné metastázy karcinomu prostaty

Technika vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Příprava pacienta[upravit | editovat zdroj]

Není nutná žádná speciální příprava, pacient nemusí být nalačno, ale měl by být dostatečně hydratován. Z anamnestického hlediska jsou důležité předešlé úrazy, zlomeniny, operace a farmakologická anamnéza, které mohou ovlivnit metabolismus kostní tkáně a následnou distribuci radiofarmaka. Pro eliminaci artefaktů je dobré, když má pacient prázdný močový měchýř a jeho tělo neobsahuje žádné kovové předměty.

Vlastní vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Celotělová scintigrafie[upravit | editovat zdroj]

Důležitou součást tohoto vyšetření tvoří časový odstup mezi podáním radiofarmaka a provedením scintigrafického vyšetření. Časový interval, který se pohybuje v intervale 2−5 hodin, prohlubuje rozdíl v aktivitě radiofarmaka v kostní káni a okolních měkkých tkáních. Tento interval záleží na věku, hmotnosti a přidružených kardiálních a renálních onemocněních.

děti do 1 měsíce − obrazy jsou špatně interpretovatelné až nečitelné,
dorostenci − zvýšená aktivita v růstových zónách kostí,
starší dospělí − s věkem se snižuje aktivita kostní tkáně a časový interval se prodlužuje.

Cílená kostní tomografická scintigrafie (SPECT)[upravit | editovat zdroj]

Tomografická scintigrafie záměrně vybraná na určitou část skeletu − nejčastěji jsou to špatně hodnotitelné oblasti, mez které patří např. lebka nebo pánev.

Trojfázová kostní scintigrafie[upravit | editovat zdroj]

Kombinace dynamické a statické scintigrafie. Vyšetření začíná již po nitrožilním podání radiofarmaka. Tato metoda hodnotí tři parametry − průtok a distribuci krve v cévním systému a kumulaci v kostní tkáni. Sestává se ze tří fází:

1. fáze (angiografická) − následuje ihned po aplikaci osteotropního radiofarmaka. Představuje zobrazení regionálního průtoku v dané části skeletu,
2. fáze (blood pool) − následuje po 1. fázi a zachytává přestup radiofarmaka do extracelulárních prostor měkkých tkání a kostí,
3. fáze (kostní) − metabolická scintigrafie po 2 až 5 hodinách.