Posttranskripční úpravy
Z WikiSkript
Posttranskripční úpravy nastupují po úspěšném přepisu DNA do RNA.
- RNA polymeráza se připojuje v oblasti promotoru k pracovnímu vláknu DNA
- dochází k vytvoření vlákna RNA na základě komplementarity bazí ve směru 5' → 3'
- v případě mRNA se transkribuje úsek přibližně 100 pb dlouhý, ležící ještě před začátkem kódu pro pořadí aminokyselin v polypeptidu
- v případě tRNA je na 3' konec připojena sekvence CCA, která slouží jednak jako známka zralé tRNA, na koncový adnenosin pak aminoacyl-tRNA-syntetáza připojuje odpovídající aminokyselinu.
Úprava konců primárního transkriptu[upravit | editovat zdroj]
- primární transkript je vybaven:
- na 5' konci tzv. čepičkou vytvořenou zvláštním nukleotidem (7–methylguanosintrifosfát), který je připojen vazbou 5'-5' k 5' konci RNA transkriptu
- na 3' konci tzv. polyadenylovým koncem (asi 200 adeninových zbytků), který je syntetizován pomocí enzymu poly-A polymerázy (tento enzym nepotřebuje k syntéze templát DNA) ← tento úsek se pravděpodobně podílí na transportu mRNA z jádra do cytoplazmy
Sestřih (splicing)[upravit | editovat zdroj]
- ve většině genů eukaryot se nacházejí úseky, které neobsahují informaci nutnou pro funkci genového produktu – tzv. introny (části řetězce nekódující žádné aminokyseliny)
- naopak úseky nesoucí informaci pro funkci výsledného produktu se nazývají exony
- lasovitým stáčením (pomocí snRNA je vytvořena smyčka, ve které je intron obsažen) primárního transkriptu dochází k odstřižení intronů – tzv. sestřih → kódující úseky (exony) jsou pak enzymaticky pospojovány do finálního řetězce a odstřižené introny jsou ihned odbourávány
Editace[upravit | editovat zdroj]
- jedná se o pochod, při kterém jsou do mRNA některé nukleotidy přidávány nebo chemicky měněny
- počet intronů je do určité míry úměrný velikosti genomu
- introny lze dělit do řady různých typů:
- klasické introny
- jsou nejčastější
- některé sekvence bazí se u těchto intronů vyskytují pravidelně: sekvence GU na začátku – donor, a sekvence GA na konci – akceptor
- některé jiné typy intronů jsou specifické pro určité organismy nebo buněčné organely
- např. typ II se vyskytuje v mitochondriální a chloroplastové DNA
- klasické introny
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2009]. <http://www.stefajir.cz>.