Poruchy spánku/PGS (VPL)

Z WikiSkript

Insomnie je jedním z nejčastějších subj. obtíží v primární péči. Spánek je lidmi vnímán jako důležitá známka zdraví. Pro komunikaci lékaře s pacientem je důležité nespavost nepodceňovat.

Etiologicky široké rozmezí příčin: též neurologické nebo psychiatrické onemocnění (jehož další příznaky pacient třeba ani neuvádí - nechce nebo si jich nevšímá.)

Správné řešení krátkodobé nespavosti může zabránit hůře řešitelné chronické nespavosti.


Definice[upravit | editovat zdroj]

Nespavost je def. jako porucha usínání, přerušovaný spánek nebo/a časné probouzení - trvá-li alespoň měsíc, nejméně 3x týdně.

Pacient se přitom začne obvykle starat (až příliš) o důsledky nespavosti, spánku se obává, snižuje se jeho výkon v práci a v kontaktu s lidmi, celkově únava. Nebezpečný je snížený práh bdělosti, opakované usínání přes den, nepozornost, až mikrospánky, nebezpečí úrazu např. při řízení vozidel.

Může být provázen nepříjemnými příznaky vegetativními i somatickými.


Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Jedna z nejčastějších poruch. S věkem častější.

S akutní insomnií se setkal snad každý, s chronickou desítky procent populace (obv. se udává 20% - odhad 5-35%).

Roste se

  • zrychlujícím se životním tempem,
  • zvyšujícím se průměrným věkem populace,
  • nepravidelným režimem spánku a bdění.


Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Nejčačtější příčinou vzniku nespavosti je stres. Organismus reaguje normálně na nepříjemnou událost nespavostí (po odeznění by se měl navrátit k normálu, jinak by se fixoval chybný spánkový návyk: vzorce chování >> obavy >> přemýšlení >> kognitivní aktivita a probuzení). Nespavost se tím udržuje a rozvíjí.

Elektrofyziologicky je nespavost zvýšená náchylnost k probuzení. Je přítomna rychlá aktivita odpovídající bdělosti - kognitivním aktivitám při probouzení.


Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Základní diagnostická vodítka pro insomnii

  • obtíže s usínáním
  • časté probouzení - v noci
  • časné probouzení - nad ránem
  • nezotavující spánek ovlivňující denní aktivity - s různými somatickými stesky
  • trvání obtíží více než měsíc - alespoň 3x týdně.


Klasifikace nespavostí nejpodrobnější je ICSD-2 (tj. International Classification of Sleep Disorders - 2... modifikovaná v r.2005), nejčastější vychází z MKN-10

Zjednodušeně se dělí na primární a sekundární.

Primární nespavost

  • F51.03 - Psychofyziologická insomnie - patol. vzorce
  • F51.02 - Paradoxní insomnie ("mispercepce spánku")
  • F51.01 - Akutní insomnie
  • Z72.821 - Insomnie z nesprávné spánkové hygieny

Sekundární nespavost

  • Obstrukční spánková apnoe (OSA, SAS)
  • Syndrom neklidných nohou (RLS)
  • Posunutá fáze spánku (předsunutá nebo zpožděná)

Dle ICSD-2 ještě:

  • F51.04 - Idiopatická insomnie
  • F51.05 - Insomnie způsobená duševní poruchou
  • F51.00 - Insomnie nezpůsobená léky či jinými látkami nebo známými fyziol. podmínkami, nespecifická (neorganická) insomnie
  • G47.00 - Organická, fyziologická insomnie, nespecifická
  • G47.02 - Insomnie způsobená léky či jinými látkami
  • G47.03 - Insomnie způsobená somatickým onemocněním
  • Z73.81 - Behaviorální insomnie v dětství


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SMOLÍK, Petr a Martin PRETL. Diagnostické a terapeutické postupy při insomniích pro praktické lékaře :  doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře 2011. 2. vydání. Praha : Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2011. ISBN 978-80-86998-45-9.