Parazitismus

Z WikiSkript

Parazitizmus je úzká koexistence dvou organizmů, z nichž jeden (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitele). Parazit je na svém hostiteli metabolicky závislý. Hostitel je parazitem v různé míře poškozován, většinou ale parazit nezpůsobuje okamžité úmrtí hostitele. V určitých případech může mít parazit na svého hostitele také pozitivní vliv (např. stimuluje jeho reprodukci).

Klasifikace parazitů[upravit | editovat zdroj]

Podle biologické povahy organizmu
  • Obligátní paraziti žijí výhradně paraziticky. Patří sem také organizmy, které jsou parazitické pouze v určitých vývojových stádiích (např. larvy). Příkladem jsou všechny viry, většina známých patogenních prvoků (Plasmodium, Trypanosoma), komáři (Aedes, Anopheles), tasemnice (Taenia solium).
  • Fakultativní paraziti žijí volně v přírodě, ale za určitých okolností mohou přejít k parazitickému způsobu života (např. při styku s oslabeným hostitelem). Patří sem například améby rodu Naegleria a Acanthamoeba.
Podle lokalizace
  • Ektoparaziti žijí na povrchu těla anebo na povrchových orgánech hostitele, např. klíště, veš dětská a blecha lidská.
  • Endoparaziti žijí uvnitř těla hostitele.
    • extracelulárně − streptokoky, Trypanosoma gambiense a rhodesiense, houby rodu Aspergillus;
    • intracelulárně − Viry, mykobakterie, Trypanosoma cruzi, Plasmodium;

Projevy adaptace parazitů[upravit | editovat zdroj]

Morfologická adaptace
  • paraziti mají menší velikost než jejich hostitel;
  • paraziti mají zjednodušenou stavbu těla, někdy mohou chybět celé orgánové struktury, například tasemnice nemá vyvinutý trávicí;
  • u parazitů se vytvářejí specifické struktury a orgány, které ulehčují parazitický způsob života (umožňují vniknutí do těla hostitele, ochranu před imunitním systémem).
Fyziologicko-biochemická adaptace
  • paraziti inaktivují enzymy hostitele;
  • u parazitů často dochází ke změnám metabolizmu, například přechod z aerobního na anaerobní metabolismus a naopak;
  • někteří parazité jsou schopné přežít také v podmínkách úplné anoxie;
  • paraziti jsou schopní chránit se před toxiny hostitelova organizmu.
Reprodukční adaptace
  • u parazitů je možný výskyt nepohlavního rozmnožování, např. toxoplazma;
  • někteří parazité překonávají v průběhu svého života složité vývojové cykly, například, např. motolice jaterní, plazmódium;
  • parazité mají vysoký reprodukční potenciál.
Behaviorální adaptace
  • parazité jsou schopni ovlivnit chování svého hostitele;
  • paraziti dokážu najít vhodného hostitele.
Genetická adaptace
  • viry mají výrazně redukovaný genom, protože využívají především veškerý genom hostitelovy buňky;
  • je možná interakce genomu parazita s hostitelským genomem a ovlivnění jeho genetické exprese;
  • u parazitů jsou přítomné specifické geny kódující proteiny, které umožňují jejich kontakt a průnik do hostitelova organizmu.

Negativní účinky parazitů na hostitele[upravit | editovat zdroj]

Přímé
  • produkují toxické látky;
  • mechanicky poškozují buňky a tkáně;
  • produkují enzymy způsobující rozvrat buněk.
Nepřímé
  • u hostitele vyvolávají imunopatologické stavy, například autoimunitní onemocnění, alergické reakce;
  • hostitel reaguje na přítomnost parazita obranou reakcí, v důsledku které dochází k jeho postupnému vyčerpání;
  • přítomnost parazita může ovlivnit chování hostitele, např. Poruchy psychiky, zvýšení libida;
  • v případě infikování matky v průběhu těhotenství může vyvolat malformace plodu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KOČÁREK, Eduard. Biologie prokaryot [přednáška k předmětu Lékařská biologie, obor Všeobecné lékařství, 2. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 2013-02-22. 
  • KOČÁREK, Eduard. Ekologie a ekogenetika [přednáška k předmětu Lékařská biologie, obor Všeobecné lékařství, 2. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 2013-02-22.