Parazitismus
Z WikiSkript
Parazitizmus je úzká koexistence dvou organizmů, z nichž jeden (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitele). Parazit je na svém hostiteli metabolicky závislý. Hostitel je parazitem v různé míře poškozován, většinou ale parazit nezpůsobuje okamžité úmrtí hostitele. V určitých případech může mít parazit na svého hostitele také pozitivní vliv (např. stimuluje jeho reprodukci).
Klasifikace parazitů[upravit | editovat zdroj]
- Podle biologické povahy organizmu
- Obligátní paraziti žijí výhradně paraziticky. Patří sem také organizmy, které jsou parazitické pouze v určitých vývojových stádiích (např. larvy). Příkladem jsou všechny viry, většina známých patogenních prvoků (Plasmodium, Trypanosoma), komáři (Aedes, Anopheles), tasemnice (Taenia solium).
- Fakultativní paraziti žijí volně v přírodě, ale za určitých okolností mohou přejít k parazitickému způsobu života (např. při styku s oslabeným hostitelem). Patří sem například améby rodu Naegleria a Acanthamoeba.
- Podle lokalizace
- Ektoparaziti žijí na povrchu těla anebo na povrchových orgánech hostitele, např. klíště, veš dětská a blecha lidská.
- Endoparaziti žijí uvnitř těla hostitele.
- extracelulárně − streptokoky, Trypanosoma gambiense a rhodesiense, houby rodu Aspergillus;
- intracelulárně − Viry, mykobakterie, Trypanosoma cruzi, Plasmodium;
Projevy adaptace parazitů[upravit | editovat zdroj]
- Morfologická adaptace
- paraziti mají menší velikost než jejich hostitel;
- paraziti mají zjednodušenou stavbu těla, někdy mohou chybět celé orgánové struktury, například tasemnice nemá vyvinutý trávicí;
- u parazitů se vytvářejí specifické struktury a orgány, které ulehčují parazitický způsob života (umožňují vniknutí do těla hostitele, ochranu před imunitním systémem).
- Fyziologicko-biochemická adaptace
- paraziti inaktivují enzymy hostitele;
- u parazitů často dochází ke změnám metabolizmu, například přechod z aerobního na anaerobní metabolismus a naopak;
- někteří parazité jsou schopné přežít také v podmínkách úplné anoxie;
- paraziti jsou schopní chránit se před toxiny hostitelova organizmu.
- Reprodukční adaptace
- u parazitů je možný výskyt nepohlavního rozmnožování, např. toxoplazma;
- někteří parazité překonávají v průběhu svého života složité vývojové cykly, například, např. motolice jaterní, plazmódium;
- parazité mají vysoký reprodukční potenciál.
- Behaviorální adaptace
- parazité jsou schopni ovlivnit chování svého hostitele;
- paraziti dokážu najít vhodného hostitele.
- Genetická adaptace
- viry mají výrazně redukovaný genom, protože využívají především veškerý genom hostitelovy buňky;
- je možná interakce genomu parazita s hostitelským genomem a ovlivnění jeho genetické exprese;
- u parazitů jsou přítomné specifické geny kódující proteiny, které umožňují jejich kontakt a průnik do hostitelova organizmu.
Negativní účinky parazitů na hostitele[upravit | editovat zdroj]
- Přímé
- produkují toxické látky;
- mechanicky poškozují buňky a tkáně;
- produkují enzymy způsobující rozvrat buněk.
- Nepřímé
- u hostitele vyvolávají imunopatologické stavy, například autoimunitní onemocnění, alergické reakce;
- hostitel reaguje na přítomnost parazita obranou reakcí, v důsledku které dochází k jeho postupnému vyčerpání;
- přítomnost parazita může ovlivnit chování hostitele, např. Poruchy psychiky, zvýšení libida;
- v případě infikování matky v průběhu těhotenství může vyvolat malformace plodu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Obecné vlastnosti parazitů
- Vztah hostitele a mikroba
- Alergie
- Infekce
- Malárie
- Trypanozomy
- Žlutá zimnice
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOČÁREK, Eduard. Biologie prokaryot [přednáška k předmětu Lékařská biologie, obor Všeobecné lékařství, 2. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 2013-02-22.
- KOČÁREK, Eduard. Ekologie a ekogenetika [přednáška k předmětu Lékařská biologie, obor Všeobecné lékařství, 2. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 2013-02-22.