Pankreas (histologický preparát)

Z WikiSkript

Schéma pankreatu

Pankreas (slinivka břišní) je retroperitoneální orgán ležící v epigastriu. Makroskopicky dělíme slinivku na tři části - caput, corpus, cauda.

Pankreas považujeme za smíšenou žlázu a mikroskopicky na něm rozeznáváme dvě části − exokrinní a endokrinní.

Exokrinní část[upravit | editovat zdroj]

Sekreční složka[upravit | editovat zdroj]

Pankreas je svou stavbou čistě serózní žláza (podobá se proto příušní žláze a bývá s ní zaměňován!). Vyskytují se zde serózní aciny, které jsou tvořeny serózními buňkami a představují sekreční složku. Centrum acinu je tvořeno centroacinóznimi buňkami, které jsou zčásti pronikající vsunuté vývody viz dále. Na povrchu se nachází bazální lamina a tmavší acinózní buňky mají tvar pyramidy.

Buňky acinů syntetizují trávicí enzymy pankreatické šťávy ve formě jejich prekurzorů. Tvoří a skladuje enzymy např. trypsinogen, chymotrypsinogen, karboxypeptidázu, ribonukleázu.

Vývodní složka[upravit | editovat zdroj]

Vývodní složku tvoří vsunuté vývody, intralobulární vývody, interlobulární vývody a následně slinivkové vývody (ductus pancreaticus, ductus pancreaticus accessorius).

Vsunuté vývody se větví a začínají ve slinivkových acinech, kde pronikají až do lumina acinů. Výstelku intraacinózní části vsunutého vývodu tvoří centroacinózní buňky. Buňky neobsahují zymogenní granula a to způsobuje, že se barví světleji než normální acinózní buňky. Vsunuté vývody se spojují do intralobulárních vývodů (jednovrstevný kubický epitel), ty dále do interlobulárních (jednovrstevný cylindrický epitel) porbíhajících ve vazivových přepážkách a z těch vznikají slinivkové vývody. Pankreatická šťáva pokračuje pomocí ductus pancreaticus do duodena.

CAVE!!! V pankreatu nenajdeme žádné žíhané vývody.

Endokrinní část[upravit | editovat zdroj]

V pankreasu najdeme tzv. Langerhansovy ostrůvky, kterých obsahuje přes milion (nejvíce v ocasu). Na histologickém preparátu se Langerhansovy ostrůvky jeví jako světlé kruhové oblasti (připomínající klubíčka), které kontrastují s okolní tmavěji zabarvenou exokrinní tkání.

Samotný ostrůvek tvoří trámčitý soubor několika tisíc epitelových buněk, které jsou polygonálního až okrouhlého tvaru. Jsou prostoupeny hustou sítí fenestrovaných kapilár a krev z těmito kapilárami odtéká do okolní exokrinní tkáně, která je tak vystavena hormonům z endokrinní části. Langerhansovy ostrůvky syntetizují pankreatické hormony jako glukagon, insulin, somatostatin nebo pankreatický polypeptid.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hormony pankreatu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H 1997, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2012. 556 s. ISBN 9788024737294.
  • BALKO, Jan, Zbyněk TONAR a Ivan VARGA, et al. Memorix histologie. 1. vydání. Triton, 2016. ISBN 9788075530097.