Slinivka břišní

Pankreas neboli slinivka břišní je orgán, který je uložený za žaludkem a táhne se napříč po zadní stěně břišní od duodena doleva ke slezině. U dospělého člověka je dlouhý asi 12–16 cm a má hmotnost 60–90 g. Je uložen za nástěnným peritoneem, kam se přesunul během embryonálního vývoje. Proto jej považujeme za orgán sekundárně retroperitoneální.

Pankreas je složen ze dvou funkčních jednotek:

1. pars exocrina pancreatis – exokrinní žláza produkující sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena;
2. pars endocrina pancreatis – endokrinní žláza tvořená milionem Langerhansových ostrůvků, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni a produkují hormony.

Anatomický popis pankreatu

Caput pancreatis – hlava pankreatu

Hlava pankreatu je předozadně oploštělá část. Je uložena v ohbí duodena před tělem obratle L2. Zároveň je také pevně spojena s pars descendens duodeni.

• incisura pancreatis – odděluje zdola caput et corpus pancreatis, vystupují zde a. et v. mesenterica superior (do radix mesenterii);
• processus uncinatus – výběžek hlavy pankreatu za a. et v. mesenterica superior, za ní kmen vena portae (vznik soutokem v. mesenterica superior + v. lienalis)
• ductus choledochus (žlučový vývod) – sestupuje od jater k pars descendens duodeni, vtiskuje se do zadní plochy hlavy pankreatu, dozadu naléhá na vena cava inferior;
• retropankreatická membrána Treitzova – vazivově přeměněný zbytek pravého listu původního mesoduodena, odděluje pankreas od aorty.

Corpus pancreatis – tělo pankreatu

Je užší než caput a táhne se doleva přes břišní aortu. Tělo pankreatu dosahuje až k levé ledvině, dolním okrajem se stýká s flexura duodenojejunalis, tuber omentale se stýká se zadní plochou žaludku. Při horním okraji těla pankreatu probíhá a. lienalis, po zadní ploše v rýze v. lienalis.

• tuber omentale pancreatis = vyklenutí těla před aortu;
• facies anterior, posterior et inferior;
• margo superior, anterior et inferior;

Cauda pancreatis – ohon pankreatu

Dosahuje jako protažený výběžek těla doleva ke slezině. Obsahuje nejvíce langerhansových ostrůvků.

• lig. pancreaticolienale – řasa peritonea na zadní stěně, jde v ní a. et v. lienalis od konce kaudy do hilu sleziny.

Stavba pankreatu

Pars exocrina pancreatis

• složená tuboalveolární žláza, serózní;
• pokrytá tenkým vazivovým pouzdrem – do žlázy z něj vybíhají septa – dělí ji na lalůčky různého tvaru a velikosti;
• lalůčky – složeny ze žlázových acinů – tvořeny serózními buňkami pyramidového tvaru;
• vsunuté (interkalární) vývody – začáteční úseky vývodů, jednovrstevný kubický epitel, zasunuty do acinů;
• centroacinózní buňky – pro pankreas typické;
• produkuje: trypsinogen a chymotrypsinogen (štěpení bílkovin), amylázu (štěpení škrobů a cukrů), lipázu (štěpení tuků);
• činnost řízena hormonálně – sekretinem, cholecystokininem (z endokrinních buněk sliznice duodena).

Vývody pankreatu

Vývody pankreatu

1. vsunuté vývody – začínají od acinů;
2. intra- a interlobulární vývody – jednovrstevný plochý epitel;
3. hlavní vývody pankreatu – dvojvrstevný cylindrický epitel.

Ductus pancreaticus (Wirsungi)

• hl. vývod pankreatu, průměr 2–3 mm;
• od cauda pancreatis do caput pancreatis – tudy do pars descendens duodeni;
• papilla duodeni major – místo, kde vyúsťuje, v 77 % případů spolu se žlučovodem;
• musculus sphincter ductus pancreatici – svěrač z hladké svaloviny, v papile na společném ústí pankreatického a žlučového vývodu.

Ductus pancreaticus accessorius (Santorini)

• sbírá se jen z caput pancreatis;
• probíhá do pars descendens duodeni nad hl. vývodem (ve 33 % s ním anastomozuje);
• papilla duodeni minor – místo, kde vyúsťuje, kraniálně od papilla duodeni major. Nachází se asi 2 cm kraniálně od papilla duodeni major.

Pars endocrina pancreatis

• tvoří ji Langerhansovy ostrůvky (insulae pancreaticae) – skupiny buněk roztroušené v exokrinní složce pankreatu, velikost: 0,1–0,5 mm, počet: 1–2 miliony, nejvíce v cauda pancreatis, obklopeny krevními sinusoidami, povrch ohraničen: vazivový obal, retikulární a kolagenní vlákna;
• v ostrůvcích A-buňky při periferii, produkující glukagon; početnější B-buňky centrálně uložené, produkující inzulin;
• hormony pankreatu: inzulin (snižuje hladinu glukózy v krvi), glukagon (zvyšuje hladinu glukózy v krvi).

Poloha a vztahy pankreatu

Slinivka břišní (po odstranění žaludku)

• uložen za bursa omentalis – prostor za nástěnným peritoneem, ohraničen:

vpředu – žaludkem a jeho závěsy (nad žaludkem: omentum minus, pod žaludkem: lig. gastrocolicum);

vzadu – peritoneum parietale – za ním duodenum a pancreas, přichází tudy jícen ke kardii;

nahoře – játry, bránicí (dále doleva);

dole – mesocolon transversum, colon transversum;

vlevo – slezinou a jejími závěsy;

vpravo – řasami peritonea, ohraničují foramen epiploicum (vstup do bursa omentalis);

tuber omentale pancreatis – zužuje předozadně bursu (isthmus bursae omentalis);

na zadní stěně bursy – vyzdviženy nápadné řasy nástěnného peritonea, vycházejí od okrajů pankreatu a obsahují hlavní tepny vystupují z truncus coeliacus, jsou to:

plica hepatopancreatica – od horního okraje tuber omentale, obloukovitě doprava vzhůru do lig. hepatoduodenale, obsahuje: a. hepatica communis;

plica gastropancreatica – ze stejného místa jako předchozí řasa, obloukovitě doleva směrem k jícnu, obsahuje: a. gastrica sinistra;

ligamentum pancreaticolienale – řasa od cauda pancreatis k hilu sleziny, obsahuje: a. et v. lienalis.

Preparační přístupy k pankreatu

1. horní přístup – mezi játry a curvatura minor žaludku, po protětí omentum minus; zpřístupní se jen hlava a část těla pankreatu;
2. střední přístup – mezi žaludkem a colon transversum, po protětí lig. gastrocolicum a vyklopení žaludku vzhůru; zpřístupní se celý pankreas; v cestě jsou cévy omenta;
3. dolní přístup – skrze mesocolon transversum po vytažení colon transversum vzhůru; zpřístupní se celý pankreas, v mesocolon transversum však cévy pro colon transversum (anastomosis magna).

Cévy a nervy pankreatu

Tepny a žíly

Truncus coeliacus

1. a. pancreaticoduodenalis superior → rr. pancreatici (caput)
2. a. lienalis → rr. pancreatici (corpus + cauda)

Arteria mesenterica superior

• a. pancreaticoduodenalis inferior → rr. pancreatici (caput)

Vena mesenterica superior

• vlévá se do ní v. lienalis

Mízní cévy

Odtékají do uzlin třemi směry:

1. do nodi lymphatici hepatici (doprava kraniálně);
2. do nodi lymphatici coeliaci (kraniálně a dorzálně);
3. do nodi lymphatici pancreaticolienales.

Nervy pankreatu

• obsahují vlákna parasympatická, sympatická a senzitivní
• přicházejí z plexus coeliacus
• jdou k pankreatu jako plexus pancreaticus podél tepen

Transplantace pankreatu

Nejčastější indikací k transplantaci slinivky břišní je kombinovaná transplantace slinivky a ledvin, kdy se pacientům s terminální diabetickou nefropatií transplantují oba orgány současně nebo v případě, kdy pacienti již transplantaci ledvin prodělali. V obou případech se využívá výhod jednotné imunosupresivní terapie. Izolovaná orgánová transplantace je indikována především v případě diabetes mellitus 1. typu s rychlým rozvojem mikrovaskulárních komplikací anebo v případě časté život ohrožující špatně rozeznatelné a kompenzovatelné hypoglykemie.

Odkazy

Externí odkazy

• Histologický mikroskop - Pankreas

Související články

• Přehled gastrointestinálních hormonů
• Pancreas divisum
• Diabetes mellitus
• Transplantace slinivky břišní (pankreatu)
• Transplantace v diabetologii
• Chirurgické přístupy k pankreatu

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.