Mluvíme-li o pH solí, máme na mysli pH vodných roztoků rozpustných solí. Takové soli v roztoku disociují podle rovnice
kde
je sůl kyseliny
a zásady
která vzniká např. neutralizací podle rovnice
V případě soli silné kyseliny a silné zásady uvažujeme, že
- kation
— protože je silný — zůstane disociován: 
- anion
— protože je silný — zůstane také disociován: 
S molekulami vody tedy nebude reagovat ani jeden z iontů soli a jediným zdrojem
a
bude autoprotolýza vody samotná. Tedy
a při 25 °C bude pH rovno 7.
V případě soli slabé kyseliny a silné zásady uvažujeme, že
- kation
— protože je silný — zůstane disociován: 
- anion
— protože je slabý — bude reagovat s vodou, tedy podléhat tzv. hydrolýze, podle rovnice: 
- bude hydrolyzovat velmi málo aniontů, množství hydrolyzovaných aniontů tak bude zanedbatelné, tedy
či jinak ![{\displaystyle [\mathrm {A} ^{-}]\approx c_{\mathrm {BA} }}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/e83f96e8c21aa2ad69b945b922b0b136ed7181c2)
- jediným zdrojem
je výše uvedená reakce hydrolýzy, jiné zdroje hydroxidových aniontů a oxoniových kationtů zanedbáváme, tedy množství
a
budou podle její rovnice stejná.
Výše uvedená reakce hydrolýzy má rovnovážnou konstantu
Koncentraci vody ve vodě budeme považovat za konstantní a zavedeme konstantu novou, tzv. hydrolytickou:
Upravíme-li (trochu nepřesný) zápis vody v chemických rovnicích, bude snáze patrné, že rovnice hydrolýzy je de facto jen opačná rovnice k disociaci:
- disociace:

- hydrolýza:

Je tedy přirozené, že hydrolytická konstanta
a disociační konstanta
spolu budou souviset:
Pro konstantu
dostáváme tedy vzorec
Pokud do definice hydrolytické konstanty
dosadíme za
podle našich předpokladů
a
za
dostaneme
Když si vyjádříme závislost koncentrace oxoniových kationtů na koncentraci hydroxidových aniontů z definice iontového součinu vody
, získáme
Odmocníme (koncentrace jsou vždy kladné), zlogaritmujeme a vynásobíme −1:
Při 25 °C dostáváme vzorec
Výsledné pH bude zásadité. Je to způsobeno tím, že anion kyseliny ze soustavy odčerpává hydrony.
V případě soli silné kyseliny a slabé zásady uvažujeme, že
- kation
— protože je slabý — bude hydrolyzovat podle reakce
- anion
— protože je silný — nebude hydrolyzovat, tedy
- bude hydrolyzovat velmi málo kationtů, a množství hydrolyzovaných kationtů tak bude zanedbatelné, tedy
, neboli ![{\displaystyle c_{\mathrm {BA} }\approx [\mathrm {B} ^{+}]}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/7678d7858271f76079e520ac86852f87a9591883)
- hydrolýza kationtů je jediným zdrojem oxoniových kationtů, jiné zdroje zanedbáváme, tedy podle rovnice hydrolýzy platí
![{\displaystyle [\mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]=[\mathrm {BOH} ]}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/e1ea908026f188bc58ca252a359ed73a1d1c2c49)
Pro hydrolýzu zavedeme hydrolytickou konstantu
jako
pro niž se dá znovu dokázat, že platí
Podle předpokladů dosadíme do hydrolytické konstanty
za
a
za
:
Odmocníme (koncentrace jsou vždy kladná čísla), zlogaritmuje a vynásobíme −1:
Při 25 °C tedy dostáváme vzorec:
Výsledné pH bude kyselé. Je to způsobeno tím, že kation zásady do systému přidává hydrony.
V případě soli slabé kyseliny a slabé zásady uvažujeme, že
- kation
bude hydrolyzovat podle rovnice
- anion
bude se vzniklými oxoniovými kationty reagovat a pak případně dále hydrolyzovat podle rovnice
- oba ionty budou hydrolyzovat v zanedbatelném množství, tedy
- v systému není jiný zdroj hydroxidových aniontů a oxoniových kationtů, proto
- oxoniové kationty vzniklé hydrolýzou kationtu zásady
označíme
a podle chemické rovnice hydrolýzy pro ně platí ![{\displaystyle [\mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]_{\mathrm {B} }=[\mathrm {BOH} ]}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/81f823f38685b337da51ccb2725d3a4d2fa3e067)
- oxoniové kationty zaniklé hydrolýzou aniontu kyseliny
označíme
a podle chemické rovnice hydrolýzy pro ně platí ![{\displaystyle [\mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]_{\mathrm {A} }=[\mathrm {HA} ]}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/f04500da8c2e353765ec336f08055e53388ebdbe)
- rovnovážnou koncentraci oxoniových kationtů spočítáme jako rozdíl koncentrace oxoniových kationtů vytvořených hydrolýzou kationtu zásady a koncentrace oxoniových kationtů spotřebovaných hydrolýzou aniontu kyseliny, tedy
![{\displaystyle \mathbf {[} \mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]=[\mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]_{\mathrm {B} }-[\mathrm {H} _{3}\mathrm {O} ^{+}]_{\mathrm {A} }}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/89a3186767f6caa4199f37e1100ad5909e0a80da)
Pro hydrolýzu kationtu máme hydrolytickou konstantu:
a pro hydrolýzu aniontu je lepší vyjádřit koncentaci oxoniových kationtů pomocí jiné konstanty popisující rovnováhu, a to disociační:
Doplněním předposledního předpokladu do posledního předpokladu dostáváme
Vyjádříme
a
z rovnic pro konstanty popisující rovnováhy:
Upravíme:
Vyjádříme koncentraci oxoniových kationtů:
Protože je
můžeme
ze jmenovatele zanedbat a aproximovat vzorec na
Doplněním
podle předpokladů dostáváme
Odmocníme (jedná se o kladné konstanty), zlogaritmuje, vynásobíme −1 a dostaneme
pH soli slabé kyseliny a slabé zásady tedy (po aproximaci) nezávisí na koncentraci soli.
Při 25 °C dostáváme
- BERKA, Antonín, Ladislav FETL a Ivan NĚMEC, et al. Příručka k praktiku z kvantitativní analytické chemie. 1. vydání. Bratislava : SNTL, 1985. 228 s. s. 56–66.