Příjem, překlad a propuštění pacienta
Mezi zdravotnická zařízení ústavní péče řadíme nemocnice, léčebny, hospice a domy ošetřovatelské péče. V těchto zařízeních jsou pacientům poskytovány různé formy zdravotní péče, konkrétně rozlišujeme všeobecnou nebo specializovanou ambulantní péči, ústavní péči a lékárenskou péči. Pojmem hospitalizace rozumíme umístění pacienta v nemocnici a jeho pobyt v ní za účelem poskytování právě ústavní péče.
Sesterské činnosti vykonávaného u pacienta v ústavní péči rozdělujeme na činnosti při příjmu, překladu a propuštění.
Příjem nemocného do zdravotnického zařízení[upravit | editovat zdroj]
V zásadě rozlišujeme dva druhy příjmu nemocného podle naléhavosti – plánovaný a akutní příjem. Při plánovaném příjmu je nemocný předem objednaný k hospitalizaci kvůli vyšetření nebo zákroku a předpokládá se, že bude hospitalizován po nezbytně dlouhou dobu. U akutního příjmu je pacient přivezen bez doporučení lékaře nebo při život ohrožujících stavech. Akutní příjem probíhá například v případě zranění nebo náhlé změny zdravotního stavu.
Příjem pacientů se odehrává v dedikovaném prostoru – na ambulanci příslušného oddělení, na takzvaném centrálním příjmu pacientů, nebo na urgentním příjmu. Součástí příjmu je řádná identifikace nemocného, například připevněním identifikačního náramku.
Pacient je ošetřující sestrou informován v rozsahu ošetřovatelské praxe o účelu, charakteru, následcích a rizicích. Pokud je pacientem nezletilé dítě, sestra informuje zákonného zástupce nebo osobu, která má nezletilé dítě v pěstounské péči.
Informovaný souhlas je prokazatelný souhlas pacienta s poskytováním zdravotní péče, například s operačním výkonem. Každý má právo toto poučení odmítnout, sestra poté musí o odmítnutí provést písemný záznam, která podepíše pacient, sestra i lékař. V případě neodkladné péče není informovaný souhlas vyžadován. Dále se provádí i zápis do zdravotnické dokumentace pacienta.
Dokumentace pacienta[upravit | editovat zdroj]
Dokumentace pacienta obsahuje formuláře vložené do chorobopisu. Bývá uložena v omyvatelných deskách a skládá se z předhospitalizační dokumentace, vstupní dokumentace, denních záznamů, záznamů speciální péče (například záznam nutričního terapeuta), informovaných souhlasů, hlášení soudů, epikríz, výsledků laboratorních vyšetření a vedlejší dokumentace.
Formuláři vyplňovanými na ambulanci jsou chorobopis a dekurz. Na odděleních se poté vyplňují formuláře informovaný souhlas, ošetřovatelská anamnéza, šatní lístek, záznam o uložení cenností, ošetřovatelský plán, žádanka o dodatečném hlášení diet, domácí řád a etický kodex práv pacientů.
Průběh příjmu nemocného na oddělení[upravit | editovat zdroj]
Po příchodu nemocného na ošetřovací jednotku sestra konající službu přivítá nemocného, představí se, převezme od nemocného kompletní dokumentaci, doklady a obvykle i štítky s identifikačními údaji pacienta. Sestra vyplní dle standardu dokumentaci nemocného, edukuje jej a provede vše, co je nezbytné při příjmu pacienta. Sestra doprovodí nemocného na pokoj, ukáže lůžko a další příslušenství, které bude nemocný potřebovat v průběhu hospitalizace a seznámí jej s ostatními pacienty.
Oblečení nemocného a další věci se obvykle ukládají na pokoji nemocného (do skříně a do stolku u lůžka) nebo do ústavní šatny. V případě, že si nemocný do nemocnice přinese cenné věci, je nutné, aby byly přesně popsány a jejich seznam musí být podepsán pacientem.
Příjem pacienta na urgentním příjmu je buďto realizován individuálně, nebo prostřednictvím záchranné služby.
Dokumentace nemocného v průběhu hospitalizace na oddělení[upravit | editovat zdroj]
V průběhu hospitalizace sestra sleduje stav nemocného a informace zapisuje do dokumentace. Zdravotnická dokumentace obsahuje kromě chorobopisu, jehož součástí je dekurz, i další části (viz výše), mimo jiné souhlas nemocného s výkonem, souhlas pacienta s nahlížením do dokumentace, teplotní tabulku a ošetřovatelskou dokumentaci s hodnotícími škálami, například týkající se vzniku dekubitů, rizika pádu, sledování bolesti a soběstačnosti (Barthelův test, formulář nutričního screeningu, apod.)
Komplikace při příjmu nemocného a jejich prevence[upravit | editovat zdroj]
Při příjmu k hospitalizaci se nemocný může setkat s mnoha rušivými momenty. Nepříjemná může být zejména dlouhá doba čekání, nedostatek čistého vzduchu, zápach, nedostatek soukromí, nedostatečná informovanost, nedostatek tolerance a devalvační jednání personálu. Pro prevenci těchto nepříjemností je dobré usnadnit adaptaci nemocného na nemocniční prostředí, například dobrým označením chodeb, orientačními tabulemi a vstřícným personálem.
Zvláštnosti při příjmu dítěte k hospitalizaci[upravit | editovat zdroj]
Při příjmu dítěte k hospitalizaci postupujeme obdobně jako u dospělého pacienta. Dokumentace se podobá, ale souhlas s provedením výkonu, případně výkonů podepisují rodiče nebo zákonní zástupci, kteří děti a mladistvé do 18 let věku, doprovázejí. S dítětem do 6 let je možné hospitalizovat i dospělou osobu (matku, otce, dospělého sourozence či prarodiče).
Pokud je dítě hospitalizováno samo, personál se při příjmu dítěte informuje o zvláštnostech jeho návyků, například při stravování, vyprazdňování či provádění hygieny. Dále zjišťuje informace o případných rituálech před spaním, schopnosti komunikace se sociálním okolím a schopnosti adaptace na nové prostředí. Důležitým údajem je i preferované oslovování dítěte, jeho oblíbená hračka nebo hra, povahové vlastnosti a předchozí zkušenosti s hospitalizací. V neposlední řadě jsou důležité i informace o zvládání školních povinností, což souvisí s výukou v nemocnici, zejména při dlouhodobějších hospitalizacích.
Při příjmu dítěte v rámci sanitárního filtru sestra pečlivě zkontroluje kůži, vlasy i nehty dítěte. Pokud nalezne na kůži dítěte deformity, tržné rány, hematomy, podlitiny nebo jiné odchylky od normálu, poznamená je do dokumentace. Výsledek vyšetření sestrou podepisují rodiče nebo zákonní zástupci. Dítě je převlečeno do vlastního či ústavního prádla. Oblečení a boty jsou většinou předány zpět rodičům, kteří dítě doprovodili na oddělení.
Mezi další postupy při přijetí dítěte na oddělení patří poučení zákonných zástupců o možnostech návštěv, telefonický kontakt na oddělení a seznámení s Chartou práv dítěte. Dítě je uvedeno na ošetřovací jednotku, seznámeno s ostatními dětmi na pokoji, uloženo na lůžko a provedeno oddělením, aby se orientovalo. Dítě je také seznámeno s domácím řádem dle věku a zdravotního stavu.
Překlad nemocného[upravit | editovat zdroj]
U části nemocných se zdravotní stav natolik změní, že jsou přeloženi a léčeni na jiném oddělení, nebo jiné ošetřovací jednotce v rámci stejné kliniky, nebo ve stejném či v jiném zdravotnickém zařízení.
K přeložení nemocného na jinou ošetřovací jednotku dochází na základě rozhodnutí lékaře, který při vizitě informuje nemocného o důvodech a zajistí jeho překlad na požadované oddělení. Zároveň je důležité informovat také příbuzné nemocného, pokud s tím nemocný souhlasí. Pro překlad sestra připraví ošetřovatelskou dokumentaci s překladovou zprávou, lékař zaznamená do dekurzu epikrízu.
Pokud je zapotřebí, sestra dohlédne na pomoc při balení všech věcí nemocného nebo pomůže věci sbalit a domluví převoz sanitním vozem. Cenné věci z trezoru a šatní lístek jsou převezeny s nemocným. Pokud je nemocný přemístěn do jiného zdravotnického zařízení, překlad probíhá jako propuštění. V novém zdravotnickém zařízení je pacient znovu přijat.
Propuštění nemocného[upravit | editovat zdroj]
Pokud se stav nemocného natolik zlepší, že lze v léčbě pokračovat ambulantně nebo v domácím prostředí, je nemocný propuštěn. Pacient může být propuštěn i na vlastní žádost, což ovšem lékaři nedoporučují. Nemocný musí v takovém případě podepsat revers – prohlášení, že odchází na vlastní žádost. O propuštění rozhodne ošetřující lékař po konzultaci s vedoucím lékařem oddělení. Poté si nemocný vyřídí potřebné osobní záležitosti, popřípadě odvoz z nemocnice a vyrozumí příbuzné. Pokud pro nemocného nepřijedou příbuzní, sestra nemocnému objedná odvoz sanitním vozem.
Sestra předá nemocnému potřebnou dokumentaci, například zprávu pro ošetřujícího lékaře a formuláře pracovní neschopnosti pro praktického lékaře. Sestra zajistí vydání oblečení z centrální šatny. Užívá-li nemocný dlouhodobě léky, sestra se postará, aby nemocný dostal stanovené dávky, než mu další předepíše praktický lékař (obvykle na tři dny). Před odjezdem je nemocný povinen zaplatit tzv. regulační poplatek za pobyt v nemocnici.
Po odchodu nemocného jsou použité pomůcky řádně umyty, dezinfikovány nebo sterilizovány. Lůžko a noční stolek jsou po převlečení, respektive umytí a dezinfekci připraveny pro dalšího nemocného.
S odchodem pacienta se pojí i některé administrativní záležitosti. Sestra odepíše nemocného ze stavu přijatých a odhlásí jej ze stravování. Dále odstraní všechny jmenovky s údaji nemocného. Kompletní uzavřená dokumentace nemocného se uloží do archivu nemocnice. Zprávu o odchodu nemocného zapíše sestra do hlášení.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.