Sekretorická otitida

Hlavové nervy a vybrané struktury vnitřního a středního ucha: 1. Nervus vestibularis, 2. Nervus cochlearis, 3. Nervus intermediofacialis, 4. Ganglion geniculi, 5. Chorda tympani, 6. Cochlea, 7. Ductus semicirculares, 8. Malleus, 9. Membrana tympani, 10. Tuba auditiva

Cholesteatom

Otitis media secretorica (OMS, sekretorická mezotitida, chronický tubotympanální katar, catarrhus tubotympanalis chronicus, klihové ucho – glue ear) je sterilní zánět středouší, u něhož dochází k retenci tekutiny za neporušeným bubínkem. Při delším trvání může docházet k atrofii a retrakci bubínku s následnou adhezivní otitidou (nesprávně atelektáza středouší). Vyskytuje se především u dětí.

Klasifikace

• Dělíme dle trvání na akutní (méně než 3 týdny), subakutní (pod 3 měsíce), chronický (nad 3 měsíce).
• Dělení dle sekrece na serózní (serotympanon), mukózní (mukotympanon), seromukózní (seromukotympanon).

Epidemiologie

Jedná se o jedno z nejčastějších onemocnění dětského věku, přičemž se ukazuje na vysoký stupeň korelace se záněty HCD.

Etiopatogeneze

OMS vzniká jakožto následek dysfunkce Eustachovy trubice (porucha ventilační, bariérové a drenážní funkce). Blokáda Eustachovy trubice může být jak funkční, tak mechanická. Nejčastější příčinou obstrukce je adenoidní vegetace, deformity nosního septa, zánětlivé zduření sliznice, VVV nosohltanu (rozštěpy), tumory nosohltanu, cholesteatom, ložiska infekce HCD.

Dysfunkce tuby → podtlak ve středouší → vpáčení bubínku, hyperémie, exsudace, transudace → změna epitelu na cylindrický s pohárkovými buňkami, sekrece se mění na mucinózní → fibrotizace exsudátu (z rozpadových produktů vzniká cholesterol, který se sráží v krystaly = cholesterolové granulomy) → vznik adhezí mezi středoušními kůstkami, bubínkem a promontoriem.

Podpůrné faktory

• celkové exogenní – zimní období, pobyt v kolektivních zařízeních (jesle, školka);
• celkové endogenní – nezralost či porucha imunitního systému, alergie;
• místní – kraniofaciální deformity, Kartagenerův syndrom;
• u dětí svírá ET úhel směrem k horizontále 10° (u dospělých 45°), což hlavně vleže (u dětí dost častá poloha) zvyšuje možnost průniku sekretu z nosohltanu do ucha.

Klinické příznaky

Mezi hlavní příznaky řadíme převodní hypakuzi, pocit zalehlosti ucha a pocit přelévající se tekutiny v uchu, šumění, autofonie, výjimečně vertigo.

Diagnostika

• anamnéza (katar HCD) a fyzikální vyšetření;
• otoskopie: vpáčený bubínek, manubrium skoro horizontalizuje, můžeme vidět hladinku tekutiny za bubínkem;
• pneumootoskopie – špatná pohyblivost bubínku;
• audiometrie: onemocnění způsobuje převodní nedoslýchavost 30–40 dB;
• tympanometrie: dostáváme plochou tympanometrickou křivku – typ B.

Diferenciální diagnostika

• hemotympanon, OMA v iniciálním stádiu.

Léčba

1. sanace zánětů horních cest dýchacích, adenoidní vegetace chirurgicky odstraňujeme (adenotomie), dbáme o průchodnost nosu;
2. paracentéza, odsátí sekretu pod mikroskopem, se zavedením ventilační trubičky;
3. v případě absence infekce – snaha o provzdušnění středouší přetlakem pomocí tzv. Politzerovy sprchy (metoda se v běžném slangu označuje jako „kukání“ nebo „politzerování“);
4. podání dekongescií, antialergická léčba, žvýkačky ke stimulaci polykání.

Odkazy

Související články

• Klasifikace středoušních zánětů
• Akutní tubotympanální katar
• Komplikace středoušních zánětů
• Akutní zánět středního ucha (Otitis media acuta, OMA)
• Otitis media recidivans
• Chronický zánět středního ucha (Otitis media chronica, OMC)
• Sluch

Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

• KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

• CHROBOK, Viktor a Roman MICHÁLEK. Diagnostika a léčba středoušního zánětu z pohledu ORL lékaře. Lékařské listy [online]. 2009, vol. 15, s. 30, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/diagnostika-a-lecba-stredousniho-zanetu-z-pohledu-orl-lekare-445464>. ISSN 1214-7664. 

• Otázky J. Beneše – zdroje informací: přednášky a níže uvedené učebnice:

• HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.

• ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.