Odběr materiálu pro histologické vyšetření
Histologické vyšetření se provádí buďto za účelem stanovení diagnózy nebo jako metoda vědecké práce.
- Nekropsie − odběr vzorku tkáně z mrtvého organismu.
- Biopsie − odběr vzorku tkáně z živého organismu.
- Peroperační biopsie − chirurg odebere vzorek během operace. Podle výsledků okamžitého histologického vyšetření (zhoubný/nezhoubný apod.) je zvolen další postup probíhající operace.
Technika odběru vzorků[upravit | editovat zdroj]
Technika odběru se podřizuje tomu, aby byl vzorek odebrán co nejrychleji, nejšetrněji a aby nedocházelo ke zhmoždění tkání. Při biopsii je třeba dbát na to, aby byl odběr šetrný vůči pacientovi a bezbolestný. Objem vzorku většinou není větší než 1 cm3.
Excize (vyříznutí)[upravit | editovat zdroj]
Provádí se ostrým nástrojem (skalpel apod.). Běžná metoda při peroperační biopsii (během operace) a při nekroptickém odběru (během pitvy).
Punkce (nabodnutí)[upravit | editovat zdroj]
Odběrovým nástrojem je dutá jehla, kterou se při biopsii odebere váleček tkáně např. z jater, svalu, kostní dřeně apod.
Kyretáž[upravit | editovat zdroj]
Odběrovým nástrojem je kyreta (drátěná klička s dlouhou rukojetí). Kyretou se seškrábne část tkáně např. vzorek sliznice děložní.
Exfoliativní cytologie[upravit | editovat zdroj]
Stěr z povrchů sliznic, kterým získáme vzorek povrchového epitelu. Uplatňuje se při vyšetření děložního čípku a pochvy.
Aspirace[upravit | editovat zdroj]
Nasátí vzorku buněk z dutých orgánů (děloha, žaludek).
Excize pomocí endoskopu[upravit | editovat zdroj]
Odebrání vzorku z míst, která jsou u živého jedince těžko přístupná (jícen, žaludek, střevo, močový měchýř, trachea apod.).
Osud vzorku po odebrání[upravit | editovat zdroj]
Po oddělení tkání od organismu, enzymy v lyzosomech obrátí svou funkci proti buňce. Tím dochází k autolýze. Odebranému vzorku hrozí rychlé znehodnocení. Proto je nutné zajistit zachování struktury vzorku – fixovat ho.
Fixaci vzorku provádíme vložením do fixační nádobky s fixačním roztokem, kterého musí být nejméně 20× více než je objem vzorku. Nádobka se opatří štítkem s údaji, kterými vzorek identifikujeme. Je vhodné napsat stejné údaje obyčejnou tužkou (tuha je nerozpustná a odolná vůči fixačnímu roztoku) na papírek a ten vložit přímo do nádobky. S nádobkou je nutné poslat vyplněný průvodní list k zásilce histologického materiálu. Vše obdrží histologická laboratoř, kde vzorek zaevidují a zpracují.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BRICHOVÁ, Hana: Odběr vzorků pro histologické vyšetření. Praktikum z obecné histologie pro 1. ročník 1.LF UK (obecná histologie a embryologie, všeobecné lékařství).
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JIRKOVSKÁ, Marie. Histologická technika. 1. vydání. Praha : Galén, 2006. 80 s. ISBN 80-7262-263-3.