Nádory penisu
| Nádory penisu | |
| Penile cancer | |
_(14586922447).jpg) Nádor na penisu | |
| Rizikové faktory | HPV |
|---|---|
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | C60 |
| MeSH ID | D010412 |
| MedlinePlus | 001276 |
| Medscape | 446554 |
Nádory penisu se vyskytují zřídka představují přibližně 1 % všech zhoubných nádorů u mužů. Objevují se hlavně u mužů ve věku 60–80 let. V incidenci tohoto onemocnění nacházíme velké geografické rozdíly. Často se s nimi setkáváme v Africe a jihovýchodní Asii. V populacích, ve kterých se provádí obřízka (židovská populace a muslimové), je výskyt zanedbatelný. V České republice evidujeme přibližně 70–80 případů za rok (incidence 1,2–1,4/100 000). Častěji se vyskytuje v nižších socioekonomických skupinách.
Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
Zásadním rizikovým faktorem je fimóza. Ta omezuje i možnost hygieny orgánu a zároveň vysvětluje i geografické rozdíly u populací, kde se provádí obřízka. V předkožkovém vaku se hromadí smegma, které obsahuje kancerogenní látky. Mezi další rizikové faktory patří infekce lidskými papilomaviry (typ 16,18). Dále sem můžeme zařadit chronické dráždění, expozici azbestu, nikotinismus, střídání partnerů a nízký věk při prvním pohlavním styku.
Mezi prekancerózy řadíme cornu cutaneum, balanitis sclerotica obliterans. Toto jsou prekancerózy tzv. fakultativní, s nižším rizikem vzniku karcinomu penisu. Mezi obligatorní, s vysokým rizikem progrese do karcinomu, patří leukoplakie, Queyratova erytroplazie, m. Bowen a PeIN (penilní intraepiteliální neoplazie).[1]
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Histologicky 95 % nádorů jsou spinocelulární karcinomy. Zbytek tvoří např. nádory z Merkelových buněk (mechanoreceptory, které se nacházíve stratum basale epidermis a zevní epitelové pochvě vlasového folikulu), malobunečné karcinomy, bazaliomy či melanomy. Vyskytují se také nádory mezenchymového původu – melanosarkom, fibrosarkom a angiosarkom (vzácné).
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
Stadia dle Jacsona:
- I. (A) − glans penis, předkožka
- II. (B) − prorůstá do kavernózních těles
- III. (C) − operabilní lymfatické uzliny
- IV. (D) − prorůstání do okolních struktur, inoperabilní inguinální uzliny, vzdálené metastázy
Klasifikace dle TNM:
T – primární tumor
- Tx primární tumor nelze posoudit
- To bez známek primárního nádoru
- TIS carcinoma in situ
- Ta neinvazivní verukózní karcinom
- T1 nádor infiltruje subepiteliální pojivovou tkáň
- T2 nádor se šíří do corpus spongiosum nebo corprora cavernosa
- T3 nádor infiltruje uretru nebo prostatu
- T4 nádor se šíří do dalších okolních struktur
N – Regionální lymfatické uzliny
- Nx regionální uzliny nelze hodnotit
- N0 bez metastáz v regionálních uzlinách
- N1 metastáza v jedné povrchové tříselné uzlině
- N2 metastázy ve více povrchových tříselných uzlinách (jednostranné nebo oboustranné)
- N3 metastázy v hlubokých tříselných nebo pánevních uzlinách jednostranné nebo oboustranné
M – vzdálené metastázy
- Mx přítomnost metastáz nelze posoudit
- M0 žádné vzdálené metastázy
- M1 přítomnost vzdálených metastáz.[1]
Symptomatologie[upravit | editovat zdroj]
Nádory se nejčastěji projevují jako kožní léze (indurace, erytém, ulcerace, malý uzlík, exofytický tumor) na glandu s téměř vždy zvětšenými tříselnými uzlinami. [1] Pro těžkou fimózu někdy nemusí být patrný, potom můžeme vidět jen sekreci jen z předkožkového vaku.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je založená na:
- anamnéze a fyzikálním vyšetření,
- cytologickém a histologickém vyšetření,
Pro diagnostiku je zásadní biopsie z primární léze.
Zásadním problémem u karcinomu penisu je vyšetření spádových uzlin. Ty vyšetřujeme jak palpačně, tak na USG v případě uzlin ingvinálních nebo CT v případě uzlin pánevních. Mezi další zásadní kroky je zhodnocení pozitivity tzv. sentinelové uzliny, tj. první spádové lymfatické uzliny v daném směru od zhoubného nádoru. Spočívá v aplikaci patentové modři nebo radioaktivně značené látky do oblasti nádoru a peroperační identifikaci sentinelové uzliny. Pokud aplikujeme radioaktivní látku identifikujeme sentinelovou uzliny pomocí gama kamery. Ta je následně vyšetřena patologem a pokud je pozitivní, dopňujeme pánevní lymfadenektomii.
Regionální uzliny pro penis jsou inguinální (tříselné), jak povrchové tak hluboké, a následně pánevní, zvláště obturatorní a podél a. iliaca interna.
(Pozn.: Zásadní pro zkoušku.)
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Podle rozsahu a lokalizace:
- cirkumcize, kryodestrukce, laserová ablace,
- resekce penisu s alternativní aktinoterapií, emaskulinizace (radikální amputace penisu + bilaterální orchiektomie + skrotektomie)
- inguinální lymfadenektomie,
- systémová chemoterapie – bleomycin, cisplatina, 5-fluorouracil (v případě generalizovaného onemocnění se vzdálenými metastázami).
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c PAVLA, Toufarová. NÁDORY PENISU. UROLOGIE PRO PRAX [online]. 2005, roč. 5, vol. 5, s. 220-223, dostupné také z <http://www.urologiepropraxi.cz/artkey/inf-999910-0002.php>. ISSN 1803-5299.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HANUŠ, Tomáš. Urologie. 1. vydání. V Praze : Triton, 2011. 207 s. s. 147. ISBN 978-80-7387-387-5.
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. ©2014. [cit. 14.1.2014]. <http://www.stefajir.cz/index.php?q=urologie>.
- VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
