Nádory penisu

Z WikiSkript

(přesměrováno z Nádor penisu)

Nádory penisu
Penile cancer
Nádor na penisu
Nádor na penisu
Rizikové faktory HPV
Klasifikace a odkazy
MKN C60
MeSH ID D010412
MedlinePlus 001276
Medscape 446554

Nádory penisu se vyskytují zřídka představují přibližně 1 % všech zhoubných nádorů u mužů. Objevují se hlavně u mužů ve věku 60–80 let. V incidenci tohoto onemocnění nacházíme velké geografické rozdíly. Často se s nimi setkáváme v Africe a jihovýchodní Asii. V populacích, ve kterých se provádí obřízka (židovská populace a muslimové), je výskyt zanedbatelný. V České republice evidujeme přibližně 70–80 případů za rok (incidence 1,2–1,4/100 000). Častěji se vyskytuje v nižších socioekonomických skupinách.

Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]

Zásadním rizikovým faktorem je fimóza. Ta omezuje i možnost hygieny orgánu a zároveň vysvětluje i geografické rozdíly u populací, kde se provádí obřízka. V předkožkovém vaku se hromadí smegma, které obsahuje kancerogenní látky. Mezi další rizikové faktory patří infekce lidskými papilomaviry (typ 16,18). Dále sem můžeme zařadit chronické dráždění, expozici azbestu, nikotinismus, střídání partnerů a nízký věk při prvním pohlavním styku.

Mezi prekancerózy řadíme cornu cutaneum, balanitis sclerotica obliterans. Toto jsou prekancerózy tzv. fakultativní, s nižším rizikem vzniku karcinomu penisu. Mezi obligatorní, s vysokým rizikem progrese do karcinomu, patří leukoplakie, Queyratova erytroplazie, m. Bowen a PeIN (penilní intraepiteliální neoplazie).[1]

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Histologicky 95 % nádorů jsou spinocelulární karcinomy. Zbytek tvoří např. nádory z Merkelových buněk (mechanoreceptory, které se nacházíve stratum basale epidermis a zevní epitelové pochvě vlasového folikulu), malobunečné karcinomy, bazaliomy či melanomy. Vyskytují se také nádory mezenchymového původu – melanosarkom, fibrosarkom a angiosarkom (vzácné).

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Stadia dle Jacsona:

  • I. (A) − glans penis, předkožka
  • II. (B) − prorůstá do kavernózních těles
  • III. (C) − operabilní lymfatické uzliny
  • IV. (D) − prorůstání do okolních struktur, inoperabilní inguinální uzliny, vzdálené metastázy

Klasifikace dle TNM:

T – primární tumor

  • Tx primární tumor nelze posoudit
  • To bez známek primárního nádoru
  • TIS carcinoma in situ
  • Ta neinvazivní verukózní karcinom
  • T1 nádor infiltruje subepiteliální pojivovou tkáň
  • T2 nádor se šíří do corpus spongiosum nebo corprora cavernosa
  • T3 nádor infiltruje uretru nebo prostatu
  • T4 nádor se šíří do dalších okolních struktur

N – Regionální lymfatické uzliny

  • Nx regionální uzliny nelze hodnotit
  • N0 bez metastáz v regionálních uzlinách
  • N1 metastáza v jedné povrchové tříselné uzlině
  • N2 metastázy ve více povrchových tříselných uzlinách (jednostranné nebo oboustranné)
  • N3 metastázy v hlubokých tříselných nebo pánevních uzlinách jednostranné nebo oboustranné

M – vzdálené metastázy

  • Mx přítomnost metastáz nelze posoudit
  • M0 žádné vzdálené metastázy
  • M1 přítomnost vzdálených metastáz.[1]

Symptomatologie[upravit | editovat zdroj]

Nádory se nejčastěji projevují jako kožní léze (indurace, erytém, ulcerace, malý uzlík, exofytický tumor) na glandu s téměř vždy zvětšenými tříselnými uzlinami. [1] Pro těžkou fimózu někdy nemusí být patrný, potom můžeme vidět jen sekreci jen z předkožkového vaku.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika je založená na:

  • anamnéze a fyzikálním vyšetření,
  • cytologickém a histologickém vyšetření,

Pro diagnostiku je zásadní biopsie z primární léze.

Zásadním problémem u karcinomu penisu je vyšetření spádových uzlin. Ty vyšetřujeme jak palpačně, tak na USG v případě uzlin ingvinálních nebo CT v případě uzlin pánevních. Mezi další zásadní kroky je zhodnocení pozitivity tzv. sentinelové uzliny, tj. první spádové lymfatické uzliny v daném směru od zhoubného nádoru. Spočívá v aplikaci patentové modři nebo radioaktivně značené látky do oblasti nádoru a peroperační identifikaci sentinelové uzliny. Pokud aplikujeme radioaktivní látku identifikujeme sentinelovou uzliny pomocí gama kamery. Ta je následně vyšetřena patologem a pokud je pozitivní, dopňujeme pánevní lymfadenektomii.

CAVE!!! Regionální uzliny pro penis jsou inguinální (tříselné), jak povrchové tak hluboké, a následně pánevní, zvláště obturatorní a podél a. iliaca interna.

(Pozn.: Zásadní pro zkoušku.)

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Podle rozsahu a lokalizace:

  • cirkumcize, kryodestrukce, laserová ablace,
  • resekce penisu s alternativní aktinoterapií, emaskulinizace (radikální amputace penisu + bilaterální orchiektomie + skrotektomie)
  • inguinální lymfadenektomie,
  • systémová chemoterapie – bleomycin, cisplatina, 5-fluorouracil (v případě generalizovaného onemocnění se vzdálenými metastázami).


Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c PAVLA, Toufarová. NÁDORY PENISU. UROLOGIE PRO PRAX [online]. 2005, roč. 5, vol. 5, s. 220-223, dostupné také z <http://www.urologiepropraxi.cz/artkey/inf-999910-0002.php>. ISSN 1803-5299. 

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Tomáš. Urologie. 1. vydání. V Praze : Triton, 2011. 207 s. s. 147. ISBN 978-80-7387-387-5.
  • VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Nádory_penisu&oldid=463658“