Myoklonus

Z WikiSkript

Myoklonus
Myoclonus
Klinický obraz prudké záškuby svalů nepravidelného rytmu, současně se stahují agonisté i antagonisté.
Klasifikace a odkazy
MKN G25.3
MeSH ID D009207
MedlinePlus 001637
Medscape 769495

Myoklonus je tvořen prudkými záškuby svalů nepravidelného rytmu, postihující izolovaně nebo současně jednotlivé svaly na končetinách, trupu, hlavě a obličeji. Na rozdíl od třesu se současně stahují agonisté i antagonisté. Na rozdíl od chorey jsou prudké a mají škubavý ráz. Mohou být nepravidelné i rytmické. Intenzita je ovlivňována zejména emocemi.[1]

Rozdělení[upravit | editovat zdroj]

  • Dle rozsahu: fokální, segmentový, multifokální a generalizovaný.
  • Dle příčiny: idiopatický, symptomatický (sekundární).
  • Dle lokalizace příčiny:
    • Kortikální – náhlé záškuby svalů obličeje a končetin, šíří se kraniokaudálně.
    • Subkortikální (kmenový, retikulární) – postihuje oční svaly (opsoklonus) nebo měkké patro.
    • Spinální – postihuje končetiny a trup.
Další projevy
  • Škytavka (singultus) je fyziologický myoklonus bránice.
  • Asterixis, tzv. negativní myoklonus, je naopak způsoben náhlým krátkodobým výpadkem svalového tonu.[1]

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • Kortikální etiologie – nootropika (piracetam).
  • Subkortikální a spinální – GABAergní přípravky (klonazepam, valproát).
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Myoklonus/PGS/diagnostika.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 30-35. ISBN 80-7262-160-2.