Mechanismus erekce

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována ve středu 17. ledna 2024 v 12:27.

Erekce je vyvolána sexuálním vzrušením či mechanickou stimulací erotogenních zón.

Průběh nervového vzruchu

Neerekovaný a erekovaný penis

Při stimulaci glans penis/clitoris jde signál aferentně skrze nervus pudendus do sakrálního erekčního centra (S2-S4). Sakrální centrum pošle eferentní signál na parasympatické nervi splanchnici pelvici neboli nervi erigentes (pregangliové). Signál pokračuje přes plexus hypogastricus inferior a plexus prostaticus na nervi cavernosi (postgangliové) k cévám penisu.
Axony postgangliových neuronů se v okolí aa. helicinae větví a vypouští acetylcholin. Ten působí na endotel cév a vytváří se oxid dusnatý (NO), který difunduje k cévní svalovině a dilatuje tak cévy. Ebnerovy polštářky, což jsou fyziologické ztluštění stěny aa. helicinae tvořené hladkým svalstvem, ochabnou. To vše způsobí zvýšený průtok krve a naplnění kaveren, hlavně corpus cavernosum, méně corpus spongiosum. Kvůli přítomnosti močové trubice se corpus spongiosum nemůže tolik naplnit krví. Znemožnila by se ejakulace.
Tím, že se větvě aa. helicinae naplní, v nich prudce vzroste tlak až na 1000 mmHg. Dilatované aa. helicinae stlačují odvodné žíly a zároveň dojde k reflexivnímu stahu m. ischiocavernosus a m. bulbocavernosus, čímž je znemožněn odtok krve. Celý děj se projeví jako erekce.
Tato reflexní erekce je do značné míry nezávislá na vlivech kůry, proto může zůstat zachována i u lidí s poraněnou krční či hrudní míchou.
Erekční centrum je ovlivňováno také nadřazenými centry v pontu, prodloužené míše, ale především v diencefalu, resp. v pravé části hypothalamu.

Odkazy

Související články

• Penis
• Sakrální parasympatikus

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.

• MOORE, Keith a A. AGUR. Essential Clinical Anatomy. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 692 s. ISBN 9780781762748.

.