Mechanické vlastnosti tkání - Vylučovací systém

Části vylučovacího systému

Močový systém členíme z funkčního hlediska na část produkující moč (parenchym ledvin) a na část, která odvádí moč z těla (ledvinová pánvička, močovod, močový měchýř a močová trubice). Tyto struktury jsou souhrnně pojmenovány jako vývodné cesty močové.

Funkce

Hlavní funkcí vylučovacího systému je zajištění homeostázy organismu pomocí produkce moči. Močí jsou z těla vylučovány škodlivé zplodiny látkové výměny. Dále produkuje několik různých hormonů.

Ledviny

Ledviny jsou párový orgán na povrchu pokrytý vazivovým pouzdrem a celý obalen tukovým pouzdrem. Funkční částí ledvin, kde probíhá filtrace moči v ledvinách, je ledvinné tělísko (nefron), uložené v parenchymu ledvin. Skládá se z klubíčka vlásečnic (glomerulus) a Bowmanova pouzdra. To obsahuje dva listy. Vnitřní (viscerální) a vnější (parietální). Parietální list je tvořen jednovrstevným dlaždicovým epitelem. Tato stěna musí odolat tlaku, který je v prostoru pouzdra (15 mm Hg). Viscerální list je tvořen vrstvou epitelových buněk nazývaných podocyty. Z jejich těl odstupují výběžky - pedikly. Pedikly obalují kapiláry glomerulu.

Filtrace krve

Glomerulární filtr (bariéra krev/moč) se skládá ze tří vrstev:

• kapilární endotel

• bazální membrána (endotelových buněk)

• pedikly podocytů

Úkolem tohoto filtru je propustit vodu rozpuštěné nízkomolekulární látky a naopak zadržet plazmatické proteiny a krevní buňky; např. albumin (molekulární hmotnost do 70 000, průměr větší než 10 nm). Zde dochází k filtraci krve. Výsledkem filtrace je primární moč, která představuje ultrafilrát krevní plazmy. Naprostá většina primární moči je ale reabsorobována zpět a pouze malý zlomek jejího objemu je jako moč vyprázdněn do pánvičky ledvinné.

• 

Vývodné cesty močové

Vývodné cesty močové tvoří kalíšky a kalichy ledvinné, pánvička ledvinná, močovod, močový měchýř a močová trubice . Ve vývodných cestách je moč, která byla vytvořena v ledvinách, střádána a následně vylučována z organismu.

Vývodné cesty mají v podstatě jednotnou stavbu. Skládají se ze:

• sliznice (tvořená víceřadým přechodním epitelem = urothelem)

• svaloviny

• adventicie (slouží k fixaci odvodných močových cest k okolním strukturám)

Urothel

Urothel je typ víceřadého přechodního epitelu, který vystýlá většinu povrchu vývodných cest močových. Tento epitel má schopnost přizpůsobovat se stupni dilatace daného orgánu. Skládá se z buněk basálních, několika vrstev buněk nad těmito buňkami a krycích buněk, které mohou mít velikost až 0,1 mm a vyklenují se do lumina močových cest (umbrella cells). Krycí buňky jsou zvláštní z několika důvodů. Za prvé jsou lokalizovány v extrémním prostředí. Neustále přicházejí do styku s hypertonickou močí, jejich membrána má proto zvláštní složení a je prakticky nepropustná. Při dilataci orgánu se počet řad epitelu zmenšuje a povrchové buňky se oplošťují.

• 

Močovod

Močovod (ureter) je asi 7 mm silná trubice, která obsahuje podélné řasy a v prázdném stavu je díky tomu hvězdicovitá na průřezu. Svalovina je promísena s vazivem a uspořádána do spirál, proto se jeví jako dvou- až třívrstevná. Svalovina umožňuje peristaltický transport moči do močového měchýře.

Močový měchýř

Močový měchýř se skládá ze sliznice, která má při nenaplněném stavu zřetelné řasy. V tomto stavu tvoří víceřadý přechodní epitel 6 až 8 řad buněk. Při naplnění se řasy vyhlazují a můžeme zde nalézt pouze 2 až 3 buněčné řady. Svalovina nacházející se pod epitelem má složitou stavbu. Ve stěně močového měchýře se nacházejí gangliové buňky a nervy. Aferentní nervová vlákna zprostředkovávají informace o napětí stěny (nucení na močení).

Močová trubice

Ženská močová trubice je asi 4 cm dlouhá. Počáteční úsek je kryt urothelem, zbývající část nerohovatějícím dlaždicovým epitelem. Svalovina močové trubice souvisí s močovým měchýřem a její cirkulární části fungují jako svěrač. Mužská močová trubice je 15 až 20 cm dlouhá. Vnitřní část je obklopena vůlí ovládaným příčně pruhovaným svěračem. V tomto místě je pokryta urothelem. Směrem k distální části se mění na vícevrstevný cylindický epitel a při ústí močové trubice je vystřídán vrstevnatým nerohovějícím dlaždicovým epitelem.

Odkazy

Zdroj

• VAJNER, Luděk. Lékařská histologie II :  mikroskopická anatomie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2165-4.

• NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. 524 s. ISBN 978-80-247-1152-2.