May-Thurnerův syndrom
| May-Thurnerův syndrom | |
| May–Thurner syndrome | |
 Křížení vena iliaca communis sinistra a arteria iliaca communis dextra | |
| Rizikové faktory | hyperkoagulopatie |
|---|---|
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | I80.2 |
May-Thurnerův syndrom (Cockettův syndrom, syndrom komprese iliakálních vén, syndrom iliokavální komprese) vzniká na podkladě útlaku levostranné iliakální vény přebíhající pravostrannou iliakální artérii. K útlaku dochází nejčastěji v oblasti L5.
Poprvé byla komprese pánevní žíly popsána Virchowem, ale až v roce 1957 May a Thurner určili anatomický podklad a variace tohoto stavu.
Etiologie a incidence[upravit | editovat zdroj]
Chronická traumatizace žilní stěny, způsobená pulzací přilehlé tepny, vede k akumulaci elastinu a kolagenu ve stěně a k lokální intimální proliferaci, což vede ke tvorbě vazivových synechií (tzv. ostruhy – z ang. spurs). Vzniká hemodynamicky významná překážka odtoku žilní krve z končetiny a dochází k postupnému uzávěru žilního lumen a rozvoji hluboké žilní trombózy. Kromě mechanického poškozování cévní stěny je u většiny pacientů při vyšetření zjištěn hyperkoagulační stav.
I když je komprese vena iliaca communis sinistra nejčastější formou May-Thurnerova syndromu, byly popsány i jiné varianty:
- útlak vena iliaca communis sin. levostrannou vnitřní iliakální tepnou,
- útlak vena iliaca communis dx. pravostrannou vnitřní iliakální tepnou,
- útlak vena cava inferior pravostrannou společnou iliakální tepnou.
Přesná incidence May-Thurnerova syndromu není známa, ale vyskytuje se u 18–49 % pacientů s HŽT levé dolní končetiny (USA).
Symptomatologie[upravit | editovat zdroj]
Příznaky May-Thurnerova syndromu spadají pod projevy HŽT a zahrnuje:
- jednostranný edém a bolest dolní končetiny,
- klaudikace,
- změny vznikající jako následek posttrombotického syndromu:
- – hyperpigmentace kůže,
- – křečové žíly (varixy),
- – chronická bolest končetin, pocit tlaku a tíhy,
- – flebitida,
- – bércové vředy.
Typickým pacientem je mladá žena mezi 20.–40. rokem života po dlouhodobé imobilizaci či těhotenství.
Průběh onemocnění však bývá často asymptomatický. Kibbe a spol. použili CT vyšetření, aby určili výskyt útlaku levé společné iliakální vény u asymptomatické populace. Zjistili, že 2/3 všech pacientů zapojených do studie vykazovaly nejméně 25% kompresi. Autoři na základě tohoto výzkumu usoudili, že útlak levé iliakální vény může být normálním anatomickým nálezem.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnóza syndromu je založena zejména na klinických příznacích a anamnestických údajích získaných od pacienta.
Mezi další pomocná vyšetření, která výrazně přispívají k určení správné diagnózy, patří zobrazovací metody. Dopplerovská ultrasonografie zachytí hlubokou žilní trombózu v iliakálních cévách, avšak není schopna zobrazit kompresi žíly. CT, NMR a MRV (magnetic resonance venography) přináší výborné výsledky a umožňují zobrazit místo stenózy, velikost trombu, stupeň obstrukce a topografii okolí. Ascendentní flebografii jako zlatý standard diagnostiky indikujeme až v případě, že uvažujeme o zahájení intervenční léčby.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Terapie symptomatického May-Thurnerova syndromu zaznamenala v posledních letech významný posun směrem od otevřené chirurgické léčby k endovaskulárnímu řešení.
Cílem terapie je odstranit vzniklý trombus a předejít tak posttrombotickému syndromu a také upravit útlak levostranné pánevní žíly, který je podkladem onemocnění. V minulosti bylo k léčbě vyvinuto několik postupů jako například vytvoření venózního bypassu autologní žilou, vytvoření tkáňové smyčky k vyzdvižení křížící artérie, retropozice iliakální tepny a excize intraluminálního trombu s následnou venoplastikou.
Základ současné terapie představuje buď kombinace chirurgického a endovaskulárního přístupu nebo výhradně endovaskulární léčba.
Prvním krokem v terapii je trombektomie. Využívá se zejména lokální trombolýza urokinázou či t-PA zavedením katétru do místa obstrukce, která snižuje riziko většího krvácení připadajícího do úvahy jako komplikace systémové trombolýzy. Alternativou je mechanická trombolýza.
V druhém kroku následuje angioplastika [1]se zavedením stentu do oblasti uzávěru, aby se předešlo případné reokluzi.
Pacienti po trombektomii a implantaci žilního stentu jsou rutinně po dobu 6 měsíců na antikoagulační léčbě, aby se minimalizoval výskyt restenózy v místě stentu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Chronická žilní nedostatečnost
- Trombóza
- Hluboká žilní trombóza
- Vena iliaca communis
- Arteria iliaca communis
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- AL NOURI, Omar a Ross MILNER. May-Thurner syndrome. Vascular Disease management [online]. 2011, roč. 2011, vol. 8, no. 3, s. 53-56, dostupné také z <http://www.vasculardiseasemanagement.com/content/may-thurner-syndrome>. ISSN 2152-4343.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ MOUSA, Albeir Y a Ali F ABURAHMA. May-Thurner syndrome: update and review. Ann Vasc Surg [online]. 2013, vol. 27, no. 7, s. 984-95, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23850314>. ISSN 0890-5096 (print), 1615-5947.
