Mandibulární anestézie
Z WikiSkript
Mandibulární anestezie je nejčastěji užívaná ze všech svodných technik lokální anestezie. Procentuální neúspěšnost je poměrně vysoká (15–25 %) – pozitivní aspirace (10–15 %).[1]
Rozsah anestezie[upravit | editovat zdroj]
N. alveolaris inferior, n. lingualis. Polovina dolní čelisti a přilehlá vestibulární sliznice, kromě vestibulární sliznice molárové oblasti.
Provedení[upravit | editovat zdroj]
Přímá technika[upravit | editovat zdroj]
Popis pro pravou polovinu čelisti:
- Pacient se opře a uvolní ústa.
- Na okluzní rovinu zubů pravé poloviny mandibuly položím ukazovák levé ruky sledující zakřivení oblouku a ukazující distálně. Prst určuje výšku vpichu.
- Místo vpichu je v rovině asi 1 cm nad okluzními ploškami dolních molárů (položením ukazováčku na žvýkací plošky molárů). Bříškem prstu současně hmatám přední okraj větve mandibuly, a to jeho vnější (linea obliqua), případně i vnitřní hranu (crista temporalis). Mediálně od crista temporalis probíhá vzhůru ligamentum pterygomandibulare a vyzvedá při otevřených ústech sliznici v řasu, při níž leží vkleslinka.
- Stříkačku s jehlou směřuji z oblasti premolárů opačné strany (z koutku úst opačné strany), jehla proniká sliznicí ve vkleslince a v hloubce asi 2 cm se dotkne povrchu kosti v sulcus coli mandibulae. (Hloubka vpichu je dána kontaktem s kostí tj. 20–25 mm.[1]) Stříkačkou aspiruji a aplikuji 1–1,5 ml anestetika po dobu 45–60 s. Nyní jsme aplikovali těsně nad foramen mandibulae na n. alveolaris inferior.
- Povytáhneme jehlu přibližně o 1 cm, aspirujeme a deponujeme 0,1–0,3 ml anestetika na n. lingualis.
Nepřímá technika[upravit | editovat zdroj]
Tato technika je používána jen výjimečně, neboť více traumatizuje a je bolestivější než metoda přímá. Využíváme jí, pakliže selhává přímá metoda.
- Postup
- Vyhledání místa vpichu je totožné, jako u přímé techniky. Vpich je veden z oblasti špičáku kontralaterální strany (tedy pod menším úhlem). Po dosažení kosti se upraví poloha stříkačky tangenciálně a v kontaktu s kostí se zavádí hlouběji. Jakmile dotyk s kostí zmizí, změníme směr stříkačky opět z protilehlé strany (směr k fossa colli mandibulae), aspirujeme, deponujeme. A Jako u přímé techniky aplikujeme LA i na n. lingualis.
Nástup účinku[upravit | editovat zdroj]
- Začátek za 3–5 minut, plný rozsah za 10–15 minut. [1]
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
- Akutní zánět v místě vpichu.
- Velmi malé děti, mentálně postižení u kterých hrozí pokousání měkkých tkání během působení LA.
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- bolest (podráždění/perforace periostu);
- paréza nervus facialis;
- hematom (plexus pterygoideus);
- ztížené otvírání úst (důsledek otoku či hematomu).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Svodné anestezie v HČ:
- Anestezie na foramen incisivum
- Anestezie na tuber maxillae
- anestezie na foramen palatinum majus
- Anestezie na foramen infraorbitale
Svodné anestezie v DČ:
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c ŠČIGEL, Vladimír. Lokální anestezie v praxi zubního lékaře. 1. vydání. Praha : Quintessenz, spol. s.r.o, 0000. 0 s. ISBN 80-903181-4-2.